zavřít
Upravit životopis

Životopis

Studoval architekturu na pařížské umělecké škole École Nationale Supérieure des Beaux-Arts a pak navštěvoval dramatické kurzy Charlese Dullina.

Nejprve se uplatnil jako návrhář kostýmů a designer u filmů režisérů Alberta Cavalcantiho, Jacquese Feydera a Jeana Renoira.

Koncem 30. let začal hrát na divadle, ale výrazněji se prosadil až v následujícím desetiletí, kdy ztělesnil Orfea v dramatu Jeana Anouilhe Eurydika (1942) a Orina v dramatu Eugena O'Neilla Smutek sluší Elektře (1947).

Velký úspěch zaznamenal rovněž v roce 1947 na Avignonském festivalu ve hře Paula Claudela Příběh Tobie a Sarah. Během svého působení v Théâtre National Populaire se mj. představil v režii Jeana Vilara jako hrdina Shakespearova dramatu Macbeth (1955).

V pol. 50. let byl navíc členem divadelní společnosti Madeleine Renaudové a Jean-Louise Barraulta. Od poč. 40. let se objevoval rovněž ve filmu, kde na sebe brzy upozornil titulní rolí potulného pěvce a ďáblova vyslance Gillese, který se zamiluje do baronovy dcery (Marie Déaová) při jejích zásnubách s jedním rytířem (Marcel Herrand), ve středověké legendě Návštěva z temnot (r. M. Carné).

Poč. 50. let navázal dlouhodobou spolupráci s významnými italskými filmaři, kteří ho ve svých dílech obsazovali do vedlejších, avšak důležitých rolí: filozofující spisovatel-sebevrah Steiner, u něhož hledá pomoc mladý žurnalista (Marcello Mastroianni) ve své tvůrčí a duševní krizi, ve společensko-kritickém dramatu Sladký život (r. F. Fellini); majitel lodi Lica v antické satiře podle Petroniova románu Satyricon (r. F. Fellini); italský generál Leone, který neváhá ve jménu falešného pojetí vlastenectví a vojenské cti hnát své vojáky na jistou smrt, v dramatu z 1. světové války Na generálův rozkaz (r. F. Rosi); baron Nicolo Rotunno, jehož přičiněním získá větší volnost politicky nepohodlný intelektuál (Gian Maria Volonté), ve film. adaptaci autobiografického románu Carla Leviho Kristus se zastavil v Eboli (r. F. Rosi).

Působivý výkon, za který byl nominován na Césara 1988, podal v postavě Louise-Prospera Claudela, přísného otce nešťastně zamilované sochařky (Isabelle Adjaniová), o jejíž tvůrčí posedlosti a milostném vztahu ke slavnému sochaři Augustu Rodinovi (Gérard Depardieu) pojednává životopisné melodrama Camille Claudelová (r. B. Nuytten).

V roce 1990 debutoval jako režisér francouzsko-kanadským filmem podle hry Paula Claudela Zvěstování Panny Marie, v němž navíc vytvořil jednu z hlavních rolí, statkáře Anne Vercorse.

Od roku 1962 byl A. C. ženatý s Marií-Blanche Guidicelliovou.

Mohli by vás také zajímat…