zavřít
Upravit životopis

Životopis

Pochází z nemanželského vztahu londýnského bankéře a jeho služebné (nikdy nepoznal svého otce). Vyrůstal u matky, která se nešťastně provdala za skotského hejtmana. Pro herectví se nadchl v osmi letech, když zhlédl artistický program v jednom varietním divadle. Po ukončení školy pracoval jako textař v reklamní agentuře Arks Publicity.

Odbornou hereckou průpravu získal nejprve u Martity Huntové a v dalším vzdělávání pokračoval v londýnském učilišti Fay Compton Studio of Dramatic Art. Profesionální kariéru zahájil 1934 ve hře Edwarda Woolla Libel! na jevišti londýnského divadla Hammersmith. Uznání si získal během svého působení v divadlech Old Vic, New a Queen's, kde se od 1936 uplatnil zejm. v dramatech Shakespearových (Hamlet, Romeo a Julie, Sen noci svatojánské, Jindřich V. a Richard II.) a Čechovových (Racek, Tři sestry).

K práci na jevišti se v pozdějších letech pravidelně vracel. Po vojenské službě u Královského námořnictva (1941-46) zahájil film. kariéru. Ve filmu se prosadil rolí Fagina, učitele malých zlodějíčků, v přepisu Dickensova románu Oliver Twist (r. D. Lean) a ztvárněním osmi úloh zavražděných rodinných příslušníků, které rukou zhrzeného dědice postupně přicházejí o život, v černé satirické komedii Šlechetná srdce a šlechtické korunky (r. R. Hamer).

Poprvé byl nominován na Oscara 1951 za roli ušlápnutého bankovního úředníka Henryho Hollanda, který zorganizuje rafinovanou loupež zlata, v kriminální komedii Zlaté věže (r. Ch. Crichton). Další oscarové nominace obdržel za herecké výkony (Hvězdné války a Malá Dorritka) a také za scenáristickou adaptaci románu Joyce Caryové Přímo od pramene (r. R. Neame), v níž vytvořil postavu excentrického malíře Gulleyho Jimsona (Volpiho pohár za herecký výkon na MFF v Benátkách 1958).

Objevil se v hraném dokumentu The Stratford Adventure (Stratfordské dobrodružství), který byl nominován na Oscara 1955. Jeho talent se brzy projevil ve své mnohostrannosti: uplatnil se v typicky britském žánru poválečné doby, v takzvaných ealingovských komediích laděných do černého humoru a nazvaných podle ateliérů, kde se natáčely (např. Zlaté věže, Muž v bílém obleku, Otec Brown, Vězeň, Šlechetná srdce a šlechtické korunky).

Vytvořil však i řadu vynikajících dramatických postav, zejm. ve filmech Davida Leana: zajatý plukovník Nicholson, který svým smyslem pro disciplínu nevědomky pomáhá nepříteli, ve válečném dramatu Most přes řeku Kwai (tato role mu zajistila mj. Oscara 1957, Zlatý glóbus 1957 a cenu BAFTA 1957), arabský princ Fajsal v dobrodružném snímku Lawrence z Arábie, velitel pracovního tábora Jevgraf Andrejevič Živago v přepisu románu Borise Pasternaka Doktor Živago, svérázný bráhmánský filozof Gódból ve společensko-historickém dramatu podle románu E. M. Forstera Cesta do Indie.

Podobně jako jeho někteří britští kolegové (zejm. Laurence Olivier a John Gielgud), jejichž největší zásluhy jsou spojeny především s jevištními kreacemi v shakespearovském repertoáru, vyzkoušel si rovněž A. G. před kamerou nejrůznější žánry v domácích i v amerických filmech. Mnohé jeho postavy působí dokonale nenápadným, tajemným až záludným dojmem.

Do povědomí mladé generace 70. a 80. let se zapsal úlohou spravedlivého a moudrého rytíře se světelným mečem Obi-Wana Kenobiho, který poskytne své zkušenosti neohroženému mladíkovi (Mark Hamill) pro boj s mocnou galaktickou Říší, v dobrodružné sci-fi trilogii Hvězdné války (r. G. Lucas), Impérium vrací úder (r. I. Kershner) a Návrat Jediho (r. R. Marquand).

Svou tvář propůjčil na film. plátně několika známým historickým osobnostem: císař Marcus Aurelius (Pád říše římské), král Karel I. (Cromwell), papež Inocenc III. (Bratr Slunce, sestra Luna), nacistický diktátor Adolf Hitler (Hitler: Posledních deset dnů) a psychiatr Sigmund Freud (Nemocný láskou). Od 50. let spolupracoval čas od času s TV; např. hostoval v seriálech Hallmark Hall of Fame (1952) a Startime (1959).

Za ztvárnění postavy penzionovaného agenta tajné služby George Smileyho v seriálech podle románů Johna Le Carrého Tinker, Tailor, Soldier, špeh (cena BAFTA 1979) a Smileyovi lidé (cena BAFTA 1982). Za své dílo byl jmenován Komandérem Britského impéria (1955), později povýšen do šlechtického stavu (1959) a vyznamenán čestným Oscarem (1979), Zlatým medvědem na MFF v Západním Berlíně (1988), Cenou Britského filmového ústavu (1991) a Evropskou film. cenou Felix (1996).

Vydal tři autobiografické knihy, Blessings in Disguise (1985, Štěstí v neštěstí), My Name Escapes Me: Diary of a Retiring Actor (1997, Nemohu si vzpomenout na své jméno: Deník herce, odcházejícího na odpočinek), A Positively Final Appearance (1999, Určitě poslední vystoupení). Od 1938 až do své smrti měl za manželku herečku Merulu Salamanovou a jejich syn Matthew Guinness je také hercem.

Mohli by vás také zajímat…