Amir Naderi patří už od sedmdesátých let minulého století k nejvlivnějším tvůrcům nové vlny íránského filmu. Mezinárodního věhlasu se mu dostalo snímky jako Běžec (Davandeh,1984, uveden 1989) a Voda, vítr, prach (Ad, bad, khak, 1985, uveden 1989), které spolu s filmem Manhattan podle čísel (Manhattan by Numbers, 1993) uvedl karlovarský festival v roce 1995 v rámci pocty Naderimu, jednomu z prvních íránských filmařů, kteří se natrvalo usadili v zahraničí. Jeho americké snímky, ceněné za jedinečný způsob zachycení mizejícího půvabu New Yorku, byly uvedeny na festivalech v Benátkách, Cannes, Sundance či newyorském New Directors/New Films. Sound Barrier (2005) získal Cenu Roberta Rosselliniho, udělovanou filmovými kritiky na festivalu v Římě. Naderi, jehož každý nový film je vždy netrpělivě očekávanou událostí, se vrátil se svými dvěma posledními snímky Vegas: Based on a True Story (Vegas: Pravdivý příběh, 2008) a Střih (2011) na benátský festival.