Odchovancem Konstruktivy Praha je zadák Bílých Tygrů Angel Krstev. Narodil se 15.12.1980. K hokeji ho přivedli rodiče, i když mu z počátku příliš nevěřili. „Začínal jsem pozdě, až v osmi letech. Starší brácha Ivan hrál taky hokej, ale dlouho u...
Životopis
Odchovancem Konstruktivy Praha je zadák Bílých Tygrů Angel Krstev. Narodil se 15.12.1980. K hokeji ho přivedli rodiče, i když mu z počátku příliš nevěřili. „Začínal jsem pozdě, až v osmi letech. Starší brácha Ivan hrál taky hokej, ale dlouho u ničeho nevydržel a rodiče se obávali, že se mnou to bude stejné. Pro mě však byl hokej vždy na prvním místě. Dnes jsou rodiče rádi, že se jejich černé myšlenky nesplnily a já můžu hrát v extralize." V prvních hokejových začátcích ho to táhlo do brány. „Z počátku jsem chtěl být brankář, ale trenéři mě dali nejdříve do útoku. Střílel jsem pořád góly, ale protože jsem byl stále takový robustní - tlustý a malý, dali mě trenéři asi ve čtvrté třídě do obrany.“ Vzorem téměř stokilového beka byl a stále je Jiří Šlégr. „Líbil se mi, protože byl tak nařachanej - hrál tvrdě a nikoho se nebál. Takové typy mám rád. Dříve se kluci báli Kanaďanů a Američanů a on byl jeden z mála, který se jich nebál.“
I přes svůj mladý věk prošel tento obránce s ofenzivními choutkami velkou řadou klubů. „Nejprve jsem hrál za Konstruktivu Praha. Tady mě hodně ovlivnil trenér Perič. Pod ním jsem začínal a byl to právě on, kdo mě naučil hokejové základy.“ Poté přišla Slavia. „Tady mi v juniorech hodně pomohli trenéři Šindel a Kalous. Ale nechci zapomenout na žádného trenéra. To by byl hřích. Každý z nich mi totiž něco dal.“ První šanci mezi muži mu dal trenér Farda. Hrál dobře a dostal se až na MS „20“. Po něm odjel Krstev do Kanady. Tady tři měsíce nastupoval v dresu Ledbridge, hrajícího WHL. Do Ameriky měl v následující sezóně odejít znovu, ale na radu Vladimíra Růžičky ve Slavii zůstal. „Říkal mi, že budu hrát určitě v áčku a tak jsem ve Slavii zůstal. Hrál jsem začátek sezóny - září a říjen, poté jsem přestával hrát a nakonec jsem jen seděl. Slavia totiž prohrávala a tak sázela na starší hráče.“ Přišlo stěhování do prvoligového Chomutova. „Byl jsem docela naštvaný, protože si myslím, že jsem ten rok nehrál špatně. Měl jsem odehráno asi 16 zápasů a v nich jsem měl 4 nebo 5 kanadských bodů, což tam tehdy neměl zdaleka nikdo. I proto jsem byl trošku rozčarovaný. V Chomutově jsem však dostal nový náboj, zase jsem se dostal do té správné pohody. Hrál jsem, dávali jsme góly a nakonec vyhráli celou soutěž. O to větší bylo zklamání, protože jsem v baráži nemohl hrát. Skončil jsem v Chomutově a v play off už jsem hrál za Slavii proti Znojmu.“ Poté přišlo stěhování do Liberce. „Vrátil jsem se na konci léta z dovolené a řekli mi, že mě chtějí prodat. Ozval se Liberec, jehož nabídka byla seriózní a korektní a tak jsem šel sem.“ V Liberci se rychle zabydlel. V začátcích mu hodně pomohl trenér Jandač. „Ten si mě vlastně do Liberce vytáhl, zvýraznil mě.“ Důrazný bek si zamiloval i Liberec jako město. „I když pocházím z Prahy, v Liberci jsem spokojený. Město je krásné. A co se týká hokejové stránky, je to ještě lepší. Máme opravdu dobrou partu. Jsme všichni dobří kamarádi a to je základ úspěchu.“ V Liberci byl hodně využíván, při postupu do extraligy byl klíčovým bekem. „ Měl jsem obrovskou fazónu, dařilo se mi i bodově a dá se říct, že to vzadu stálo na mně. Měl jsem i solidní produktivitu.“ V postupové sezóně si Krstev připsal na obránce více než slušných 38 bodů za 5 branek a 33 asistencí. Stabilně hrál i v první extraligové sezóně, ve 49 zápasech získal 15 bodů za 8 gólů a 7 asistencí. Další sezóna již tak úspěšná nebyla a Krstev se v její půlce stěhoval na hostování do Litvínova. V sezóně 2004/2005, kterou poznamenala výluka v NHL sice působil ze začátku v Liberci, pak však pomáhal v Českým Budějovicím k návratu do extraligy. „Odchod z Liberce byl po vzájemné dohodě. Byl jsem rád, že tam jdu. Já potřebuji a chci hrát hodně a v Liberci bych asi většinou „seděl“. Chtěl jsem hrát za každou cenu a tak jsem rozhodně nebyl naštvaný, že odcházím.“Postup se Budějovicím povedl a na adresu „básníka ze Sofie“ chodily do Liberce jen samé kladné reference.
Jak by charakterizoval sám sebe jako hokejistu, své přednosti a naopak nedostatky? „U mě je to hodně podle nálady (smích). Teď vážně. Myslím si, že jsem více ofenzivní, chci být hodně na ledě. Jak jsem těžší, musím se nejdříve rozpumpovat. Když se rozpumpuji, tak hraji dobře. Snažím se sice hrát naplno stále, ale když tam jdu třeba jen na jedno střídání, tak to už není ono. Slabiny radši říkat nebudu, pak by to šlo proti mně. Tyhle věci by měl hodnotit spíše trenér, neboť člověk sám k sobě nikdy nebude upřímný.“ Za svou kariéru toho již stihl sto osmdesát dva centimetrů vysoký bek hodně. „Každý zážitek je výjimečný a za nic bych ho neměnil. Ať už to bylo MS „20“, kde jsme vyhráli zlaté medaile, nebo „18“ kde jsme skončili čtvrtí jen vinou skóre. První, druhý, třetí i čtvrtý měli stejně bodů, šlo opravdu jen o skóre. Krásná byla také baráž, ať už tady v Liberci, tak v Budějovicích. Nesmím zapomenout také na mistrovské tituly mezi juniory. Proto se hraje hokej, proto mám rád sport. Do budoucna bych se chtěl stát mistrem ligy a dostat se klidně jen na chvíli do áčka reprezentace.“ S dresem nejcennějším již má mladý obránce zkušenost, i když zatím jen z mládežnických reprezentací. A to měl až do 18 bulharské občanství, české si pak udělal právě kvůli reprezentaci do 18 let. Poté již nic startu nebránilo, Krstev si zahrál jak za „18“,“19“ tak i „20“. „Když jsme vyhráli MS „20“ nikdo s námi nepočítal, my jsme však hráli jako tým. Všichni jsme hráli dozadu, žádné individuality nechtěly vyniknout, táhli jsme prostě všichni za jeden provaz. Bylo to i hodně o štěstí, zdraví a takové celkové pohodě.“ Ve volném čase se pak obránce s bulharskými předky rád věnuje i jiným sportům. „Baví mě plážový volejbal, fotbal nebo kulečník. Spíš ale něco, abych se moc nezpotil." Mimo sportu u Krsteva vede sledování dobrých filmů či sportovních přenosů. „V televizi rád „zkouknu“ dobrý fotbal, nejčastěji zahraniční soutěže. Hodně sleduju i hokej. Když mám více času, zajedu do Prahy do kina, kde relaxuju. Mým oblíbencem je Sean Connery a Diesel,“> uzavírá Krstev.
I přes svůj mladý věk prošel tento obránce s ofenzivními choutkami velkou řadou klubů. „Nejprve jsem hrál za Konstruktivu Praha. Tady mě hodně ovlivnil trenér Perič. Pod ním jsem začínal a byl to právě on, kdo mě naučil hokejové základy.“ Poté přišla Slavia. „Tady mi v juniorech hodně pomohli trenéři Šindel a Kalous. Ale nechci zapomenout na žádného trenéra. To by byl hřích. Každý z nich mi totiž něco dal.“ První šanci mezi muži mu dal trenér Farda. Hrál dobře a dostal se až na MS „20“. Po něm odjel Krstev do Kanady. Tady tři měsíce nastupoval v dresu Ledbridge, hrajícího WHL. Do Ameriky měl v následující sezóně odejít znovu, ale na radu Vladimíra Růžičky ve Slavii zůstal. „Říkal mi, že budu hrát určitě v áčku a tak jsem ve Slavii zůstal. Hrál jsem začátek sezóny - září a říjen, poté jsem přestával hrát a nakonec jsem jen seděl. Slavia totiž prohrávala a tak sázela na starší hráče.“ Přišlo stěhování do prvoligového Chomutova. „Byl jsem docela naštvaný, protože si myslím, že jsem ten rok nehrál špatně. Měl jsem odehráno asi 16 zápasů a v nich jsem měl 4 nebo 5 kanadských bodů, což tam tehdy neměl zdaleka nikdo. I proto jsem byl trošku rozčarovaný. V Chomutově jsem však dostal nový náboj, zase jsem se dostal do té správné pohody. Hrál jsem, dávali jsme góly a nakonec vyhráli celou soutěž. O to větší bylo zklamání, protože jsem v baráži nemohl hrát. Skončil jsem v Chomutově a v play off už jsem hrál za Slavii proti Znojmu.“ Poté přišlo stěhování do Liberce. „Vrátil jsem se na konci léta z dovolené a řekli mi, že mě chtějí prodat. Ozval se Liberec, jehož nabídka byla seriózní a korektní a tak jsem šel sem.“ V Liberci se rychle zabydlel. V začátcích mu hodně pomohl trenér Jandač. „Ten si mě vlastně do Liberce vytáhl, zvýraznil mě.“ Důrazný bek si zamiloval i Liberec jako město. „I když pocházím z Prahy, v Liberci jsem spokojený. Město je krásné. A co se týká hokejové stránky, je to ještě lepší. Máme opravdu dobrou partu. Jsme všichni dobří kamarádi a to je základ úspěchu.“ V Liberci byl hodně využíván, při postupu do extraligy byl klíčovým bekem. „ Měl jsem obrovskou fazónu, dařilo se mi i bodově a dá se říct, že to vzadu stálo na mně. Měl jsem i solidní produktivitu.“ V postupové sezóně si Krstev připsal na obránce více než slušných 38 bodů za 5 branek a 33 asistencí. Stabilně hrál i v první extraligové sezóně, ve 49 zápasech získal 15 bodů za 8 gólů a 7 asistencí. Další sezóna již tak úspěšná nebyla a Krstev se v její půlce stěhoval na hostování do Litvínova. V sezóně 2004/2005, kterou poznamenala výluka v NHL sice působil ze začátku v Liberci, pak však pomáhal v Českým Budějovicím k návratu do extraligy. „Odchod z Liberce byl po vzájemné dohodě. Byl jsem rád, že tam jdu. Já potřebuji a chci hrát hodně a v Liberci bych asi většinou „seděl“. Chtěl jsem hrát za každou cenu a tak jsem rozhodně nebyl naštvaný, že odcházím.“Postup se Budějovicím povedl a na adresu „básníka ze Sofie“ chodily do Liberce jen samé kladné reference.
Jak by charakterizoval sám sebe jako hokejistu, své přednosti a naopak nedostatky? „U mě je to hodně podle nálady (smích). Teď vážně. Myslím si, že jsem více ofenzivní, chci být hodně na ledě. Jak jsem těžší, musím se nejdříve rozpumpovat. Když se rozpumpuji, tak hraji dobře. Snažím se sice hrát naplno stále, ale když tam jdu třeba jen na jedno střídání, tak to už není ono. Slabiny radši říkat nebudu, pak by to šlo proti mně. Tyhle věci by měl hodnotit spíše trenér, neboť člověk sám k sobě nikdy nebude upřímný.“ Za svou kariéru toho již stihl sto osmdesát dva centimetrů vysoký bek hodně. „Každý zážitek je výjimečný a za nic bych ho neměnil. Ať už to bylo MS „20“, kde jsme vyhráli zlaté medaile, nebo „18“ kde jsme skončili čtvrtí jen vinou skóre. První, druhý, třetí i čtvrtý měli stejně bodů, šlo opravdu jen o skóre. Krásná byla také baráž, ať už tady v Liberci, tak v Budějovicích. Nesmím zapomenout také na mistrovské tituly mezi juniory. Proto se hraje hokej, proto mám rád sport. Do budoucna bych se chtěl stát mistrem ligy a dostat se klidně jen na chvíli do áčka reprezentace.“ S dresem nejcennějším již má mladý obránce zkušenost, i když zatím jen z mládežnických reprezentací. A to měl až do 18 bulharské občanství, české si pak udělal právě kvůli reprezentaci do 18 let. Poté již nic startu nebránilo, Krstev si zahrál jak za „18“,“19“ tak i „20“. „Když jsme vyhráli MS „20“ nikdo s námi nepočítal, my jsme však hráli jako tým. Všichni jsme hráli dozadu, žádné individuality nechtěly vyniknout, táhli jsme prostě všichni za jeden provaz. Bylo to i hodně o štěstí, zdraví a takové celkové pohodě.“ Ve volném čase se pak obránce s bulharskými předky rád věnuje i jiným sportům. „Baví mě plážový volejbal, fotbal nebo kulečník. Spíš ale něco, abych se moc nezpotil." Mimo sportu u Krsteva vede sledování dobrých filmů či sportovních přenosů. „V televizi rád „zkouknu“ dobrý fotbal, nejčastěji zahraniční soutěže. Hodně sleduju i hokej. Když mám více času, zajedu do Prahy do kina, kde relaxuju. Mým oblíbencem je Sean Connery a Diesel,“> uzavírá Krstev.
