Jako žákyně vystupovala v dětském Kočičím divadle, vedeném hercem Janem Niwińským.
V roce 1973 ukončila Státní vysokou divadelní školu (PWST) v Krakově a již během studií působila v krakovském Divadle Juliusze Słowackého (1968-73) a po...
Životopis
Jako žákyně vystupovala v dětském Kočičím divadle, vedeném hercem Janem Niwińským.
V roce 1973 ukončila Státní vysokou divadelní školu (PWST) v Krakově a již během studií působila v krakovském Divadle Juliusze Słowackého (1968-73) a po absolutoriu se stala přední členkou krakovského divadla Stary Teatr, kde účinkovala mj. v inscenacích, které režírovali Konrad Swinarski (Mickiewiczovy Dziady), Andrzej Wajda (Wyspiańského Listopadové noci a Veselka, Slaměný klobouk) nebo Jerzy Jaroski (Čechovův Višňový sad).
Před kamerou debutovala ještě pod dívčím jménem Dziadyková v hlavní roli dívky z motorkářské party Kateřiny ve filmu Pět a půl Bledého Pepíka (r. H. Kluba). První film. role, která jí přinesla popularitu, byla postava Ani Pawlakowny v komedii Na nás nemáte (r. S. Chęciński).
Nejlépe se však uplatnila jako představitelka krásných, půvabných dívek a žen venkovského nebo šlechtického původu, v melodramatických kostýmních filmech a TV seriálech, z nichž mnohé byly realizovány podle známých literárních předloh (Náruživost, Jánošík, Malomocná, Královna Bona, Předurčení).
K nejvýraznějším jejím hrdinkám patří svobodomyslná polská královna litevského původu Barbara Radziwiłłowna v historickém dramatu Epitaf pro královnu (r. J. Majewski), dcera významného chirurga a posléze mastičkáře Maruška v adaptaci románu Tadeusze Dolęgy-Mostowicze Mastičkář (r. J. Hoffman), z lásky zasebevražděná knížecí hospodyně Magdalena v nostalgickém příběhu života litevské vesnice podle románu Czesława Miłosze Dolina Issy (r. T. Konwicki) a Markétka v TV přepisu Bulgakovova románu Mistr a Markétka.
Jako zajímavý typ zaujala také zahraniční filmaře (v NDR hrála ve čtyřech filmech a své role namluvila německy).
Přestože se od konce 80. let neobjevuje na film. plátně tak často, připomněla se hlavní rolí alkoholické TV reportérky Katarzyny, za jejíž ztvárnění v psychologickém dramatu Pouze strach (r. B. Sassová) byla oceněna Zlatým gdaňským lvem na národní přehlídce v Gdyni 1993.
Jejím manželem byl Wiesław Dymny, básník, prozaik, scenárista a herec z krakovského divadla Piwnica Pod Baranami.
V roce 1973 ukončila Státní vysokou divadelní školu (PWST) v Krakově a již během studií působila v krakovském Divadle Juliusze Słowackého (1968-73) a po absolutoriu se stala přední členkou krakovského divadla Stary Teatr, kde účinkovala mj. v inscenacích, které režírovali Konrad Swinarski (Mickiewiczovy Dziady), Andrzej Wajda (Wyspiańského Listopadové noci a Veselka, Slaměný klobouk) nebo Jerzy Jaroski (Čechovův Višňový sad).
Před kamerou debutovala ještě pod dívčím jménem Dziadyková v hlavní roli dívky z motorkářské party Kateřiny ve filmu Pět a půl Bledého Pepíka (r. H. Kluba). První film. role, která jí přinesla popularitu, byla postava Ani Pawlakowny v komedii Na nás nemáte (r. S. Chęciński).
Nejlépe se však uplatnila jako představitelka krásných, půvabných dívek a žen venkovského nebo šlechtického původu, v melodramatických kostýmních filmech a TV seriálech, z nichž mnohé byly realizovány podle známých literárních předloh (Náruživost, Jánošík, Malomocná, Královna Bona, Předurčení).
K nejvýraznějším jejím hrdinkám patří svobodomyslná polská královna litevského původu Barbara Radziwiłłowna v historickém dramatu Epitaf pro královnu (r. J. Majewski), dcera významného chirurga a posléze mastičkáře Maruška v adaptaci románu Tadeusze Dolęgy-Mostowicze Mastičkář (r. J. Hoffman), z lásky zasebevražděná knížecí hospodyně Magdalena v nostalgickém příběhu života litevské vesnice podle románu Czesława Miłosze Dolina Issy (r. T. Konwicki) a Markétka v TV přepisu Bulgakovova románu Mistr a Markétka.
Jako zajímavý typ zaujala také zahraniční filmaře (v NDR hrála ve čtyřech filmech a své role namluvila německy).
Přestože se od konce 80. let neobjevuje na film. plátně tak často, připomněla se hlavní rolí alkoholické TV reportérky Katarzyny, za jejíž ztvárnění v psychologickém dramatu Pouze strach (r. B. Sassová) byla oceněna Zlatým gdaňským lvem na národní přehlídce v Gdyni 1993.
Jejím manželem byl Wiesław Dymny, básník, prozaik, scenárista a herec z krakovského divadla Piwnica Pod Baranami.