Oba jeho rodiče (otec byl po předcích Ir a matka Mexičanka indiánského původu) bojovali během mexické revoluce na straně Pancha Villy, po jehož porážce rodina ilegálně přešla do texaského El Pasa a Kalifornie, kde nalezl otec zaměstnání jako...
Životopis
Oba jeho rodiče (otec byl po předcích Ir a matka Mexičanka indiánského původu) bojovali během mexické revoluce na straně Pancha Villy, po jehož porážce rodina ilegálně přešla do texaského El Pasa a Kalifornie, kde nalezl otec zaměstnání jako rekvizitář v hollywoodských ateliérech. Když však zahynul při autohavárii, musel se o rodinu postarat dospívající A. Q.
Do svých osmnácti let dělal mj. pomocného zedníka, čističe bot, taxikáře, pomocníka na jatkách, elektrikáře, česáče ovoce, kamelota a doručovatele. Pokoušel se o kariéru profesionálního boxera a jako zdatný hudebník (uměl dobře hrát na saxofon, klavír, kytaru a akordeon) vystupoval s malým orchestrem při bohoslužbách. Velkým handicapem byla pro něho chatrná znalost angličtiny, kterou nepotřeboval do té doby, než začal studovat na Belvederes Junior High School a později večerně architekturu na Polytechnic High School v Los Angeles.
Z důvodů zdokonalení jazyka a jeho výslovnosti se přihlásil do hereckých kurzů Katharine Hamilové, kde absolvoval jazykovou a hlasovou terapii. Herecká výuka ho zde natolik zaujala, že se rozhodl stát hercem. 1936 debutoval na divadle v Los Angeles po boku Mae Westové ve hře G. S. George Čisté postele a o rok později pronikl také do Hollywoodu, kde měl smlouvu se společností Paramount. 1947 se uvedl poprvé na Broadwayi v komedii Emmeta Laveryho Gentleman z Atén a 1948-50 absolvoval se souborem National Company turné po USA, na němž hrál Stanleyho Kowalského ve Williamsově dramatu Tramvaj do stanice Touha.
Do poč. 50. let hrál vedlejší role Mexičanů, Indiánů a lidí z nižších sociálních vrstev, postavy obhroublých a tvrdých, mnohdy dokonce násilnických chlapů ve westernech a dobrodružných filmech. První větší úspěch a dokonce Oscara 1952 mu přinesla úloha mexického revolucionáře Eufemia Zapaty, bratra slavného Emiliana Zapaty (Marlon Brando), ve snímku Viva Zapata! (r. E. Kazan). Světovou popularitu mu však zajistila teprve úloha surového potulného artisty Zampana, o jehož bezohledném vztahu k odstrkované chudé dívce (Giulietta Masinová) vypráví drama Silnice (r. F. Fellini).
Vedlejší part malíře Paula Gauguina, kterého ztělesnil v životopisném dramatu o Vincentu van Goghovi (Kirk Douglas) podle románu Irvinga Stonea Žízeň po životě (r. V. Minnelli), ho zařadil mezi laureáty Oscara 1956. Svou robustní "buldočí" tvář exotických rysů propůjčil během své kariéry mnoha jiným historickým osobnostem, většinou asijského původu: hunský král Attila (Attila, Bič boží), arabský šejch Auda Abu Tayi (Lawrence z Arábie), mongolský vládce Kublajchán (Dobrodružství Marca Pola), velekněz Kaifáš (Ježíš Nazaretský), vůdce vzbouřených beduinů Omar Mukhtar (Lev pouště).
Odvahou, temperamentem a zvláštním charismatem oplývají také jeho hrdinové lidovějšího rázu, nepoddajní a vitální muži, pod jejichž drsným povrchem se však někdy skrývá dobrosrdečná duše. Nejznamenitější rolí tohoto typu, za niž byl nominován na Oscara 1964, je zemitý milovník života Alexis Zorba, který je průvodcem a málem otcem mladého Angličana (Alan Bates), ve film. přepisu románu Nikose Kazantsakise Řek Zorba (r. M. Kakojannis).
S přibývajícím věkem přešel od postav pirátů, banditů, revolucionářů, šerifů, dobrodruhů a vojáků k rolím patriarchů, které ztvárňuje v různých obměnách dodnes, ať už se jedná o despotické hlavy rodiny (Dědictví Ferramontiů), mafiánské bossy (Šéf je mrtvý, Marseillská smlouva) a podnikatelské magnáty (Řecký magnát, Onassis - nejbohatší muž světa, Salamandr, Pomsta).
Příležitostně se vracel k divadelní činnosti; 1961 hrál na Broadwayi anglického krále Jindřicha II. v dramatu Jeana Anouilhe Becket (kterého hrál Laurence Olivier) a 1982-85 hostoval na různých amerických scénách včetně Broadwaye s muzikálovou inscenací Řeka Zorby. Jako film. režisér debutoval 1958 romantickým kostýmním snímkem Pirát.
Jeho celoživotní dílo bylo vyznamenáno Cenou Cecila B. DeMilla (1986), udílenou Sdružením zahraničního tisku v Hollywoodu. Proslavil se rovněž jako malíř a sochař; na počest jeho pětasedmdesátých narozenin byla uspořádána výstava jeho výtvarných děl v mexickém hlavním městě. Napsal autobiografické knihy The Original Sin (1972, Dědičný hřích), Suddenly Sunset (1982) a One Man Tango (1995, Tango jednoho muže).
Celkem třikrát byl ženatý, s adoptivní dcerou slavného hollywoodského magnáta, s herečkou Katherine DeMilleovou (1937-65) a s italskou kostymérkou Yolandou Addoloriovou (1965-97). Jejich děti Francesco, Valentina a Danielle Quinnovi se věnují rovněž herectví. Příčinu k ukončení svého dlouholetého manželství zavdal svým vztahem se svou bývalou sekretářkou Kathy Benvinovou (1997-2001), s níž má syna a dceru. Byl známý svými četnými milostnými aférami a kromě deseti legitimních potomků zplodil ještě tři mimomanželské děti.
Autor: Miloš Fikejz
Do svých osmnácti let dělal mj. pomocného zedníka, čističe bot, taxikáře, pomocníka na jatkách, elektrikáře, česáče ovoce, kamelota a doručovatele. Pokoušel se o kariéru profesionálního boxera a jako zdatný hudebník (uměl dobře hrát na saxofon, klavír, kytaru a akordeon) vystupoval s malým orchestrem při bohoslužbách. Velkým handicapem byla pro něho chatrná znalost angličtiny, kterou nepotřeboval do té doby, než začal studovat na Belvederes Junior High School a později večerně architekturu na Polytechnic High School v Los Angeles.
Z důvodů zdokonalení jazyka a jeho výslovnosti se přihlásil do hereckých kurzů Katharine Hamilové, kde absolvoval jazykovou a hlasovou terapii. Herecká výuka ho zde natolik zaujala, že se rozhodl stát hercem. 1936 debutoval na divadle v Los Angeles po boku Mae Westové ve hře G. S. George Čisté postele a o rok později pronikl také do Hollywoodu, kde měl smlouvu se společností Paramount. 1947 se uvedl poprvé na Broadwayi v komedii Emmeta Laveryho Gentleman z Atén a 1948-50 absolvoval se souborem National Company turné po USA, na němž hrál Stanleyho Kowalského ve Williamsově dramatu Tramvaj do stanice Touha.
Do poč. 50. let hrál vedlejší role Mexičanů, Indiánů a lidí z nižších sociálních vrstev, postavy obhroublých a tvrdých, mnohdy dokonce násilnických chlapů ve westernech a dobrodružných filmech. První větší úspěch a dokonce Oscara 1952 mu přinesla úloha mexického revolucionáře Eufemia Zapaty, bratra slavného Emiliana Zapaty (Marlon Brando), ve snímku Viva Zapata! (r. E. Kazan). Světovou popularitu mu však zajistila teprve úloha surového potulného artisty Zampana, o jehož bezohledném vztahu k odstrkované chudé dívce (Giulietta Masinová) vypráví drama Silnice (r. F. Fellini).
Vedlejší part malíře Paula Gauguina, kterého ztělesnil v životopisném dramatu o Vincentu van Goghovi (Kirk Douglas) podle románu Irvinga Stonea Žízeň po životě (r. V. Minnelli), ho zařadil mezi laureáty Oscara 1956. Svou robustní "buldočí" tvář exotických rysů propůjčil během své kariéry mnoha jiným historickým osobnostem, většinou asijského původu: hunský král Attila (Attila, Bič boží), arabský šejch Auda Abu Tayi (Lawrence z Arábie), mongolský vládce Kublajchán (Dobrodružství Marca Pola), velekněz Kaifáš (Ježíš Nazaretský), vůdce vzbouřených beduinů Omar Mukhtar (Lev pouště).
Odvahou, temperamentem a zvláštním charismatem oplývají také jeho hrdinové lidovějšího rázu, nepoddajní a vitální muži, pod jejichž drsným povrchem se však někdy skrývá dobrosrdečná duše. Nejznamenitější rolí tohoto typu, za niž byl nominován na Oscara 1964, je zemitý milovník života Alexis Zorba, který je průvodcem a málem otcem mladého Angličana (Alan Bates), ve film. přepisu románu Nikose Kazantsakise Řek Zorba (r. M. Kakojannis).
S přibývajícím věkem přešel od postav pirátů, banditů, revolucionářů, šerifů, dobrodruhů a vojáků k rolím patriarchů, které ztvárňuje v různých obměnách dodnes, ať už se jedná o despotické hlavy rodiny (Dědictví Ferramontiů), mafiánské bossy (Šéf je mrtvý, Marseillská smlouva) a podnikatelské magnáty (Řecký magnát, Onassis - nejbohatší muž světa, Salamandr, Pomsta).
Příležitostně se vracel k divadelní činnosti; 1961 hrál na Broadwayi anglického krále Jindřicha II. v dramatu Jeana Anouilhe Becket (kterého hrál Laurence Olivier) a 1982-85 hostoval na různých amerických scénách včetně Broadwaye s muzikálovou inscenací Řeka Zorby. Jako film. režisér debutoval 1958 romantickým kostýmním snímkem Pirát.
Jeho celoživotní dílo bylo vyznamenáno Cenou Cecila B. DeMilla (1986), udílenou Sdružením zahraničního tisku v Hollywoodu. Proslavil se rovněž jako malíř a sochař; na počest jeho pětasedmdesátých narozenin byla uspořádána výstava jeho výtvarných děl v mexickém hlavním městě. Napsal autobiografické knihy The Original Sin (1972, Dědičný hřích), Suddenly Sunset (1982) a One Man Tango (1995, Tango jednoho muže).
Celkem třikrát byl ženatý, s adoptivní dcerou slavného hollywoodského magnáta, s herečkou Katherine DeMilleovou (1937-65) a s italskou kostymérkou Yolandou Addoloriovou (1965-97). Jejich děti Francesco, Valentina a Danielle Quinnovi se věnují rovněž herectví. Příčinu k ukončení svého dlouholetého manželství zavdal svým vztahem se svou bývalou sekretářkou Kathy Benvinovou (1997-2001), s níž má syna a dceru. Byl známý svými četnými milostnými aférami a kromě deseti legitimních potomků zplodil ještě tři mimomanželské děti.
Autor: Miloš Fikejz
