Antonín Drašar byl český herec, režisér, divadelní ředitel a podnikatel.

Zprvu byl obchodním cestujícím, projevoval však zájem o divadlo. Prošel několika divadelními společnostmi a rovněž Divadlem sdružených měst východočeských, kde byl ředitelem v sezóně 1920/1921.

V letech 1921 – 1931 byl ředitelem Českého divadla v Olomouci. Jeho zásluhou bylo olomoucké divadlo hodnoceno jako nejlépe prosperující nově založená scéna a patřilo k nejstabilizovanějším mimopražským souborům 20.let. Za svého působení angažoval mnoho talentovaných mladých herců, např. Otomara Korbeláře, Františka Vnoučka, Františka Salzera, Jaroslava Průchu, Evu Adamcovou, Jarmilu Kurandovou, Zdeňka Podlipného a další. Na sezónu 1930/1931 angažoval do Olomouce jako režiséra E.F.Buriana, který se zde uplatnil i jako jazzový zpěvák. Za Drašarova působení v Olomouci vedl operu mladý nadějný dirigent Karel Nedbal, pracoval zde rovněž výtvarník Antonín Heythum. Drašar pořádal zájezdová představení divadla do dalších měst (Vídeň 1924 – opera, Praha 1926 – činohra, Krakov 1927 – opera).

Na jaře 1931 se stal ředitelem Slovenského národního divadla v Bratislavě, kam nastoupil po sebevraždě stávajícího ředitele Oskara Nedbala a kde působil až do roku 1938. Současně vedl i Východoslovenské divadlo v Košicích. Do Bratislavy získal jako režiséry i Viktora Šulce a Jana Škodu (na konci sezóny 1932 Škoda však odešel). V roce 1938 byla z bratislavského divadla část souboru vypovězena a Drašar se spolu se šéfem činohry Šulcem uchýlil do Jičínského společnosti, kde pracovali i další perzekvovaní divadelní umělci.

Je pochován na hřbitově v Nové Pace.