Antonín Hájek byl český zpěvák, hudebník, skladatel, textař, ale hlavně první kapelník skupiny, kterou v roce 1964 založil pod názvem Rangers a pomáhal ji udržet při životě pod názvem Plavci. V této skupině byl velice aktivní - napsal pro ni spoustu textů, mnoho aranžmá, leccos sólově zpíval, hrál na basu, ale hlavně byl její vůdčí osobností.

Skupinu Rangers založil spolu s kamarádem z dětství a zároveň spolužákem Milanem Dufkem na ČVUT v Praze. Připojili se k nim dále kytarista Jiří Haller s manželkou - zpěvačkou Lídou, banjista Pavel Fáček. Konkurz na houslistu vyhrál jediný uchazeč Jiří Veisser, později se připojili Jan Vančura, Miroslav Říhošek, Radek Tomášek, naopak Jiří a Lída Hallerovi a Pavel Fáček odešli a tak vznikli Rangers, jak jsme je znali dlouhá léta.

Nejprve hráli v SAKSu (Studentský akademický klub strojařů), později ve VAKUSu, pak v Elektrických podnicích (dnes Kulturní dům Vltavská v Praze - Holešovicích) a začali vyrážet i na různé festivaly, například Portu.

Antonín Hájek nakonec ČVUT nedostudoval. Důvodů bylo několik - především starosti o kapelu. Navíc v době začátků hraní v Rangers už byl ženatý a měl syna Martina. Možná by strojařinu dokončil, ale ve třetím ročníku dostal z dynamiky za 3. Studijní průměr by mu tak stoupl a možnost prospěchového stipendia by se rozplynula. Antonín Hájek tedy nevzal první termín zkoušek, na druhý byl vyhozen a na třetí se dostal ke starému známému asistentovi. Profesor, jdoucí kolem, prohodil: "Doufám, že mu to nedáte!" Stalo se.

Antonín následně narukoval do AUSu (Armádní umělecký soubor) a vedení kapely načas předal Jiřímu Veisserovi.

Rangers v té době hráli jen tehdy, když se Antonín Hájek mohl uvolnit z kasáren. Až po ukončení Antonínovy základní vojenské služby mohli zase začít hrát naplno. V roce 1971 se skupina profesionalizovala. Zároveň v té době na zásah tehdejší politické moci musela změnit svůj název na Plavci.

Byl to právě Antonín Hájek, kterého zaujal vícehlasý zpěv členů skupiny New Christy Minstrells a rozhodl se ho uplatnit i v Rangers. Nástrojové obsazení skupiny bylo ze začátku spíše akustické - kontrabas, kytary, banjo, housle, flétna. Na některých nahrávkách skupiny jsou však slyšet i další nástroje, především smyčce a žestě, později bicí a elektrická sólová kytara. To byl aranžérský rukopis Antonína Hájka, byť se styl hudby, kterou Rangers hráli, občas poněkud od country oddaloval. "Jsme sice folk kapela, ale v určité komerční úpravě," řekl v jednom rozhovoru.

Antonín Hájek byl velkým přítelem "nezaměstnaných" muzikantů a často některé z nich zval jako hosty na nahrávání gramofonových desek. Pak se však často stávalo, že kapela zněla jinak na deskách a jinak na koncertech. Antonín Hájek to vyřešil tak, že přestal používat smyčce a žestě, naopak angažoval jako stálé členy skupiny bubeníka Jiřího Jiráska a sólového kytaristu Jiřího Kaleše. Antonín sám navíc přestal hrát na klasický kontrabas a začal používat elektrickou baskytaru. Tak kapela začala hrát moderní country (zhruba v roce 1980).

Plavci natáčeli gramofonové desky, koncertovali v tuzemsku i zahraničí, vystupovali v rozhlase a televizi. To vše u Antonína Hájka potvrzovalo smysl jeho práce. Sám vždy mluvil spíše o práci než o umění. Byl profesionál se vším všudy. Že se na "nehudebním" postu skupiny konferenciéra objévila jména jako Miroslav Černý, Michal Pavlata, Petr Nárožný, Luděk Nekuda, Jan Vala či Jiří Wimmer, i to patřilo k jeho programu.

Na začátku roku 1989 začal mít zažívací potíže a musel navštívit lékaře. Lékař mu po několika vyšetřeních sdělil krutý ortel: Rakovina tlustého střeva a okamžitá operace. Jiří Veisser ve své knize Jak jsem (do)plaval s Rangers vzpomíná, jak po koncertě v Plzni Antonín ukládal do futrálu svoji basu a říkal: "Tak doufám, že tě zase brzy uvidím." Následující den se podrobil operaci, ale čekala ho rekonvalescence, takže jeho baskytary se dočasně musel chopit zvukař Jan Rainer.
Po ukončení rekonvalescence absolvoval se skupinou televizní natáčení na Štrbském plese. Na konci srpna se mu však opět přitížilo a skupina opět musela hrát v náhradní sestavě.

Události 17. listopadu 1989 sledoval už jen v televizi ze svého lůžka. I ostatním muzikantům začalo být jasné, že s Antonínem to je špatné, a tak se ho snažili podpořit častými návštěvami. Jiří Veisser mu při jedné z návštěv slíbil, že kdyby bylo nejhůř, tak tu pomyslnou káru, kterou Antonín tak skvěle rozjel, on potáhne ze všech sil dál.

Antonín Hájek v polovině prosince 1989 své zákeřné nemoci podlehl. Rok na to ostatní členové kapely sestavili album s názvem "Nejde zapomenout". Album se stalo vzpomínkou na dobu, kdy skupinu vedl Antonín. Každá z písniček na desce je nějakým způsobem na něm nějak závislá. Pouze závěrečná píseň "Nejde zapomenout" vznikla už bez jeho přičinění. Touto deskou Plavci, respektive v té době už opět Rangers, tím nejlepším způsobem uctili památku svého dlouholetého kapelníka. Ostatně jak jinak může skupina, než se vydá na svou další pouť, říci své "děkuji" tomu, kdo ji znal skrz naskrz a přesto i proto ji měl rád a udělal pro ni víc, než kdokoli ostatní?