Bedřich Hrozný byl český jazykovědec, orientalista, který rozluštil chetitský jazyk a položil základy samostatného oboru chetitologie.

Bedřich Hrozný se narodil v Lysé nad Labem jako syn evangelického faráře. Studoval na Akademickém gymnáziu v Praze, středoškolská studia dokončil na gymnáziu v Kolíně (1897), kdy se naučil základům hebrejštiny a arabštiny. Ve svých studiích pokračoval na bohoslovecké fakultě vídeňské univerzity. Brzy však přestoupil na fakultu filosofickou, na níž se věnoval zejména orientálním jazykům, především asyrštině, aramejštině, etiopštině, sanskrtu a sumerštině. Pozornost věnoval rovněž studiu klínového písma, které bylo ve třetím až prvním tisíciletí před n. l. rozšířeno po celém území Mezopotámie, stejně jako v Malé Asii a Persii, a jímž byly zaznamenány písemné projevy starověkých Sumerů, Akkadů (Asyřanů a Babyloňanů), Peršanů i Chetitů. Orientalistiku studoval ještě na Berlínské univerzitě.

V roce 1904 odjel s prof. Selinem do Turecka, Sýrie, Palestiny a Egypta, kde se podílel na překladech klínopisných textů. Po návratu do Vídně pracoval B. Hrozný v Universitní knihovně, kde roku 1909 získal definitivu. V tomto roce se i oženil.

V roce 1906 byl v Malé Asii (asi 150 km severovýchodně od Ankary) německou expedicí objeven velký archív chetitských králů, který obsahoval množství hliněných tabulek popsaných již známým klínovým písmem, ale neznámou řečí, která vzdorovala mnoha badatelům. Bedřich Hrozný uprostřed první světové války (1915) předložil rozluštění tohoto problému současně s prvním stručným nárysem mluvnice tohoto jazyka, jímž byl, jak se ukázalo, jazyk chetitský. Kromě toho Hrozný zjistil, že chetitština patří ke skupině tzv. indoevropských jazyků, a je tedy příbuzná s řečtinou, latinou, indickými jazyky apod.

Po vzniku Československa (1918) byl jmenován profesorem klínopisu a dějin starého Orientu na pražské universitě.

Roku 1924 získal peníze na první českou expedici do Šech Sadu, kde v dubnu téhož roku začaly výkopy. Později kopal na pahorku Tell Erfád (severní Sýrie), kde vykopal pozůstatky řeckých staveb, velké množství keramiky, terakotových sošek.

V roce 1925 se Hroznému na další expedici (Kaisarií na kopci Kültepe) podařilo při vykopávkách v Malé Asii objevit asi 1000 hliněných tabulek, popsaných klínovým písmem a obsahujících smlouvy a dopisy asyrských kupců. Je zajímavé, že jelikož chtěl kopat i v okolí kopce Kültepe, musel odkoupit přilehlou louku, jako majitele této louky nechal zapsat Československý stát. Při těchto vykopávkách bylo nalezeno chetitské město Kaneš. V listopadu 1925 se Hrozný musel vrátit do Československa.

V roce 1929 založil Orientální archiv. Hrozný přednášel na řadě universit a jeho přednášky byly velice úspěšné.

Roku 1939 měl možnost emigrovat, ale to odmítl; v téže době byl zvolen rektorem Karlovy univerzity. Roku 1940 mu bylo nabídnuto místo na ministerstvu školství, které také odmítl.

V roce 1947 obdržel Státní cenu a 12. listopadu 1952 byl jmenován členem nově založené Československé akademie věd.

Pochován byl v Lysé nad Labem na evangelickém hřbitově. Po jeho zrušení (1977) byly jeho ostatky přeneseny na obecní hřbitov. Jeho původní náhrobní obelisk nyní stojí v areálu Evangelického sboru.