V roce 1975 ukončil studia herectví a režie na Vysoké divadelní škole (PWST) v Krakově. Po dvouletém angažmá v krakovském divadle Stary Teatr přesídlil do Vratislavi, kde na scéně Polského divadla hrál mj. Hamleta. Od roku 1981 působí jako...

Životopis

V roce 1975 ukončil studia herectví a režie na Vysoké divadelní škole (PWST) v Krakově.

Po dvouletém angažmá v krakovském divadle Stary Teatr přesídlil do Vratislavi, kde na scéně Polského divadla hrál mj. Hamleta. Od roku 1981 působí jako divadelní herec a režisér ve Varšavě, Vratislavi a Lublinu; spolupracuje především s varšavskými divadly Teatr Wspólczesny a Studio.

Film. kariéru zahájil zdánlivě velmi úspěšně, neboť mu velké příležitosti poskytli významní režiséři. Avšak díky nepříznivé politické situaci, jaká v Polsku nastala poč. 80. let, mnohé z filmů, v nichž účinkoval, nebyly do distribuce buď vůbec uvedeny nebo jen nakrátko.

Po epizodních rolích vesměs mladých intelektuálů zaujal úlohou fanatického anarchisty desperátského ražení Gryziaka, za jejíž ztvárnění v historickém dramatu z poč. století Horečka (r. A. Hollandová) získal cenu na národním festivalu v Gdaňsku 1981.

V dramatu Osamělá žena (r. A. Hollandová) vytvořil otřesnou postavu psychicky narušeného invalidy Jacka, brutálně vraždícího důvěřivou družku a v sebezničujícím gestu vymáhajícího azyl na americkém velvyslanectví.

V historické fresce podle hry Stanisławy Przybyszewské Danton (r. A. Wajda) se proměnil na fanatického vzývatele teroru Saint Justa. V témže roce v dalším z trezorových filmů, psychologicko-historickém dramatu Matka Králů (r. J. Zaorski), ztělesnil tragickou postavu poctivě zaníceného komunisty Klementa Krále, hrdiny válečného odboje a později krvavé oběti stalinistických procesů.

Náročnou kreaci předvedl v psychologické studii Náhoda (r. K. Kieślowski), kde musel v roli studenta medicíny Witka sehrát tři různé verze hrdinova životopisu.

Nejčastěji ztělesňuje mladíky rozporuplných vlastností, jejichž morální profil je deformován tragickými okolnostmi na pozadí významných historických, společenských a politických událostí: aristokrat Bolek von Teuss, nezdárný syn uhlobarona (Jan Nowicki), v rodinné společensko-historické fresce Magnát (r. F. Bajon).

Výrazné party vytvořil také v maďarských filmech: pianista László v komorním psychodramatu nešťastné lásky Paní Eskymačce je zima (r. J. Xantus), cenzor Kornél v historickém dramatu Listy, květiny, věnce (r. L. Lugossy), ambiciózní ministerský úředník v politické fikci Vhodný člověk pro choulostivou záležitost (r. J. Kovácsi).

Roku 1990 debutoval jako režisér filmem Seychely, hořkou bajkou o drobném smolařském kriminálníkovi (Zbigniew Zamachowski), který se jako noční hlídač v opeře opět zaplete do nebezpečných vztahů.

Na národním festivalu v Gdaňsku-Gdyni 1991 byl odměněn Speciální cenou poroty za své tři role: literární teoretik Nowak, o jehož erotických peripetích po odchodu manželky z domu vypráví film In flagranti (r. W. Biedroń); poručík Arek, pověřený nalezením dezertujícího vojáka (Olaf Lubaszenko), v akčním dramatu Kroll (r. W. Pasikowski); konfident carské tajné policie Jegorow, v jehož pasti uvízne mladý terorista (Adam Ferency), ve špionážním dramatu podle skutečné události Mizera (r. T. Wiszniewski).Ocenění si odnesl i z národního festivalu v Gdyni 1995 za svůj výkon ve filmu Táta (r. M. Ślesicki).

V létě 1997 pobýval pracovně v České republice, kde na jižní Moravě natáčel vesnické drama z období okupace Je třeba zabít Sekala (r. V. Michálek), v němž vytvořil titulní postavu nečestně zbohatlého sedláka, který se stane pro své okolí smrtelně nebezpečným.

Byl oficiálním hostem MFF v Karlových Varech v letech 1992 a 1998. V anketě časopisu Film byl vyhlášen nejpopulárnějším domácím hercem roku 1987.