Bohumil Adamec

herec, režisér, pěvec

Narození:
14. listopadu 1924
Úmrtí:
16. března 2007
Upravit profil
Herec, pěvec a režisér Bohumil Adamec, který v době normalizace nemohl umělecky vystupovat, pracoval jako vedoucí závodní jídelny Kovosvit Holoubkov. Nějaký čas byl také zaměstnán v zámečnické dílně Komunálního podniku Mýto. Zakladatel tenorové...

Životopis

Herec, pěvec a režisér Bohumil Adamec, který v době normalizace nemohl umělecky vystupovat, pracoval jako vedoucí závodní jídelny Kovosvit Holoubkov. Nějaký čas byl také zaměstnán v zámečnické dílně Komunálního podniku Mýto. Zakladatel tenorové dynastie rodu Adamců, opeře se věnuje syn Jan i vnuk Robert, zemřel náhle ve věku 82 let a na jeho přání se poslední rozloučení konalo bez obřadu.

Pěveckou kariéru započal Bohumil Adamec ve svých 27 letech u opery Státního divadla Zdeňka Nejedlého Ústí nad Labem. Poté působil v Armádní opeře Praha, v brněnském Státním divadle, v Městském divadle Kladno a v Hudebním divadle Karlín. Než po konkursu v r. 1954 nastoupil k opeře Divadla Josefa Kajetána Tyla Plzeň, byl 13 let členem Národního divadla Praha. Protože koncem 60. letech byl Adamec z politických důvodů nucen divadlo opustit, začal více jezdit ke své tetě na Rakovnicko. V Mýtě, kde našel nový domov, ho láska k divadlu neopustila, a stal se vůčí osobností místního ochotnického divadelního souboru J.K. Tyla. K 100. výročí založení Sokol-hasičsko-tělocvičné jednoty Mýto nastudoval se spolkem veselohru Čest hasičstvu, kterou u této příležitosti nově upravil.

Profesionálním přístupem k ochotníkům jako k plnohodnotným hercům, mezi ně vnesl řád. Přínosem pro mýtskou kulturu je i fakt, že Adamec opatřil divadlo profi technikou zvukovou, osvětlovací i promítací stejně jako kostýmy nebo maskami. Coby režisér dosáhl toho, že se ochotníci na jevišti pohybovali podle profesionálních pravidel, čímž úroveň jednotlivých představení značně zvýšil. Při práci s amatérským souborem uplatnil své bohaté zkušenosti a v jeho režii byly nastudovány pro ochotníky jinak náročné hry: Paní Marjánka, matka pluku; Bílá nemoc; Maryša; Sluha dvou pánů; Lucerna; Dalskabáty – hříšná ves a další. Kromě své práce s mýtskými divadelníky pracoval též jako vedoucí Mýtského pěveckého sboru. Do plzeňské opery, kde zpíval Jeníka v Prodané nevěstě B. Smetany, se vrátil až r. 1988. Ve staronovém angažmá se mu před odchodem do důchodu poštěstilo být kromě jiných rolí také Páskem v Příhodách lišky Bystroušky L. Janáčka nebo králem Gustavem III. z Verdiho Maškarního plesu.