Burt Lancaster

herec, režisér, producent, artista, moderátor

Narození:
2. listopadu 1913
Úmrtí:
20. října 1994
Vyrůstal jako nejmladší ze čtyř dětí poštovního úředníka v chudinské části newyorského Východního Harlemu. Od dětství se věnoval různým sportům (vynikal zejm. v lehké atletice a košíkové). Po maturitě na DeWitt Clinton High School začal v...

Životopis

Vyrůstal jako nejmladší ze čtyř dětí poštovního úředníka v chudinské části newyorského Východního Harlemu. Od dětství se věnoval různým sportům (vynikal zejm. v lehké atletice a košíkové).

Po maturitě na DeWitt Clinton High School začal v roce 1930 díky sportovnímu stipendiu studovat na New York University, odkud však po dvou letech odešel. Se svým spolužákem Nickem Cravatem, který měl stejné zájmy a dobrodružnou povahu, cestoval po Americe, než se spolu uchytili ve Virginii u cirkusu bratří Kayových, kteří je v roce 1932 angažovali jako akrobatické duo Lang and Cravat.

Když si však při jednom špatném seskoku roku 1939 poranil pravou ruku, musel se s manéží rozloučit. Atmosféru cirkusového šapitó zakusil znovu při natáčení dramatu Visutá hrazda (r. C. Reed), v němž hrál ústřední tragickou postavu akrobata Mika Ribblea, za jejíž ztvárnění byl dokonce oceněn Stříbrným medvědem na MFF v Západním Berlíně v roce 1958.

V letech 1939-42 pracoval v Chicagu jako obchodní cestující pro firmu Marshalla Fielda, prodával dámské prádlo, nábytek a pánskou galanterii, dělal detektiva v obchodním domě a pracoval v koncertní agentuře.

Roku 1942 narukoval do armády a jako konferenciér vojenského estrádního souboru uváděl na italské frontě kulturní a zábavné programy. V roce 1945 se představil na Broadwayi rolí seržanta ve hře Harryho Browna Za zvuku polnice, která se sice udržela na repertoáru pouze pět týdnů, nicméně mu zajistila smlouvu s hollywoodským producentem Halem Wallisem.

Před film. kamerou debutoval úlohou němého Švéda v jednom z nejlepších poválečných černých kriminálních dramat podle povídky Ernesta Hemingwaye Zabijáci (r. R. Siodmak).

Svou atletickou postavou a širokou tváří s výrazně velkými rty byl přímo předurčen pro role málomluvných mužů pevných nervů, chladné rozvahy a tvrdých pěstí, které zpočátku hojně vytvářel zejm. ve westernech (Apač, Vera Cruz, Přestřelka u ohrady O.K.), v romantických dobrodružných filmech (Plamen a šíp, Pirát Vallo), gangsterských a kriminálních dramatech, bohatých na vnější akci a skryté napětí (Hrubá síla, Promiňte, omyl, Slíbej krev z mých rukou, Criss Cross).

Od poč. 50. let se snažil hrát také psychologicky složitější postavy, z nichž mu první velký úspěch v podobě Oscara 1960 přinesla teprve úloha falešného kazatele Elmera Gantryho ve film. adaptaci stejnojmenného románu Sinclaira Lewise Elmer Gantry (r. R. Brooks). Další náročnou kreaci, odměněnou Volpiho pohárem na MFF v Benátkách 1962 a cenou BAFTA 1962, předvedl v dramatu podle skutečné události Ptáčník z Alcatrazu (r. J. Frankenheimer), kde ztělesnil na doživotí odsouzeného vraha Roberta Strouda, který začne s láskou chovat ve vězení ptáky, až se z něho stane uznávaný ornitolog.

Kromě významných hollywoodských filmařů (mnozí s ním spolupracovali i několikrát) projevili o něho zájem také věhlasní italští režiséři, z nichž první, kdo dokázal plně využít jeho mimořádné herecké kvality, byl Luchino Visconti. Pod jeho vedením vykreslil nezapomenutelné portréty příslušníků staré generace, kteří se odmítají přizpůsobit novým společenským změnám: šlechetný sicilský šlechtic Don Fabrizio, kníže ze Saliny, pokoušející se navzdory pohnuté době udržet rod a staré mravy, ve film. přepisu románové fresky Giuseppa Tomasiho di Lampedusa Gepard (cena za mužský herecký výkon na MFF v Cannes 1963); starý samotářský profesor, jehož poklidný život uvnitř velkého domu zcela naruší příchod několika mladých podnájemníků (Helmut Berger, Silvana Manganová, Claudia Marsaniová a Stefano Patrizi), v komorním psychologickém dramatu Rodinný portrét.

Jeho herectví zdůrazňuje při přísném dodržování vnějších realistických rysů hloubku prožitku a životní pravdivosti a vyznačuje se mimořádně vyvinutým smyslem pro charakteristický detail. Této metodě zůstal věrný i v pokročilém věku, kdy nepolevil ve svých aktivitách, zejm. pak pro TV, kde se představil mj. jako titulní hrdina šestihodinového historického miniseriálu Mojžíš nebo jako izraelský ministr obrany Šimon Peres v politickém thrilleru Vítězství v Entebbe.

Největším počtem cen (Donatellův David 1981, cena BAFTA 1981, Cena newyorských film. kritiků 1981, Cena losangelských film. kritiků 1981 a nominace na Oscara 1981) byl zahrnut jeho výkon v postavě stárnoucího gangstera Loua, který prožívá osudový vztah k osamělé a zranitelné mladé číšnici (Susan Sarandonová), v komediálním melodramatu Atlantic City (r. L. Malle).

Zaujal rovněž úlohou excentrického naftařského magnáta Happera, který se snaží prostřednictvím svého agenta (Peter Riegert) odkoupit pozemky pobřežní skotské vesnice pro vybudování nové rafinérie, ve sžíravé komedii na ekologické téma Místní hrdina (r. B. Forsyth).

Roku 1948 založil spolu se svým agentem Haroldem Hechtem a záhy ještě s producentem Jamesem Hillem produkční společnost Hecht- Norma (později také Hecht-Hill-Lancaster Production), v jejímž rámci vznikla mj. Oscary poctěná film. verze hry Paddy Chayefského Marty.

Ve vlastní produkci natočil v roce 1955 western Muž z Kentucky, v němž si ponechal pro sebe ústřední part mírumilovného lovce zvaného Big Eli.

Souběžně s uměleckými snahami se angažoval také v politickém a společenském životě; byl dlouholetým mluvčím a dokonce i prezidentem Amerického svazu občanského svědomí (American Civil Liberties Union), v prezidentských volebních kampaních podporoval Roberta Kennedyho a Jimmyho Cartera, zapojil se rovněž do podpůrných akcí boje proti AIDS.

Poprvé byl ženatý v letech 1935-1941 s cirkusovou artistkou June Ernstovou, jeho druhou manželkou byla od roku 1946 až do roku 1969 herečka Norma Andersonová a od konce 80. let až do své smrti žil s o čtyřicet let mladší Susan Schererovou, kterou si roku1990 vzal za ženu.