Celým jménem Carles Puyol Saforcad se narodil 13.dubna 1978a zastává pozici obránce. Narodil se v La Pobla de Segur, měří 178cm a "5-ku" má jako číslo dresu.
Kapitán s jedinečnou fyzickou kondicí. Svým výkonem dokáže strhnout spoluhráče i...
Životopis
Celým jménem Carles Puyol Saforcad se narodil 13.dubna 1978a zastává pozici obránce. Narodil se v La Pobla de Segur, měří 178cm a "5-ku" má jako číslo dresu.
Kapitán s jedinečnou fyzickou kondicí. Svým výkonem dokáže strhnout spoluhráče i fanoušky, není zápas, ve kterém by nepodal svůj nejlepší výkon. Vůdce defenzívy, nesmírně silný v hlavičkových soubojích, výborný při skluzech i poziční hře, obránce s kvalitní rozehrávkou. Disponuje i technikou na vysoké úrovni, nebojí se podpořit útok, ví, jakým způsobem se prosadit i před bránou soupeře.
Carles Puyol - miláček všech fanoušků Barçy. Pochází z Katalánska, takže jeho angažmá v Barceloně bylo pouhou otázkou času. Kapitán Barçy s přezdívkou Lví srdce či Tarzan je nejlepším obráncem "Blaugranas" a zřejmě také celého Španělska, což mluví samo za sebe. Jeho důležitost se ukázala například, když trenér Frank Rijkaard nechal Puyola odpočívat v zápase Copa del Rey v Zaragoze, kde Barça dostala čtyři góly. Carles je v současnosti pro Barçu prostě nenahraditelný a jeho bojovná povaha „nakazila“ i ostatní spoluhráče.
V dresu Barcelony Carles debutoval 2.října roku 1999 na pozici pravého obránce. Hned si vybojoval místo v základní sestavě, nakonec v soutěžní ročníku 1999/00 nastoupil ke čtyřiadvaceti ligovým zápasům. Občas vypomáhal i na levé obraně, ale jeho místo je především v jejím středu.
Puyol sice měří jen 178 cm, ale přesto díky své bojovné povaze a skvělému výskoku dokáže přehlavičkovat i mnohem vyšší útočníky soupeře. Je neustále v pohybu a to i tehdy, když jeho tým útočí, vždy je připraven na moment, kdy by se míč mohl kdejakým způsobem dostat na kopačky soupeře. Když hrál v sezóně 2004/05 ve stoperské dvojici s nezkušeným Oleguerem, byla na něm vidět velká snaha pomoci nezkušenému spoluhráči. Neustále ho dirigoval a pomáhal mu tak v jeho začátcích.
Carles v mládí svého času působil v roli brankáře. Kvůli zdravotním problémům se musel přesunout do pole, což je jedině dobře. Bylo to na příkaz doktora, kterého ale Carles přesto nechtěl poslechnout a pozici změnil až tehdy, když mu jeho matka sebrala rukavice. Vybral si roli útočníka, ale ani tato pozice pro něho nebyla konečná. Fanoušci i experti tvrdí, že kdyby se zranil nebo byl vyloučen Victor Valdés a trenér Pep Guardiola by už neměl k dispozici střídání, do branky by se s jistotou postavil Carles.
Do obrany dali Puyola až trenéři juniorky Barçy a rozhodně to bylo skvělé řešení. Trenéři ho vypátrali na jeho rodném hřišti a přivedli ho do Barcelony. V roce 2001 ho chtěl Louis van Gaal odeslat na hostování do Málagy, ale těsně před dohodou z toho naštěstí sešlo. V roce 2005 podepsal Carles s Barçou nový kontrakt, který měl trvání až do roku 2010. V roce 2000 se zúčastnil olympiády v Sydney, kde spolu se spoluhráči získal stříbrnou medaili. V roce 2000 mu trenér španělské reprezentace José Antonio Camacho dal šanci v zápase s Holandskem, který ovšem Španělé prohráli 1:2. Puyol se zúčastnil Euro 2004 i MS v letech 2002 a 2006. I když Barcelona dostala za Puyola už mnoho lákavých nabídek, nemíní ho prodat a navíc Carles chce zůstat v katalánském velkoklubu až do konce kariéry. Podle jeho slov chce skončit tam, kde začal.
Carles Puyol není v žádném případě takový katalánský nacionalista jako například jeho dřívější spoluhráč Oleguer. Otázku, zda by chtěl více hrát za španělskou či katalánskou reprezentaci nechává bez odpovědi. Uniká i politickým otázkám, které na něj novináři směřují. Carles bez problému přiznává, že když přišel do prvního týmu Barçy, tak se chtěl nechat ostříhat, ale matka ho přesvědčila svojí otázkou: "Synku, jak já tě poznám v televizi?" vzpomíná dodnes se smíchem na tváři Carles. Jako kapitán dovedl Barçu dvakrát k ligovému vítězství, ve španělském superpoháru tým pod jeho vedením triumfoval také dvakrát a navíc se spoluhráči přidal do barcelonského muzea trofej nejcennější – „ušatý“ pohár za vítězství v Lize mistrů.
Sezóna 2006/07 pro něho skončila tragicky, nejen že jeho tým nevyhrál ani jednu trofej, ale v posledním zápase ročníku si poranil koleno a čekala ho operace. Bylo to vlastně první vážné zranění, které kapitána Barcelony v kariéře potkalo. Po návratu z marodky Puyol nepodával tak perfektní výkony, jako v minulých sezónách, a nepomohlo mu ani časté stěhování se z postu středního na pravého obránce. Svoji pravou tvář ale Carles ukázal na EURU 2008, kde patřil k nejlepším obráncům na turnaji a se svým Španělskem vybojoval zlatou medaili.
A jakoby svým výkonem na šampionátu předznamenal návrat mezi fotbalovou špičku. FC Barcelonu po dvou letech bez úspěchů převzal coby nový trenér Pep Guardiola, který Puyola pouze potvrdil v roli vůdce týmu i defenzívy. Kapitán tak pravidelně tvořil pevnou stoperskou dvojici s Rafaelem Márquezem nebo nováčkem Gerardem Piquém a stal se klíčovou postavou týmu při cestě za treble. Vynikl především v soubojích s Realem Madrid. Nejdříve na Nou Campu 10 minut před koncem zápasu asistoval na rozhodující gól Samuelu Eto'ovi, na Santiago Bernábeu při historickém vítězství 2:6 sám jednu branku zaznamenal. Barceloně tak výrazně pomohl k titulu Primera Division a poháru Copa del Rey, s týmem se probojoval i do finále Ligy mistrů. Výběr Pepa Guardioly nastoupil proti Manchesteru United a Carles působil na pravém kraji obrany, kde sváděl souboje s Cristianem Ronaldem. Portugalský útočník se díky jedinečnému Puyolovi vůbec nedostal do hry a z frustrace uviděl po faulu na barcelonského kapitána žlutou kartu... i to přispělo k vítězství katalánského velkoklubu 2:0.
Sezóna 2009/2010 pak Carlese zastihla na stejně vysoké výkonnostní úrovni. S Barçou vybojoval Španělský i Evropský superpohár, Mistrovství světa klubů, obhájil trofej pro vítěze Primera Division. A opět jedno z nejlepších představení ukázal v El Clásicu na Nou Campu. FC Barcelona vyhrála 1:0 a čisté konto udržela i díky Puyolovi, který hned třemi obětavými skluzy zabránil jasným gólům.
Není proto divu, že se Carles nemusel obávat ani o své místo ve španělském národním týmu. Coby klíčová postava defenzívy vedl reprezentaci na Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice až do finále, kde La Furia Roja porazili Nizozemsko 1:0. Sám Puyol ale k úspěchu přispěl nejvýrazněji v semifinále, když jediným gólem utkání vyřadil Německo.
Kapitán s jedinečnou fyzickou kondicí. Svým výkonem dokáže strhnout spoluhráče i fanoušky, není zápas, ve kterém by nepodal svůj nejlepší výkon. Vůdce defenzívy, nesmírně silný v hlavičkových soubojích, výborný při skluzech i poziční hře, obránce s kvalitní rozehrávkou. Disponuje i technikou na vysoké úrovni, nebojí se podpořit útok, ví, jakým způsobem se prosadit i před bránou soupeře.
Carles Puyol - miláček všech fanoušků Barçy. Pochází z Katalánska, takže jeho angažmá v Barceloně bylo pouhou otázkou času. Kapitán Barçy s přezdívkou Lví srdce či Tarzan je nejlepším obráncem "Blaugranas" a zřejmě také celého Španělska, což mluví samo za sebe. Jeho důležitost se ukázala například, když trenér Frank Rijkaard nechal Puyola odpočívat v zápase Copa del Rey v Zaragoze, kde Barça dostala čtyři góly. Carles je v současnosti pro Barçu prostě nenahraditelný a jeho bojovná povaha „nakazila“ i ostatní spoluhráče.
V dresu Barcelony Carles debutoval 2.října roku 1999 na pozici pravého obránce. Hned si vybojoval místo v základní sestavě, nakonec v soutěžní ročníku 1999/00 nastoupil ke čtyřiadvaceti ligovým zápasům. Občas vypomáhal i na levé obraně, ale jeho místo je především v jejím středu.
Puyol sice měří jen 178 cm, ale přesto díky své bojovné povaze a skvělému výskoku dokáže přehlavičkovat i mnohem vyšší útočníky soupeře. Je neustále v pohybu a to i tehdy, když jeho tým útočí, vždy je připraven na moment, kdy by se míč mohl kdejakým způsobem dostat na kopačky soupeře. Když hrál v sezóně 2004/05 ve stoperské dvojici s nezkušeným Oleguerem, byla na něm vidět velká snaha pomoci nezkušenému spoluhráči. Neustále ho dirigoval a pomáhal mu tak v jeho začátcích.
Carles v mládí svého času působil v roli brankáře. Kvůli zdravotním problémům se musel přesunout do pole, což je jedině dobře. Bylo to na příkaz doktora, kterého ale Carles přesto nechtěl poslechnout a pozici změnil až tehdy, když mu jeho matka sebrala rukavice. Vybral si roli útočníka, ale ani tato pozice pro něho nebyla konečná. Fanoušci i experti tvrdí, že kdyby se zranil nebo byl vyloučen Victor Valdés a trenér Pep Guardiola by už neměl k dispozici střídání, do branky by se s jistotou postavil Carles.
Do obrany dali Puyola až trenéři juniorky Barçy a rozhodně to bylo skvělé řešení. Trenéři ho vypátrali na jeho rodném hřišti a přivedli ho do Barcelony. V roce 2001 ho chtěl Louis van Gaal odeslat na hostování do Málagy, ale těsně před dohodou z toho naštěstí sešlo. V roce 2005 podepsal Carles s Barçou nový kontrakt, který měl trvání až do roku 2010. V roce 2000 se zúčastnil olympiády v Sydney, kde spolu se spoluhráči získal stříbrnou medaili. V roce 2000 mu trenér španělské reprezentace José Antonio Camacho dal šanci v zápase s Holandskem, který ovšem Španělé prohráli 1:2. Puyol se zúčastnil Euro 2004 i MS v letech 2002 a 2006. I když Barcelona dostala za Puyola už mnoho lákavých nabídek, nemíní ho prodat a navíc Carles chce zůstat v katalánském velkoklubu až do konce kariéry. Podle jeho slov chce skončit tam, kde začal.
Carles Puyol není v žádném případě takový katalánský nacionalista jako například jeho dřívější spoluhráč Oleguer. Otázku, zda by chtěl více hrát za španělskou či katalánskou reprezentaci nechává bez odpovědi. Uniká i politickým otázkám, které na něj novináři směřují. Carles bez problému přiznává, že když přišel do prvního týmu Barçy, tak se chtěl nechat ostříhat, ale matka ho přesvědčila svojí otázkou: "Synku, jak já tě poznám v televizi?" vzpomíná dodnes se smíchem na tváři Carles. Jako kapitán dovedl Barçu dvakrát k ligovému vítězství, ve španělském superpoháru tým pod jeho vedením triumfoval také dvakrát a navíc se spoluhráči přidal do barcelonského muzea trofej nejcennější – „ušatý“ pohár za vítězství v Lize mistrů.
Sezóna 2006/07 pro něho skončila tragicky, nejen že jeho tým nevyhrál ani jednu trofej, ale v posledním zápase ročníku si poranil koleno a čekala ho operace. Bylo to vlastně první vážné zranění, které kapitána Barcelony v kariéře potkalo. Po návratu z marodky Puyol nepodával tak perfektní výkony, jako v minulých sezónách, a nepomohlo mu ani časté stěhování se z postu středního na pravého obránce. Svoji pravou tvář ale Carles ukázal na EURU 2008, kde patřil k nejlepším obráncům na turnaji a se svým Španělskem vybojoval zlatou medaili.
A jakoby svým výkonem na šampionátu předznamenal návrat mezi fotbalovou špičku. FC Barcelonu po dvou letech bez úspěchů převzal coby nový trenér Pep Guardiola, který Puyola pouze potvrdil v roli vůdce týmu i defenzívy. Kapitán tak pravidelně tvořil pevnou stoperskou dvojici s Rafaelem Márquezem nebo nováčkem Gerardem Piquém a stal se klíčovou postavou týmu při cestě za treble. Vynikl především v soubojích s Realem Madrid. Nejdříve na Nou Campu 10 minut před koncem zápasu asistoval na rozhodující gól Samuelu Eto'ovi, na Santiago Bernábeu při historickém vítězství 2:6 sám jednu branku zaznamenal. Barceloně tak výrazně pomohl k titulu Primera Division a poháru Copa del Rey, s týmem se probojoval i do finále Ligy mistrů. Výběr Pepa Guardioly nastoupil proti Manchesteru United a Carles působil na pravém kraji obrany, kde sváděl souboje s Cristianem Ronaldem. Portugalský útočník se díky jedinečnému Puyolovi vůbec nedostal do hry a z frustrace uviděl po faulu na barcelonského kapitána žlutou kartu... i to přispělo k vítězství katalánského velkoklubu 2:0.
Sezóna 2009/2010 pak Carlese zastihla na stejně vysoké výkonnostní úrovni. S Barçou vybojoval Španělský i Evropský superpohár, Mistrovství světa klubů, obhájil trofej pro vítěze Primera Division. A opět jedno z nejlepších představení ukázal v El Clásicu na Nou Campu. FC Barcelona vyhrála 1:0 a čisté konto udržela i díky Puyolovi, který hned třemi obětavými skluzy zabránil jasným gólům.
Není proto divu, že se Carles nemusel obávat ani o své místo ve španělském národním týmu. Coby klíčová postava defenzívy vedl reprezentaci na Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice až do finále, kde La Furia Roja porazili Nizozemsko 1:0. Sám Puyol ale k úspěchu přispěl nejvýrazněji v semifinále, když jediným gólem utkání vyřadil Německo.
