Po léta se jinak vděční fanoušci v Joe Louis Aréně osočovali na jednoho, jediného hráče. Lépe řečeno, na brankáře. O komže píšu? O Chrisi Osgoodovi, dvojnásobném vítězi Stanley Cupu, skvělém brankářovi a současné jedničce Detroit Red Wings.
...
Životopis
Po léta se jinak vděční fanoušci v Joe Louis Aréně osočovali na jednoho, jediného hráče. Lépe řečeno, na brankáře. O komže píšu? O Chrisi Osgoodovi, dvojnásobném vítězi Stanley Cupu, skvělém brankářovi a současné jedničce Detroit Red Wings.
Rodák z Peace River v Albertě Chris Osgool poprvé debutoval v NHL v ročníku 1993-1994 ve svých 21 letech. Odchytal slušnou porci 41 zápasů. Statistická čísla nováčka z Detroitu snesla srovnání s průměrnými brankáři v lize. Brankový průměr udržel po tři branky za zápas (2.86) a úspěšnost zákroků klesla pod devadesáti procentní hranici jen nepatrně (89.5%). Skvělá rookie season mu však žádnou individuální poctu nepřinesla, protože v témže ročníku v dresu New Jersey Devils debutoval jistý Martin Brodeur.
Velkou část sezony se talentovaný Osgood dělil o práci s dosavadní jedničkou Timem Chevaldaem. 25letý Chevy však chytal o poznání hůře než Chris. Jen posuďte sami: průměr branek: 3.47 a úspěšnost zákroků .889, to vše ve 30 utkání za Red Wings. Detroit se odhodlal k odvážnému tahu a na sklonku základní části poslal Chevaldaeho do Winnipegu. Nicméně Chevaldaemu nejde upřít podíl na rekordním zápisu Detroitu: v ročníku 1993-1994 nasbírali těžko uvěřitelných 134 bodů (klubový rekord).
Nadějné vyhlídky na post prvního brankáře se Chrisovi Osgoodovi však zhroutily hned v následující sezoně, do MotorCity si to z rodného Calgary namířil velezkušený Mike Vernon. Mike již v té době měl na své ruce prsten za vítězství ve Stanley Cupu, Flames se z poháru radovali v roce 1989. Vernon se samozřejmě stal jedničkou a nastoupil k většině utkání výlukou zkráceného ročníku. Osgooda pustil do branky pouze v 19 případech.
O rok později však přišel zlom, Vernon sice dál pokračoval ve stabilních výkonech, ale v porovnání s o 9 let mladším konkurentem poněkud zaostával. Osgood se začal do branky stavět častěji než zkušenější kolega, celkem si připsal solidních 50 startů a zařadil se k nejlepším brankářům NHL. Zdálo se, že Mike Vernon je pro Detroit zbytečnou položkou v rozpočtu.
Pro Rudá Křídla navíc na farmě rostl další skvělý brankář, Kevin Hodson. Kevin byl sice vrstevníkem Chrise Osgooda, ale v brance klubu NHL se poprvé objevil až ve svých 23 letech, tedy v této sezoně. S nejlepší ligou světa neměl žádné zkušenosti. Jeho debut byl přesto úžasný. Ve čtyřech utkáních pustil za svá záda 1.10 puků za zápas a pochytal 95,5%. Veterán Vernon se tedy ocital na propastí.
Mike však ze všech problémů elegantně vybruslil. V sezoně 1996-1997 se sice v základní části dál povětšinou díval na úchvatné zákroky Osgooda, ale jeho chvíle přišla v play-off. Detroit vyzbrojený pěticí Rusů, kapitánem Stevem Yzermanem, švédským obráncem Nicklasem Lidstromem a znovuzrozeným Vernonem dobyl Stanley Cup. Vernon podával natolik výjimečné výkony, že dokonce ve svém náručí nakonec netřímal jen slavný pohár, ale i vysoce ceněnou Conn Smythe Trophy.
Mladý Osgood v play-off zklamal, ale zatímco dvěma Stanley Cupy ověnčený Mike Vernon se stěhoval na jih USA, přesněji do San Jose, paradoxně právě Chris Osgood v Detroitu zůstal. Jak se později ukázalo, Red Wings se povedl geniální tah. O rok lepší a zkušenější brankář zcela kraloval detroitskému brankovišti. V play off dal zapomenout na Vernona a pomohl vyhrát pro Detroit druhý Stanleyův pohár za sebou. Tým z Hockeytownu je zatím posledním týmem, kterému se povedlo získat double.
Osgood, jednička Red Wings. Toto slovní spojení platilo další tři sezony. Během těchto 3 let se však začaly vynořovat spekulace. Ačkoliv Osgood chytal dobře, leckdo pochyboval o jeho kvalitách. Fanoušci Detroitu přestávali věřit, že by Chris mohl svůj tým opět dovést k nejprestižnější trofeji hokejového světa. Samozřejmě, že by se názory fanoušků daly ignorovat, ale musely by přijít odpovídající výsledky. A těch se bohužel nenasytné obecenstvo v Joe Louis Aréně nedočkalo.
Čím dál častěji dostával v brance Red Wings příležitost místo Osgooda z Los Angeles Kings příchozí Manny Legace. Legaceho snahu o získání postu jedničky však zkušený Osgood ustál. Rána, která jedničce Rudých křídel definitivně zlomila vaz, přišla z východu. V průměrném Buffalu si o výměnu důrazně řekl tehdy nejlepší brankář NHL, český klenot Dominik Hašek. Detroit za něj ochotně obětoval ruského šikulu Slávu Kozlova.
Pro Osgooda poměrně jasný signál: „Už tě nepotřebujeme, máme Dominika.“ Chris se najednou stal pro Red Wings přebytečným. I přes pošramocenou pověst byl o dvojnásobného vítěze Stanley Cupu mezi kluby NHL velký zájem. Hon na Osgooda nakonec vyhráli Ostrované z New Yorku. Islanders budovali nový tým a s Osgoodem počítali na post prvního brankáře. Kam dal oči GM Mike Milbury, řekněte mi kam? Nejdříve se zbavil Roberta Luonga a poté zabrzdil vývoj Ricka Dipietra. Někteří lidé jsou zkrátka nepoučitelní.
Chris však novou výzvu přijal a hlavně z počátku sezony 2001-2002 skvělými výkony vyrazil mnohým kritikům pero z ruky. Podceňovaný tým z Long Islandu porážel jednoho soupeře za druhým. Chris se mohl konečně natrvalo zařadit mezi brankářskou elitu, ale přeci jenom jeho Isles postupně ztráceli dech a Osgoodova čísla se vrátila na slušný standart, nic víc, nic míň. Přesto Chris vyrovnal klubový rekord legendárního Billa Smithe v počtu vítězství (32), Přesto se dalo mluvit o podařeném ročníku, zvláště v porovnání s ročníkem, který následoval.
V situaci: „Jak se zbavit zbytečného brankáře“ hrál Chris Osgood opět hlavní roli. Po nevýrazných výkonech v dresu Islanders se stěhoval zpět do západní konference, do St. Louis. Bluesmani hledali spolehlivou jedničku, ale Osgood vyhořel. Mimochodem Blues jsou divizními rivaly Red Wings. GM Ken Holland si tak svou bývalou jedničku mohl dobře prohlédnout.
Detroit měl totiž nepříjemné starosti s brankáři. Hašek slavně ukončil kariéru. Z Toronta příchozí veterán Curtis Joseph odchytal perfektní základní část, zdatně mu sekundoval mladý Manny Legace. Bohužel přišel čas bojů o Stanley Cup a Detroit Red Wings, hlavní favorit, vypadl hned v prvním kole s Anaheimem. Nelze napsat, že by snad Joseph prohrál sérii Rudým Křídlům sám, ale rozhodně svým spoluhráčům moc nepomohl.
Osgood sice v brance St. Louis nepředváděl žádné zázraky. Nicméně Blues postoupili do play-off a právě ve vyřazovacích bojích přišel čas Chrise Osgooda. Zkušený brankář si v úvodním kole proti Vancouveru počínal bravurně a dlouho držel Blues ve hře. Nakonec přeci jen postoupili Canucks, ale Osgood ukázal, že je stále schopen velkých výkonů. V další sezoně se domněnka stala faktem, když se Chris oháněl mezi třemi tyčemi obdobným způsobem, jakým vybojoval Detroitu Stanley Cup.
Před sezonou 2004-2005 mnohé fanoušky překvapil diskutabilní tah Blues. Z Ottawy přivedli božského Patricka Lalima a Osgooda nechali podepsat smlouvu u konkurence v Detroitu. Pro Chrise návrat na místo činu, pro St. Louis holé neštěstí. NHL na rok zastavila výluka. Osgood ani Lalime nikde nechytali, přesto rozdíl v přestavení obou brankářů v znovuzrozené lize byl markantní.
Zatímco Lalime měl velké problémy udržet se na soupisce Blues, Osgood bojoval o místo v brance Red Wings s Mannym Legacem. I když s mladším kolegou nakonec prohrál, nechytal vyloženě zle. Legace prožil nejlepší ročník kariéry, ale ani to mu nepomohlo v setrvání v Hockeytownu. Stěhoval se do St.Louis a hádejte koho v týmu Bluesmanů nahradil? Možná se ptáte, proč musel Legace odejít. Nezkušený brankář zklamal v play-off a na podobná selhání nemá Ken Holland v lásce.
Holland začal shánět gólmana k Chris Osgoodovi, pokud možno se zkušenostmi z vyřazovacích bojů, nejlépe vítěze Stanley Cupu. Podobné kvality měli na trhu volných hráčů pouze dvě legendy-odvěcí rivalové: Dominik Hašek a Ed Belfour. Do Detroitu se nakonec vrátil Hašek. Ano, ten Hašek, který kdysi Osgooda poslal na Long Island. A v následující sezoně 2006-2007 ho poslal na střídačku.
Přestože se český mág občas šetřil, mnoho příležitostí k vyniknutí Osgoodovi nenabídl. Chrisovi role byla jasná: dvojka za Haškem. Navíc ve 23ti případech, kdy se postavil do branky Red Wings, chytal prostě o něco hůře než Dominator. V play-off Osgood jen pozoroval jízdu Rudých Křídel za dalším stříbrným pohárem. Rozjetou rudou mašinu však ve finále konference zastavil dokonale vyvážený tým Anaheimu.
V létě se diskutovalo, zda se má Hašek rozloučit s NHL na jakémsi vrcholu. Dokázal se vrátit mezi brankářskou elitu, ale všichni upozorňovali na jeho věk. Letos se ukazuje, že právem. Dominik se rozhodl pokračovat a ze střídačky se pouze dívá na vynikajícího Chrise Osgooda. Osgood se dostal do životní formy a opět dovádí své Red Wings k vítězstvím. Pomyslný kruh se uzavřel.
Zajímavosti:
V sezoně 1995-1996 se Osgood stal teprve druhým skorujícím brankářem v NHL. Celkem si tomto ročníku připsal 3 body.
Až do přestupu Dana Cloutiera do LA Kings, byli v NHL dva brankáři, chytající v dnes již zastaralé helmě s mřížkou. Od té doby je Chris Osgood jediným zastáncem klasické helmy. Spolu s Haškem se jeho typickou mřížkou tak tvoří zajímavý tandem.
Chris Osgood chytá v NHL od jednadvaceti let, tedy od roku 1993. Draftován však byl již v roce 1991 na 51. místě.V této sezoně se mu daří je na prvním místě mezi brankáři NHL v počtu obdržených gólů na zápas a v brance Detroitu bojuje s českým gólmanem Dominikem Haškem o post jedničky.
Rodák z Peace River v Albertě Chris Osgool poprvé debutoval v NHL v ročníku 1993-1994 ve svých 21 letech. Odchytal slušnou porci 41 zápasů. Statistická čísla nováčka z Detroitu snesla srovnání s průměrnými brankáři v lize. Brankový průměr udržel po tři branky za zápas (2.86) a úspěšnost zákroků klesla pod devadesáti procentní hranici jen nepatrně (89.5%). Skvělá rookie season mu však žádnou individuální poctu nepřinesla, protože v témže ročníku v dresu New Jersey Devils debutoval jistý Martin Brodeur.
Velkou část sezony se talentovaný Osgood dělil o práci s dosavadní jedničkou Timem Chevaldaem. 25letý Chevy však chytal o poznání hůře než Chris. Jen posuďte sami: průměr branek: 3.47 a úspěšnost zákroků .889, to vše ve 30 utkání za Red Wings. Detroit se odhodlal k odvážnému tahu a na sklonku základní části poslal Chevaldaeho do Winnipegu. Nicméně Chevaldaemu nejde upřít podíl na rekordním zápisu Detroitu: v ročníku 1993-1994 nasbírali těžko uvěřitelných 134 bodů (klubový rekord).
Nadějné vyhlídky na post prvního brankáře se Chrisovi Osgoodovi však zhroutily hned v následující sezoně, do MotorCity si to z rodného Calgary namířil velezkušený Mike Vernon. Mike již v té době měl na své ruce prsten za vítězství ve Stanley Cupu, Flames se z poháru radovali v roce 1989. Vernon se samozřejmě stal jedničkou a nastoupil k většině utkání výlukou zkráceného ročníku. Osgooda pustil do branky pouze v 19 případech.
O rok později však přišel zlom, Vernon sice dál pokračoval ve stabilních výkonech, ale v porovnání s o 9 let mladším konkurentem poněkud zaostával. Osgood se začal do branky stavět častěji než zkušenější kolega, celkem si připsal solidních 50 startů a zařadil se k nejlepším brankářům NHL. Zdálo se, že Mike Vernon je pro Detroit zbytečnou položkou v rozpočtu.
Pro Rudá Křídla navíc na farmě rostl další skvělý brankář, Kevin Hodson. Kevin byl sice vrstevníkem Chrise Osgooda, ale v brance klubu NHL se poprvé objevil až ve svých 23 letech, tedy v této sezoně. S nejlepší ligou světa neměl žádné zkušenosti. Jeho debut byl přesto úžasný. Ve čtyřech utkáních pustil za svá záda 1.10 puků za zápas a pochytal 95,5%. Veterán Vernon se tedy ocital na propastí.
Mike však ze všech problémů elegantně vybruslil. V sezoně 1996-1997 se sice v základní části dál povětšinou díval na úchvatné zákroky Osgooda, ale jeho chvíle přišla v play-off. Detroit vyzbrojený pěticí Rusů, kapitánem Stevem Yzermanem, švédským obráncem Nicklasem Lidstromem a znovuzrozeným Vernonem dobyl Stanley Cup. Vernon podával natolik výjimečné výkony, že dokonce ve svém náručí nakonec netřímal jen slavný pohár, ale i vysoce ceněnou Conn Smythe Trophy.
Mladý Osgood v play-off zklamal, ale zatímco dvěma Stanley Cupy ověnčený Mike Vernon se stěhoval na jih USA, přesněji do San Jose, paradoxně právě Chris Osgood v Detroitu zůstal. Jak se později ukázalo, Red Wings se povedl geniální tah. O rok lepší a zkušenější brankář zcela kraloval detroitskému brankovišti. V play off dal zapomenout na Vernona a pomohl vyhrát pro Detroit druhý Stanleyův pohár za sebou. Tým z Hockeytownu je zatím posledním týmem, kterému se povedlo získat double.
Osgood, jednička Red Wings. Toto slovní spojení platilo další tři sezony. Během těchto 3 let se však začaly vynořovat spekulace. Ačkoliv Osgood chytal dobře, leckdo pochyboval o jeho kvalitách. Fanoušci Detroitu přestávali věřit, že by Chris mohl svůj tým opět dovést k nejprestižnější trofeji hokejového světa. Samozřejmě, že by se názory fanoušků daly ignorovat, ale musely by přijít odpovídající výsledky. A těch se bohužel nenasytné obecenstvo v Joe Louis Aréně nedočkalo.
Čím dál častěji dostával v brance Red Wings příležitost místo Osgooda z Los Angeles Kings příchozí Manny Legace. Legaceho snahu o získání postu jedničky však zkušený Osgood ustál. Rána, která jedničce Rudých křídel definitivně zlomila vaz, přišla z východu. V průměrném Buffalu si o výměnu důrazně řekl tehdy nejlepší brankář NHL, český klenot Dominik Hašek. Detroit za něj ochotně obětoval ruského šikulu Slávu Kozlova.
Pro Osgooda poměrně jasný signál: „Už tě nepotřebujeme, máme Dominika.“ Chris se najednou stal pro Red Wings přebytečným. I přes pošramocenou pověst byl o dvojnásobného vítěze Stanley Cupu mezi kluby NHL velký zájem. Hon na Osgooda nakonec vyhráli Ostrované z New Yorku. Islanders budovali nový tým a s Osgoodem počítali na post prvního brankáře. Kam dal oči GM Mike Milbury, řekněte mi kam? Nejdříve se zbavil Roberta Luonga a poté zabrzdil vývoj Ricka Dipietra. Někteří lidé jsou zkrátka nepoučitelní.
Chris však novou výzvu přijal a hlavně z počátku sezony 2001-2002 skvělými výkony vyrazil mnohým kritikům pero z ruky. Podceňovaný tým z Long Islandu porážel jednoho soupeře za druhým. Chris se mohl konečně natrvalo zařadit mezi brankářskou elitu, ale přeci jenom jeho Isles postupně ztráceli dech a Osgoodova čísla se vrátila na slušný standart, nic víc, nic míň. Přesto Chris vyrovnal klubový rekord legendárního Billa Smithe v počtu vítězství (32), Přesto se dalo mluvit o podařeném ročníku, zvláště v porovnání s ročníkem, který následoval.
V situaci: „Jak se zbavit zbytečného brankáře“ hrál Chris Osgood opět hlavní roli. Po nevýrazných výkonech v dresu Islanders se stěhoval zpět do západní konference, do St. Louis. Bluesmani hledali spolehlivou jedničku, ale Osgood vyhořel. Mimochodem Blues jsou divizními rivaly Red Wings. GM Ken Holland si tak svou bývalou jedničku mohl dobře prohlédnout.
Detroit měl totiž nepříjemné starosti s brankáři. Hašek slavně ukončil kariéru. Z Toronta příchozí veterán Curtis Joseph odchytal perfektní základní část, zdatně mu sekundoval mladý Manny Legace. Bohužel přišel čas bojů o Stanley Cup a Detroit Red Wings, hlavní favorit, vypadl hned v prvním kole s Anaheimem. Nelze napsat, že by snad Joseph prohrál sérii Rudým Křídlům sám, ale rozhodně svým spoluhráčům moc nepomohl.
Osgood sice v brance St. Louis nepředváděl žádné zázraky. Nicméně Blues postoupili do play-off a právě ve vyřazovacích bojích přišel čas Chrise Osgooda. Zkušený brankář si v úvodním kole proti Vancouveru počínal bravurně a dlouho držel Blues ve hře. Nakonec přeci jen postoupili Canucks, ale Osgood ukázal, že je stále schopen velkých výkonů. V další sezoně se domněnka stala faktem, když se Chris oháněl mezi třemi tyčemi obdobným způsobem, jakým vybojoval Detroitu Stanley Cup.
Před sezonou 2004-2005 mnohé fanoušky překvapil diskutabilní tah Blues. Z Ottawy přivedli božského Patricka Lalima a Osgooda nechali podepsat smlouvu u konkurence v Detroitu. Pro Chrise návrat na místo činu, pro St. Louis holé neštěstí. NHL na rok zastavila výluka. Osgood ani Lalime nikde nechytali, přesto rozdíl v přestavení obou brankářů v znovuzrozené lize byl markantní.
Zatímco Lalime měl velké problémy udržet se na soupisce Blues, Osgood bojoval o místo v brance Red Wings s Mannym Legacem. I když s mladším kolegou nakonec prohrál, nechytal vyloženě zle. Legace prožil nejlepší ročník kariéry, ale ani to mu nepomohlo v setrvání v Hockeytownu. Stěhoval se do St.Louis a hádejte koho v týmu Bluesmanů nahradil? Možná se ptáte, proč musel Legace odejít. Nezkušený brankář zklamal v play-off a na podobná selhání nemá Ken Holland v lásce.
Holland začal shánět gólmana k Chris Osgoodovi, pokud možno se zkušenostmi z vyřazovacích bojů, nejlépe vítěze Stanley Cupu. Podobné kvality měli na trhu volných hráčů pouze dvě legendy-odvěcí rivalové: Dominik Hašek a Ed Belfour. Do Detroitu se nakonec vrátil Hašek. Ano, ten Hašek, který kdysi Osgooda poslal na Long Island. A v následující sezoně 2006-2007 ho poslal na střídačku.
Přestože se český mág občas šetřil, mnoho příležitostí k vyniknutí Osgoodovi nenabídl. Chrisovi role byla jasná: dvojka za Haškem. Navíc ve 23ti případech, kdy se postavil do branky Red Wings, chytal prostě o něco hůře než Dominator. V play-off Osgood jen pozoroval jízdu Rudých Křídel za dalším stříbrným pohárem. Rozjetou rudou mašinu však ve finále konference zastavil dokonale vyvážený tým Anaheimu.
V létě se diskutovalo, zda se má Hašek rozloučit s NHL na jakémsi vrcholu. Dokázal se vrátit mezi brankářskou elitu, ale všichni upozorňovali na jeho věk. Letos se ukazuje, že právem. Dominik se rozhodl pokračovat a ze střídačky se pouze dívá na vynikajícího Chrise Osgooda. Osgood se dostal do životní formy a opět dovádí své Red Wings k vítězstvím. Pomyslný kruh se uzavřel.
Zajímavosti:
V sezoně 1995-1996 se Osgood stal teprve druhým skorujícím brankářem v NHL. Celkem si tomto ročníku připsal 3 body.
Až do přestupu Dana Cloutiera do LA Kings, byli v NHL dva brankáři, chytající v dnes již zastaralé helmě s mřížkou. Od té doby je Chris Osgood jediným zastáncem klasické helmy. Spolu s Haškem se jeho typickou mřížkou tak tvoří zajímavý tandem.
Chris Osgood chytá v NHL od jednadvaceti let, tedy od roku 1993. Draftován však byl již v roce 1991 na 51. místě.V této sezoně se mu daří je na prvním místě mezi brankáři NHL v počtu obdržených gólů na zápas a v brance Detroitu bojuje s českým gólmanem Dominikem Haškem o post jedničky.
