Jako syn operního zpěváka strávil své dětství a dospívání na různých provinčních scénách. V šestnácti letech debutoval na divadle v Avignonu v Čechovově Námluvách a poté studuje dramatické umění u Françoise Floreta v Paříži. V letech 1972-74...

Životopis

Jako syn operního zpěváka strávil své dětství a dospívání na různých provinčních scénách. V šestnácti letech debutoval na divadle v Avignonu v Čechovově Námluvách a poté studuje dramatické umění u Françoise Floreta v Paříži.

V letech 1972-74 zpívá a tančí v rockovém muzikálu Godspell a po boku Edwige Feuillèrové hraje ve hře Jeana Giraudouxe Bláznivá ze Chaillot. V roce 1979 se stal laureátem Ceny Gérarda Philipa díky svému výkonu ve hře Smeknutí klobouku, kterou dokonce také režíroval.

Od pol. 70. let začal rozvíjet své herecké aktivity před film. kamerou, kde se uplatnil zejm. v komediích a detektivkách. Výrazněji se však prosadil až o deset let později, kdy si úlohou proradného a mentálně zaostalého venkovana Ugolina ve film. adaptacích románu Marcela Pagnola Jean od Floretty a Manon od pramene (r. C. Berri) vysloužil Césara 1986 a cenu BAFTA 1987. V těchto filmech si zahrál po boku Gérarda Dépardie.

Mezi kandidáty na Césara 1988 byl navržen za roli majitele supermarketu Martiala Pasquiera, který musí podniknout dosti extrémní krok, aby prokázal lásku k milované dívce (Sandrine Bonnairová), v melodramatu Několik dní se mnou (r. C. Sautet).

Opět neúspěšně se ucházel o Césara 1990 úlohou hromadného vraha Pierre-Françoise Lacenaira, o jehož touze být popraven gilotinou vypráví snímek podle skutečné události z poč. 19. století Lacenaire (r. F. Girod).

Zaujal také citlivými portréty zakomplexovaných intelektuálů: zasmušilý houslařský mistr Stéphane v melodramatu Srdce v zimě (r. C. Sautet) a duševně nevyrovnaný neurolog Antoine v rodinném dramatu Mé oblíbené období (r. A. Téchiné).

Na MFF v Cannes 1996 byl oceněn za roli úspěšného byznysmana Harryho, jehož uspěchaný život změní setkání s mentálně postiženým mladíkem (Pascal Duquenne), v psychologickém filmu Osmý den (r. J. Van Dormael).

Úloha vrhače nožů Gabora v melodramatu Dívka na mostě (r. P. Leconte) mu vynesla Césara 1999. Jenom v roce 2004 natočil čtyři filmy: Pod falešným jménem (Sotto falso nome, režie Roberto Andò), Naši přátelé policajti (Nos amis flics, režie Bob Swaim), Proč (ne) Brazílie? (Pourquoi (pas) le Brésil?, režie Laetitia Masson), kde si zahrál sám sebe a Válka policajtů (36 Quai des Orfèvres, režie Olivier Marchal).

Vedle filmování se příležitostně vrací také na jeviště pařížského Théâtre de Montparnasse, kde se představil mj. ve hře Gérarda Lauziera Chuťovka (1986) a v Molièrově komedii Scapinova šibalství (1990).