Když ve svém domácím studiu v Los Angeles nahrával vokály pro své nové sólové album The Tension and The Spark uvědomil si Darren Hayes, který v letech 1997-2001 prodal ještě coby polovina dua Savage Garden miliony desek, ironii fráze "pop will...
Životopis
Když ve svém domácím studiu v Los Angeles nahrával vokály pro své nové sólové album The Tension and The Spark uvědomil si Darren Hayes, který v letech 1997-2001 prodal ještě coby polovina dua Savage Garden miliony desek, ironii fráze "pop will eat itself" (přeneseně "pop se zahubí sám"). Toho června loňského roku byl v Kalifornii typický horký den, když Darren zažil dejá vu: znovu ucítil pokoru, se kterou v Austrálii startoval svou hudební kariéru před nějakými osmi lety.
Během stejně žhavého australského léta roku 1985 nahrával Hayes v prázdné ložnici v domě producenta Charlese Fischera vokální linky pro "Truly Madly Deeply", skladbu, která se později stala celovětovým hitem, v roce 1998 dokonce vystoupela na první místo žebříčku Billboard a nadobro změnila život tohoto zpěváka a skladatele v jedné osobě. Když později na stejně vysokou pozici zamířila hitovka "I Knew I Loved You" z druhého alba Savage Garden "Affirmation", mělo toto duo na svém kontě už více než dvacet milionů prodaných kusů svých dvou alb. Do dnešních dnů drží "Truly Madly Deeply" a "I Knew I Loved You" primát sklade, které setrvaly na prvních dvou místech Billboardu po historicky nejdelší dobu (Billboard Adult Contemporary Chart).
Koncem roku 2003, kdy už měl na svém kontě jedno úspěšné sólové album ("Spin", 2002), rozhodl se, že svou kariéru posune o další pomyslný stupeň výše. Do svých nových skladeb vložil další hudební odstíny, rozvinul dále svůj styl při zachování zvukové citlivosti a intenzivních osobních výpovědí v textech. Svým způsobem se svou múzou vydal do nových hudebních teritorií.
Většina alba The Tension and The Spark doslova v ložnici (ačkoli přeplněné vším potřebným moderním nahrávacím zařízením). Hayes se rozhodl nahrát své nové album doma, aby si plně užil umělecké svobody a album mohlo vzniknout dle jeho vlastních představ. Hayes album nahrál s plným zaujetím, naléhavostí a autenticitou.
Nebyl ale tak zaslepený, aby se vzdal možnosti konfrontovat své skladby s producentským názorem kapacit tohoto oboru. Uvítal možnost spolupracovat se skutečnými fachmany producentského řemesla: Markem "Spike" Stentem (spolupracoval mimo jiné s Björk, Massive Attack, Depeche Mode, Madonnou), Mariem De Vriesem (podepsán pod některými písničkami Björk, Madonniným Ray Of Light, skladbami z muzikálu The Moulin Rouge), ale také dosud nepříliš proslaveným, o to talentovanějším Robert Conley, špičkového odborníka na současnou elektronickou scénu.
Díky tomu je The Tension and The Spark nahrávka, která vzhlíží k budoucnosti hudby, experimentální elektronika 21. století se zde setkává s osobními a kontroverzními zpovědmi jejího autora a vše doplňují atmosférické zvukové plochy.
Ačkoliv se Darrenova prvního sólového alba "Spin celosvětově prodalo ke dvěma milionům kusů a ze čtyř singlů se ohromného úspěchu dočkala romanticky pojatá balada "Insatiable", je to teprve novinka "The Tension And The Spark", kde Darren plně projevuje svůj umělecký talent.
Hayes se během skládání cítil ovlivněn všemi styly nově vznikající hudby: "Hodně jsem poslouchal francouzské skupiny jako Phoenix, Rhinoceros, Air, ale stejně tak Bjork, Goldfrapp, nebo The Chemical Brothers," vypráví. "Nezabýval jsem se tím, co pobývalo v TOP 40, nebo co hrála rádia, ale hledal jsem tu muziku, která mě přímo oslovovala."
Se svým kamarádem Robertem Conleym, pravověrným undergroundovým elektronickým producentem (více o něm lze nalézt na www.specificus.com) začal spolupracovat zpočátku svlastně nevědomky. "Robert pobýval v mém domě v San Francisku a ve svém pokoji si dělal vlastní hudbu," vzpomíná. "Nijak jsem se o to moc nezajímal, ale najednou jsem si uvědomil, že, kdykoliv jsem procházel kolem jeho pokoje, začal jsem si do jeho hudebních motivů prozpěvovat."
To, co začalo jako "nevědomá spolupráce" brzy přerostlo v sedm, později dokonce ve dvanáct tracků. Conley začal také nahrávat Hayesovy vlastní skladby, které jsou vlastně vůbec prvními, které si Darren kdy napsal naprosto samostatně. Spontánně vše postupně přerostlo v nahrávání celého alba.
Během objevování nových zvukových možností si Hayes odskočil na výlet do Londýna, aby zde svou práci konfrontoval s Mariem DeVriesem a mimo to, aby se ucházel o přízeň slavného Marka "Spike" Stenta. Obecně nepříliš přístupného "Spikea" je těžké zaujmout a přemluvit ke spolupráci. "Odmítl jsem předtím spolupráci na jeho předchozím albu Spin," vzpomíná zvukový inženýr Mike "Spike" Stent. "A teď, když připravoval novou desku, opět mi zavolal. Líbí se mi na něm, že se nenechá odradit a jde si za svým. Tak jsem ho pozval k sobě, že si ty jeeho nové věci poslechnu." Po poslechu tří nových písniček byl Spike jeho novou hudbou chycen: "Darren fakt udělal hudebně velký krok vpřed. Šel statečně do nových věcí, nebál se zkoušet nové myšlenky. Takový přístup je mi sympatický a proto jsem se rozhodl, že s ním budu na tom rád pracovat."
Kromě zřejmého zvukového odklonu od Darrenovy předchozí tvorby (dnes je jeho tvorba přirovnávána k široké škále hvězd od Depeche Mode až po Davida Bowieho) je výrazným znakem alba "The Tension and The Spark" především hluboce osobní zpověď: "Je to album, které popisuje mojí vnitřní cestu z jakýchsi temnot ke světlu," vysvětluje Darren. "od viny k odpuštění, k poznání, že vše, jakékoliv utrpení má nějakou příčinu. Je to o faktu, že každá tma někde konří, na konci tunelu je vždy vidět světlo."
Skladeb, které chytnou u srdce při prvním poslechu je na albu celá řada, ať už jde například o "Unloveable”, nebo "Dublin Sky", nebo už otvírací skladbu alba "Darkness". "The Tension and The Spark" není ničím víc, ale také ničím méně než obrazem Darrenova nitra. Jeho strachu z neznámého, jeho tužeb, snů, nálad. "Tahle nahrávka je můj příběh,L vyznává se Darren Hayes. "Ale stejně tak se dá chápat jako příběh jakékoliv jiné lidské bytosti. Myslím, že téměř každý se s tím může ztotožnit, protože téměř každý něco takového někdy už prožil. Možná to zní jako klišé, ale život každého z nás je jako jízda na horské dráze. Jste na vrcholu, ale během téměř nepostřehnutelné chvilky jste úplně dole.
Se vším špatným přichází něco dobrého. Se smrtí přichází znovuzrození, s každým smutkem souvisí radost, i když to tak na první pohled nevypadá. Album pro mě symbolizuje něco nádherného a hrozivého zároveň. Vývoj a zánik spolu nerozdělitelně souvisí. Řečeno s klasikem, básníkem Rumim: "Naše těla jsou jakési hotely. Měli bychom v nich vítat všechny hosty, ať už jsou jakýkoliv, vždy s úsměvem. I když se zdají být pro váš dům zkázou, přináší něco dobrého. I kdyby svým chováním jen udělali místo pro nové návštěvníky, jako je štěstí, nebo láska. Tyto city jsou světlem, které člověka stále vedou vpřed."
Během stejně žhavého australského léta roku 1985 nahrával Hayes v prázdné ložnici v domě producenta Charlese Fischera vokální linky pro "Truly Madly Deeply", skladbu, která se později stala celovětovým hitem, v roce 1998 dokonce vystoupela na první místo žebříčku Billboard a nadobro změnila život tohoto zpěváka a skladatele v jedné osobě. Když později na stejně vysokou pozici zamířila hitovka "I Knew I Loved You" z druhého alba Savage Garden "Affirmation", mělo toto duo na svém kontě už více než dvacet milionů prodaných kusů svých dvou alb. Do dnešních dnů drží "Truly Madly Deeply" a "I Knew I Loved You" primát sklade, které setrvaly na prvních dvou místech Billboardu po historicky nejdelší dobu (Billboard Adult Contemporary Chart).
Koncem roku 2003, kdy už měl na svém kontě jedno úspěšné sólové album ("Spin", 2002), rozhodl se, že svou kariéru posune o další pomyslný stupeň výše. Do svých nových skladeb vložil další hudební odstíny, rozvinul dále svůj styl při zachování zvukové citlivosti a intenzivních osobních výpovědí v textech. Svým způsobem se svou múzou vydal do nových hudebních teritorií.
Většina alba The Tension and The Spark doslova v ložnici (ačkoli přeplněné vším potřebným moderním nahrávacím zařízením). Hayes se rozhodl nahrát své nové album doma, aby si plně užil umělecké svobody a album mohlo vzniknout dle jeho vlastních představ. Hayes album nahrál s plným zaujetím, naléhavostí a autenticitou.
Nebyl ale tak zaslepený, aby se vzdal možnosti konfrontovat své skladby s producentským názorem kapacit tohoto oboru. Uvítal možnost spolupracovat se skutečnými fachmany producentského řemesla: Markem "Spike" Stentem (spolupracoval mimo jiné s Björk, Massive Attack, Depeche Mode, Madonnou), Mariem De Vriesem (podepsán pod některými písničkami Björk, Madonniným Ray Of Light, skladbami z muzikálu The Moulin Rouge), ale také dosud nepříliš proslaveným, o to talentovanějším Robert Conley, špičkového odborníka na současnou elektronickou scénu.
Díky tomu je The Tension and The Spark nahrávka, která vzhlíží k budoucnosti hudby, experimentální elektronika 21. století se zde setkává s osobními a kontroverzními zpovědmi jejího autora a vše doplňují atmosférické zvukové plochy.
Ačkoliv se Darrenova prvního sólového alba "Spin celosvětově prodalo ke dvěma milionům kusů a ze čtyř singlů se ohromného úspěchu dočkala romanticky pojatá balada "Insatiable", je to teprve novinka "The Tension And The Spark", kde Darren plně projevuje svůj umělecký talent.
Hayes se během skládání cítil ovlivněn všemi styly nově vznikající hudby: "Hodně jsem poslouchal francouzské skupiny jako Phoenix, Rhinoceros, Air, ale stejně tak Bjork, Goldfrapp, nebo The Chemical Brothers," vypráví. "Nezabýval jsem se tím, co pobývalo v TOP 40, nebo co hrála rádia, ale hledal jsem tu muziku, která mě přímo oslovovala."
Se svým kamarádem Robertem Conleym, pravověrným undergroundovým elektronickým producentem (více o něm lze nalézt na www.specificus.com) začal spolupracovat zpočátku svlastně nevědomky. "Robert pobýval v mém domě v San Francisku a ve svém pokoji si dělal vlastní hudbu," vzpomíná. "Nijak jsem se o to moc nezajímal, ale najednou jsem si uvědomil, že, kdykoliv jsem procházel kolem jeho pokoje, začal jsem si do jeho hudebních motivů prozpěvovat."
To, co začalo jako "nevědomá spolupráce" brzy přerostlo v sedm, později dokonce ve dvanáct tracků. Conley začal také nahrávat Hayesovy vlastní skladby, které jsou vlastně vůbec prvními, které si Darren kdy napsal naprosto samostatně. Spontánně vše postupně přerostlo v nahrávání celého alba.
Během objevování nových zvukových možností si Hayes odskočil na výlet do Londýna, aby zde svou práci konfrontoval s Mariem DeVriesem a mimo to, aby se ucházel o přízeň slavného Marka "Spike" Stenta. Obecně nepříliš přístupného "Spikea" je těžké zaujmout a přemluvit ke spolupráci. "Odmítl jsem předtím spolupráci na jeho předchozím albu Spin," vzpomíná zvukový inženýr Mike "Spike" Stent. "A teď, když připravoval novou desku, opět mi zavolal. Líbí se mi na něm, že se nenechá odradit a jde si za svým. Tak jsem ho pozval k sobě, že si ty jeeho nové věci poslechnu." Po poslechu tří nových písniček byl Spike jeho novou hudbou chycen: "Darren fakt udělal hudebně velký krok vpřed. Šel statečně do nových věcí, nebál se zkoušet nové myšlenky. Takový přístup je mi sympatický a proto jsem se rozhodl, že s ním budu na tom rád pracovat."
Kromě zřejmého zvukového odklonu od Darrenovy předchozí tvorby (dnes je jeho tvorba přirovnávána k široké škále hvězd od Depeche Mode až po Davida Bowieho) je výrazným znakem alba "The Tension and The Spark" především hluboce osobní zpověď: "Je to album, které popisuje mojí vnitřní cestu z jakýchsi temnot ke světlu," vysvětluje Darren. "od viny k odpuštění, k poznání, že vše, jakékoliv utrpení má nějakou příčinu. Je to o faktu, že každá tma někde konří, na konci tunelu je vždy vidět světlo."
Skladeb, které chytnou u srdce při prvním poslechu je na albu celá řada, ať už jde například o "Unloveable”, nebo "Dublin Sky", nebo už otvírací skladbu alba "Darkness". "The Tension and The Spark" není ničím víc, ale také ničím méně než obrazem Darrenova nitra. Jeho strachu z neznámého, jeho tužeb, snů, nálad. "Tahle nahrávka je můj příběh,L vyznává se Darren Hayes. "Ale stejně tak se dá chápat jako příběh jakékoliv jiné lidské bytosti. Myslím, že téměř každý se s tím může ztotožnit, protože téměř každý něco takového někdy už prožil. Možná to zní jako klišé, ale život každého z nás je jako jízda na horské dráze. Jste na vrcholu, ale během téměř nepostřehnutelné chvilky jste úplně dole.
Se vším špatným přichází něco dobrého. Se smrtí přichází znovuzrození, s každým smutkem souvisí radost, i když to tak na první pohled nevypadá. Album pro mě symbolizuje něco nádherného a hrozivého zároveň. Vývoj a zánik spolu nerozdělitelně souvisí. Řečeno s klasikem, básníkem Rumim: "Naše těla jsou jakési hotely. Měli bychom v nich vítat všechny hosty, ať už jsou jakýkoliv, vždy s úsměvem. I když se zdají být pro váš dům zkázou, přináší něco dobrého. I kdyby svým chováním jen udělali místo pro nové návštěvníky, jako je štěstí, nebo láska. Tyto city jsou světlem, které člověka stále vedou vpřed."
