David Ben-Gurion, narozený ‎16. října 1886, byl izraelský politik, jeden ze zakladatelů Státu Izrael a ministerský předseda Izraele v letech 1948 - 1953 a podruhé 1955 - 1963.

Dětství a mládí:
Ben-Gurion se narodil jako David Gruen (též uváděno jako Gryn nebo Grün) v Plonsku v tehdejším Rusku (dnes v Polsku) v rodině právníka a vůdce sionistické organizace Chovevej Avigdora Gruena. V roce 1897 umírá jedenáctiletému Davidovi matka. Od roku 1904 začíná studovat na Univerzitě ve Varšavě a zde se také zapojuje do práce v sionistických organizacích. V roce 1906 odchází do Palestiny (tehdy pod tureckou nadvládou), zčásti na otcův popud, ale také kvůli antisemitismu, ničícímu židovský život ve východní Evropě. V Palestině začíná pracovat v zemědělství, na pomerančových plantážích. Zde také přijímá své nové jméno Ben-Gurion.

Politická činnost:
V letech 1910–1912 rediguje hebrejsky psané noviny Achdut a poté na dva roky odchází do Turecka studovat. Do Palestiny se vrací na začátku I. sv. války, ale již rok na to je deportován z Palestiny pro výtržnictví. Odchází do USA a v New Yorku se žení s P. Munweisovou. V roce 1918, po vyhlášení Balfourovy deklarace vstupuje do židovského oddílu britské armády. Po výcviku odchází do Palestiny jako příslušník královských střelců. Těsně před jeho příjezdem je ale Turecko poraženo a Ben-Gurion odchází do civilu. V roce 1920 s přáteli zakládá Histadrut a rok na to se stává jeho generálním sekretářem. V roce 1930 spoluzakládá izraelskou Stranu práce, Mapaj a po vraždě jejího vůdce Chaima Arlosoroffa v roce 1933 se stává vůdcem Mapaj on. V roce 1935 se stává předsedou Židovské agentury, která je Brity považována za oficiální zastoupení židů v Palestině. Když v roce 1939 začíná Velká Británie omezovat židovskou imigraci do Palestiny, volá po akcích odporu. Od pokojných až po vojenské. V roce 1946 se stává vůdcem Hagany.


Stát Izrael:

David Ben-Gurion vyhlašující nezávislost Státu IzraelPo založení Izraele 14. 5. 1948 se stává jeho prozatímním předsedou vlády. V lednových volbách v roce 1949 jeho Mapaj vítězí a Ben-Gurion je zvolen premiérem řádným. V úřadu premiéra se mimo jiné zasazoval za Třístrannou deklaraci, která zaručovala zachování hranic v té podobě, v jaké byly po ukončení války za nezávislost. V roce 1953 opouští úřad premiéra a vrací se do svéhu kibucu Sede Boqer. Do politiky se vrací v roce 1955 nejprve jako ministr obrany a po několika měsících nastupuje na Šarettem uvolněné místo ministerského předsedy. V roce 1956 dává příkaz k útoku na na Egypt (konflikt později známý jako Suezská krize), při kterém se Izrael zmocnil větší části Sinajského poloostrova.

V listopadu 1959 sestavuje novou vládu, která se však ukáže být nestabilní kvůli rozporům s P. Lavonem, vůdcem Histadrutu. V roce 1963 opouští vládu znovu z „osobních důvodů“, tentokrát definitivně. Jeho nástupcem se stává Levi Eškol, který je Ben-Gurionem často kritizován, zejména pro způsob, jakým se vypořádal s tzv. Lavonovou aférou. Ben-Gurion stále více času tráví v kibucu v Negevské poušti a píše vlastní životopis. V roce 1965 opouští Mapaj, kterou kdysi zakládal. Činí tak na protest proti jejímu sloučení s Ahdut HaAvodah. Záhy vytváří vlastní stranu, Rafi. Ta ve volbách do Knesetu v listopadu téhož roku získává 10 křesel, zatímco Mapaj - Ahdut HaAvodah 45 křesel.

V roce 1968 ale Rafi utváří s Mapaj koalici. Ben-Gurion proto zakládá dalši stranu LaAam. Ta v volbách v roce 1969 získává 4 křesla v Knesetu. V roce 1970 Ben-Gurion rezignuje na své poslanecké křeslo a odchází do „svého“ kibucu.

Ben-Gurion umírá 1. prosince 1973 v Tel Avivu.


Zajímavosti:
Po Ben-Gurionovi je pojmenováno největší izraelské letiště - David Ben-Gurion Airport. Jeho jméno nese i Ben Gurionova univerzita v Negevu a izraelská modifikace britského tanku Centurion.
Uměl turecky, anglicky, rusky, francouzsky, německy, španělsky a řecky. Nikdy se ale nenaučil arabsky.
Časopisem Time byl zařazen mezi stovku osobností 20. století.