Denys Arcand začínal jako tvůrce dokumentárních filmů, které mu bezprostředním postojem k zobrazované realitě vynesly označení „politický dokumentarista“. Jeho dokument On est au coton (1969) proslul především svým několikaletým zákazem distribuce a cenzurní úpravou. V hrané tvorbě se zabývá zejména názorovou konfrontací a soukromými problémy několika generačních skupin středních intelektuálních vrstev. Typickým prvkem jeho filmů jsou dlouhé dialogy, jejichž prostřednictvím vyjadřuje skeptická stanoviska a deziluze svých postav.