Ellen von Unwerth se narodila v roce 1954 ve Frankfurtu nad Mohanem.
Po maturitě se vydala za zaměstnáním a získala místo v Mnichovském cirkusu Roncalli, kde se starala o zvířata, osvětlení a ozvučení, dokud ji na jednom rockovém koncertě...
Životopis
Ellen von Unwerth se narodila v roce 1954 ve Frankfurtu nad Mohanem.
Po maturitě se vydala za zaměstnáním a získala místo v Mnichovském cirkusu Roncalli, kde se starala o zvířata, osvětlení a ozvučení, dokud ji na jednom rockovém koncertě neoslovil fotograf z Brava, zda by si s ním nechtěla nafotit pár fotek pro magazín. Hned věděla, že našla svět, do kterého patří.
Přestěhovala se do Paříže, hlavního střediska módy a živila se zde, jako modelka. Další osudový okamžik se jí stal o deset let později v Keni, kde měla být focena v exotických šatech, ale v momentě, kdy asistent fotografa nechal fotoaparát stranou se ho Ellen chopila a jen tak pro zábavu nafotila všechny lidi okolo. Po návratu do Pařiže se dozvěděla, že její fotky mají takový náboj a impresi, že budou uveřejněny v módním magazínu "Jill". A opět věděla, že nechce být modelkou, ale fotografkou.
Jako modelka ráda spolupracovala s fotografy, jako jsou Guyem Bourdinem a Olivierem Toscanim.A jako fotografka přišla do období, kdy známí fotografové módy, jako Herb Ritts, Steven Meisel, Santo D´Oranzio či Peter Lindbergh dělali z obyčejných dívek, jako Cindy Crawford supermodelky. Ellen odmítla kopírovat jejich styl a vytvářet umělý kult nasvícených krásek. Ona vnáší na stránky módních časopisů cosi, co se dá definovat, jako " neestetický princip". Pro francouzské vydání ELLE navrhla sérii portrétů mladých modelek při každodeních situacích, jako je třeba čištění zubů, převlékání, pití drinku... Je to mistrině instinktu, která do redakce přináší ohňostroj zábavných momentek.Děvčata na nich vypadají přirozeně, uvolněně a sexy.
Později v kampani na džíny objevila mezi neznámými sedmnáctkami mladičkou Claudiu Schiffer, která tehdy vypadala, jako zjevení Brigitty Bardot.
"Cirkus a modeling,tyto dva smysly plné fantazie a smyslů, to není zlý trénink pro fotografku. Učím se stále něco nového o pohybu a světle, ale neučím se rad od jiných fotografů. Nemluvím ráda o technických detailech mé práce, nechci brát fotografování tak seriózně.Mám foťák a dělám s ním obrázky, toť vše."
Přece jen prozradí, že raději fotí na černobílý film, je prý emocionálnější.Klienti však mají radši barvy.A když má fotit barevně, tak už volí pestré bravy a nasadí ten nejsilnější kalibr, jako:fialové auto, ostře růžová rtěnka... Nepracuje s digitálním fotoaparátem, ikdyž je to pro počítačovou úpravu snažší." Miluji, když cítím, jak mi záběr vzniká v rukách."
Na knížním trhu je několik monografíí s jejími fotografiemi:Snaps, Wicked, Ellen´s girl, Couples... Ale nejrecenzovanější a zárověň nejkontroverznější je kniha Revenge (Pomsta), erotické snímky s náznaky sadomasochismu. " Kostými z kůže a masky mě fascinují, už od dětství jsem snila, že budu celá oblečená v kůži. Mám ráda muže a mám ráda, když jsme na ně OBČAS zlé.Ale jen pro zábavu a jen ve fantazii." směje se. Ráda spolupracuje se svým partnerem,fotografem Brunem Juminerem. Na jejích fotografiích se však mužy objevují zřídkakdy, méně něž ženy. "Fotografuji i muže. No problemo. Ale pro mě je těžší vytvořit příběh, ve kterém by byl hlavním hrdinou muž. Umím to lépe s děvčaty.Rozumím ženskému tělu a ze své praxe modelky vím, jak jsem se sama cítila před objektivem a jakým způsobem jsem do obrazu vnášela barvu a sexuální přitažlivost, kterou tam každý hledá."
Po maturitě se vydala za zaměstnáním a získala místo v Mnichovském cirkusu Roncalli, kde se starala o zvířata, osvětlení a ozvučení, dokud ji na jednom rockovém koncertě neoslovil fotograf z Brava, zda by si s ním nechtěla nafotit pár fotek pro magazín. Hned věděla, že našla svět, do kterého patří.
Přestěhovala se do Paříže, hlavního střediska módy a živila se zde, jako modelka. Další osudový okamžik se jí stal o deset let později v Keni, kde měla být focena v exotických šatech, ale v momentě, kdy asistent fotografa nechal fotoaparát stranou se ho Ellen chopila a jen tak pro zábavu nafotila všechny lidi okolo. Po návratu do Pařiže se dozvěděla, že její fotky mají takový náboj a impresi, že budou uveřejněny v módním magazínu "Jill". A opět věděla, že nechce být modelkou, ale fotografkou.
Jako modelka ráda spolupracovala s fotografy, jako jsou Guyem Bourdinem a Olivierem Toscanim.A jako fotografka přišla do období, kdy známí fotografové módy, jako Herb Ritts, Steven Meisel, Santo D´Oranzio či Peter Lindbergh dělali z obyčejných dívek, jako Cindy Crawford supermodelky. Ellen odmítla kopírovat jejich styl a vytvářet umělý kult nasvícených krásek. Ona vnáší na stránky módních časopisů cosi, co se dá definovat, jako " neestetický princip". Pro francouzské vydání ELLE navrhla sérii portrétů mladých modelek při každodeních situacích, jako je třeba čištění zubů, převlékání, pití drinku... Je to mistrině instinktu, která do redakce přináší ohňostroj zábavných momentek.Děvčata na nich vypadají přirozeně, uvolněně a sexy.
Později v kampani na džíny objevila mezi neznámými sedmnáctkami mladičkou Claudiu Schiffer, která tehdy vypadala, jako zjevení Brigitty Bardot.
"Cirkus a modeling,tyto dva smysly plné fantazie a smyslů, to není zlý trénink pro fotografku. Učím se stále něco nového o pohybu a světle, ale neučím se rad od jiných fotografů. Nemluvím ráda o technických detailech mé práce, nechci brát fotografování tak seriózně.Mám foťák a dělám s ním obrázky, toť vše."
Přece jen prozradí, že raději fotí na černobílý film, je prý emocionálnější.Klienti však mají radši barvy.A když má fotit barevně, tak už volí pestré bravy a nasadí ten nejsilnější kalibr, jako:fialové auto, ostře růžová rtěnka... Nepracuje s digitálním fotoaparátem, ikdyž je to pro počítačovou úpravu snažší." Miluji, když cítím, jak mi záběr vzniká v rukách."
Na knížním trhu je několik monografíí s jejími fotografiemi:Snaps, Wicked, Ellen´s girl, Couples... Ale nejrecenzovanější a zárověň nejkontroverznější je kniha Revenge (Pomsta), erotické snímky s náznaky sadomasochismu. " Kostými z kůže a masky mě fascinují, už od dětství jsem snila, že budu celá oblečená v kůži. Mám ráda muže a mám ráda, když jsme na ně OBČAS zlé.Ale jen pro zábavu a jen ve fantazii." směje se. Ráda spolupracuje se svým partnerem,fotografem Brunem Juminerem. Na jejích fotografiích se však mužy objevují zřídkakdy, méně něž ženy. "Fotografuji i muže. No problemo. Ale pro mě je těžší vytvořit příběh, ve kterém by byl hlavním hrdinou muž. Umím to lépe s děvčaty.Rozumím ženskému tělu a ze své praxe modelky vím, jak jsem se sama cítila před objektivem a jakým způsobem jsem do obrazu vnášela barvu a sexuální přitažlivost, kterou tam každý hledá."
