Fernanda Montenegro

Má portugalské a italské předky. Absolvovala Berlitzovu jazykovou školu a pracovala jako překladatelka literárních děl, jež upravovala pro rozhlasové seriály. V rozhlase také zahájila hereckou kariéru. Od poč. 50. let působila na jevišti a stala se jednou z nejvýznamnějších brazilských divadelních hereček (Inspektor se vrací, Jezebel, Skřivánek, Brouk v hlavě, Mirandolina, Eurydika, Nahé odívati, Pohled z mostu, Živnost paní Warrenové, Člověk, zvíře a ctnost, Návrat domů, Apartmá v hotelu Plaza, Láska mezi umělci a desítky jiných her).

Často také účinkovala v TV; má na svém kontě okolo 200 inscenací a víc než deset seriálů, mj. Brilhante (1982, Briliant), Guerra dos sexos (1983, Válka pohlaví), Cambalacho (1986), Riacho doce (1990), Dono do mundo (1991, Pán světa), Renascer (1994, Obrození) a Zazá (1997). Filmu se věnuje pouze ojediněle. Před kamerou debutovala hlavní rolí pobožné Zulmiry, která během krátké nemoci upřela všechny myšlenky na svůj slavný pohřeb, v psychologickém snímku Černý stín (r. L. Hirszman).

Její nejlepší úlohou, za jejíž ztvárnění byla oceněna na MFF v Berlíně 1998 a byla nominována na Oscara 1998 a na Zlatý glóbus 1998, je postava bývalé učitelky Dory, která podstoupí dlouhou cestu s bezprizorným chlapcem (Vinicius de Oliveira) za jeho vysněným otcem, v psychologickém dramatu Hlavní nádraží (r. W. Salles). Hrála v krátkém filmu Trancados por dentro (1988, Zamčení zevnitř; r. Arthur Fontes). Od 1953 je provdaná za divadelního herce a režiséra Fernanda Torrese. Obě jejich děti se věnují umění: Fernanda Torresová jako herečka, Cláudio Torres jako výtvarník a režisér.