Ferzan Ozpetek se narodil v Istanbulu v roce 1959. Do Itálie se přestěhoval roku 1977, aby zde studoval na univerzitě La Sapienza. Později začal navštěvovat režisérské kurzy Silvia D’Amica na Accademia d’Arte Drammatica v Římě. Ve filmovém průmyslu začal svoji kariéru jako asistent režie a spolupracoval např. s Massimo Troisi nebo Maurizio Ponzi. Jeho režisérským debutem byl snímek Hamam (1997), také distribuovaný pod názvem Il bagno turco a Steam: The Turkish Bath. Tento film mu získal významný úspěch u kritiků a později byl promítán i v USA. Jeho druhý film, Harem suaré je lyrickým zobrazením posledních dnů Ottomana Empirea.

Ferzan Ozpetek se otevřeně přiznává ke své homosexuální orientaci a s tématem sexuality také často pracuje ve svých filmech. Např. Falešné vztahy je příběh o ženě, která odhalí, že její manžel má již několik let milostný poměr s mužem. Je sice zdrcená, ale postupně si začne budovat se svým mužem přátelský vztah, snaží se ho více poznat a také jeho tajný život, který dříve vedl ve „světě gayů“.

Další z výrazných Ozpetekových filmů, Okno naproti, vyhrál na karlovarském festivalu Křišťálový glóbus a ceny za nejlepší režii a ženský herecký výkon. Tento snímek byl také filmovou derniérou italského herce Massimo Girottiho.

Cuore sacro, před Saturno poslední Ozpetekův snímek, je dojemným portrétem mladé managerky, která hledá způsob, jak vyplnit prázdné místo ve své duši po smrti své matky a rozhodne se starat o lidi odmítané společností.

Cuore sacro (2005), Okno naproti (Le Finestra di fronte, 2003), Falešné vztahy (Le Fate ignoranti, 2001), Harem suaré (1999), Hamam (1997)