Věta, která ještě dnes rozesmívá teenagery a koluje v nahrávkách mobilních telefonů, stejně jako mnoho dalších prupovídek z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! Věta, kterou ve filmu kdysi pronesl František Peterka v roli, která mu mohla být...
Životopis
Věta, která ještě dnes rozesmívá teenagery a koluje v nahrávkách mobilních telefonů, stejně jako mnoho dalších prupovídek z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! Věta, kterou ve filmu kdysi pronesl František Peterka v roli, která mu mohla být nejbližší, protože právě v ní se přiblížil nejoblíbenějším místům svého života. Tělocvičně. Od mládí se totiž oblíběný herec nesnažil o nic jiného, než stát se sportovcem.
František Peterka chtěl od mládí zasvětit svůj život vzpírání. Dřel na sobě několik hodin denně, vypracoval si postavu, mohl být nejlepším vzpěračem alespoň v Československu. Ale osud tomu tak nechtěl. Cikánka mu tenkrát předpověděla, že bude velikým umělcem, bude oblíbený, ale ve stáří bude mít slabost v nohou. Tak se také stalo. Po obchodní škole začal studovat hereckou konzervatoř. Nebyl z nejlepších studentů a profesoři si jej nijak nechválili. Konzervatoř však dokončil. Poté začal pracovat v pojišťovně a stále se hnal za svým snem. Vydělat tři tisíce korun na novou činku a stát se konečně uznávaným vzpěračem. Místo toho přišlo angažmá do Slováckého divadla v Uherském Hradišti.
Hlavní mužská role byla poněkud překvapující záležitostí pro herce, který nikde nebyl příliš vidět. Později se ukázalo, že šlo o omyl a Peterkovi napsali kvůli chybě ve starém programu. V divadle však zůstal a vytvořil desítky rolí. Měl ohromnou trému a přes počáteční handrkování o smlouvu s divadlem se v každé roli snažil. Dokázal se text hlavní postavy naučit za jediný den, což bylo pro spoluherce nepochopitelné. Později přišel na řadu také film.
První velkou příležitost dostal ve snímku Černý prapor o cizinecké legii. „Hrál jsem tam svlečený do půl těla, tam moje figura vynikla. Taky jsem si frajersky házel cigarety do pusy, což jsem trénoval tak dlouho, než mě odvezli do nemocnice, protože jsem jich pár spolknul.“ Kvůli figuře hrál taky jednu z jeho mála hlavních rolí ve filmu Chlap jak hora, který neměl valný úspěch. Největších ovací se dočkal v komediích jako Zítra to roztočíme, drahoušku, kde si zahrál manžela Ivy Janžurové, pana Bartáčka, stejně jako v jejím pokračování Co je doma, to se počítá, pánové. Jako parťák Karla Augusty v Příště budeme chytřejší, staroušku! si zase zahrál jednoho z podvodníčků, kteří nevědí, jak přijít k penězům. Samozřejmě více než tahounem filmů byl většinou poctivou vedlejší postavičkou (gangster ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, žárlivec v Zítra vstanu a opařím se čajem atd.). Kariéru oblíbeného herce však zhatila událost osudu.
V roce 2001, kdy herci bylo 79 let, jej při jedné z ranních procházek srazilo auto. S přelámanýma nohama jej odvezli do nemocnice, kde si pobyl celé tři roky. Prodělal třicet čtyři operací, trpěl těžkými depresemi a modlil se, aby zemřel. Ovšem právě sport a cvičení jej dostali zpátky do života. Ani později dva zlomené krčky jej nevyvedli z nálady a František Peterka pluje životem dál. Pluje s lítostí, že se nestal sportovcem, tělocvikářem a olympionikem, ale nakonec i s radostí, že se stal hercem. Oblíbeným hercem.
František Peterka chtěl od mládí zasvětit svůj život vzpírání. Dřel na sobě několik hodin denně, vypracoval si postavu, mohl být nejlepším vzpěračem alespoň v Československu. Ale osud tomu tak nechtěl. Cikánka mu tenkrát předpověděla, že bude velikým umělcem, bude oblíbený, ale ve stáří bude mít slabost v nohou. Tak se také stalo. Po obchodní škole začal studovat hereckou konzervatoř. Nebyl z nejlepších studentů a profesoři si jej nijak nechválili. Konzervatoř však dokončil. Poté začal pracovat v pojišťovně a stále se hnal za svým snem. Vydělat tři tisíce korun na novou činku a stát se konečně uznávaným vzpěračem. Místo toho přišlo angažmá do Slováckého divadla v Uherském Hradišti.
Hlavní mužská role byla poněkud překvapující záležitostí pro herce, který nikde nebyl příliš vidět. Později se ukázalo, že šlo o omyl a Peterkovi napsali kvůli chybě ve starém programu. V divadle však zůstal a vytvořil desítky rolí. Měl ohromnou trému a přes počáteční handrkování o smlouvu s divadlem se v každé roli snažil. Dokázal se text hlavní postavy naučit za jediný den, což bylo pro spoluherce nepochopitelné. Později přišel na řadu také film.
První velkou příležitost dostal ve snímku Černý prapor o cizinecké legii. „Hrál jsem tam svlečený do půl těla, tam moje figura vynikla. Taky jsem si frajersky házel cigarety do pusy, což jsem trénoval tak dlouho, než mě odvezli do nemocnice, protože jsem jich pár spolknul.“ Kvůli figuře hrál taky jednu z jeho mála hlavních rolí ve filmu Chlap jak hora, který neměl valný úspěch. Největších ovací se dočkal v komediích jako Zítra to roztočíme, drahoušku, kde si zahrál manžela Ivy Janžurové, pana Bartáčka, stejně jako v jejím pokračování Co je doma, to se počítá, pánové. Jako parťák Karla Augusty v Příště budeme chytřejší, staroušku! si zase zahrál jednoho z podvodníčků, kteří nevědí, jak přijít k penězům. Samozřejmě více než tahounem filmů byl většinou poctivou vedlejší postavičkou (gangster ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, žárlivec v Zítra vstanu a opařím se čajem atd.). Kariéru oblíbeného herce však zhatila událost osudu.
V roce 2001, kdy herci bylo 79 let, jej při jedné z ranních procházek srazilo auto. S přelámanýma nohama jej odvezli do nemocnice, kde si pobyl celé tři roky. Prodělal třicet čtyři operací, trpěl těžkými depresemi a modlil se, aby zemřel. Ovšem právě sport a cvičení jej dostali zpátky do života. Ani později dva zlomené krčky jej nevyvedli z nálady a František Peterka pluje životem dál. Pluje s lítostí, že se nestal sportovcem, tělocvikářem a olympionikem, ale nakonec i s radostí, že se stal hercem. Oblíbeným hercem.
