František Sláma byl prvním českým violoncellistou, který se intenzivně věnoval interpretaci předklasické hudby (1954–1997). Působil také jako hudební publicista a pedagog.
Biografické údaje
Pocházel z chudé oblasti Českomoravské vrchoviny....
Životopis
František Sláma byl prvním českým violoncellistou, který se intenzivně věnoval interpretaci předklasické hudby (1954–1997). Působil také jako hudební publicista a pedagog.
Biografické údaje
Pocházel z chudé oblasti Českomoravské vrchoviny. Hrál ve venkovské kapele, pracoval jako lesní a stavební dělník. Hudbu mohl začít studovat až v osmnácti letech, zejména zásluhou významného cellového pedagoga Karla Pravoslava Sádla, který ho také seznámil se základy violoncellové hry. Studia ukončil v roce 1952 absolutoriem na Akademii múzických umění, opět jako žák K. P. Sádla.
V letech 1946–1948 byl violoncellistou Talichova Českého komorního orchestru a členem jeho komorních souborů, s nimiž spolupracoval ještě po zániku ČKO do prosince 1948. V roce 1948 byl přijat do orchestru České filharmonie, od roku 1962 byl jeho druhým sólovioloncellistou a vedoucím skupiny violoncell.
Od počátku 50. let působil v komorních souborech pro starou hudbu Pro arte antiqua a Ars rediviva. S oběma ansámbly uskutečnil více než 50 LP a CD nahrávek pro Supraphon, Panton a zahraniční nahrávací společnosti (Columbia Records, Deutsche Grammophon Gesellschaft, Ariola, CBS Masterworks, Orfeo, Nippon, Sony Classical), stejně jako početné nahrávky pro rozhlas, televizi a film. Milan Munclinger mu připsal svou rekonstrukci Bachova Koncertu g-moll.
Vyučoval na pražské konzervatoři a interpretačních kurzech v ČR, Švédsku a Francii. Spolupracoval s Českým rozhlasem (je mj. autorem cyklu Zlatý věk francouzské gamby o Jordi Savallovi a Marinu Marais). Přeložil a v koncertním cyklu Ars rediviva poprvé uvedl autobiografii G. P. Telemanna z Matthesonovy Velké školy generálbasu (Große Generalbassschule, 1731).
V knize Z Herálce do Šangrilá vzpomíná na kulturní dění 40.–90. let 20. století (divadlo Oldřicha Nového, divadlo Větrník, K. P. Sádlo, Václav Talich, Český komorní orchestr, Milan Munclinger, Ars rediviva, Pro arte antiqua, legendární instrumentalisté a zajímavé postavy České filharmonie, dirigenti – John Barbirolli, André Cluytens, Herbert von Karajan, Erich Kleiber, Otto Klemperer, Paul Kletzki, Rafael Kubelík, Lorin Maazel, Charles Mackerras, Igor Markevitch, Lovro von Matačić, Jevgenij Mravinskij, Charles Münch, Antonio Pedrotti, Gennadij Roždestvenskij, Wolfgang Sawallisch, Leopold Stokowski – a další osobnosti, mj. András Adorján, Maurice André, Pierre Fournier, Arthur Honegger, Enrico Mainardi, Yehudi Menuhin, Darius Milhaud, André Navarra, Rudolf Nurejev, David Oistrach, Otto Peter, Jean-Pierre Rampal, Svjatoslav Richter, Henryk Szeryng, Josef Sudek, Paul Tortelier).
Tato témata dokumentuje i archiv, který František Sláma věnoval svému rodišti Herálci pod Žákovou horou. Část archivu je uložena v Českém muzeu hudby.
Biografické údaje
Pocházel z chudé oblasti Českomoravské vrchoviny. Hrál ve venkovské kapele, pracoval jako lesní a stavební dělník. Hudbu mohl začít studovat až v osmnácti letech, zejména zásluhou významného cellového pedagoga Karla Pravoslava Sádla, který ho také seznámil se základy violoncellové hry. Studia ukončil v roce 1952 absolutoriem na Akademii múzických umění, opět jako žák K. P. Sádla.
V letech 1946–1948 byl violoncellistou Talichova Českého komorního orchestru a členem jeho komorních souborů, s nimiž spolupracoval ještě po zániku ČKO do prosince 1948. V roce 1948 byl přijat do orchestru České filharmonie, od roku 1962 byl jeho druhým sólovioloncellistou a vedoucím skupiny violoncell.
Od počátku 50. let působil v komorních souborech pro starou hudbu Pro arte antiqua a Ars rediviva. S oběma ansámbly uskutečnil více než 50 LP a CD nahrávek pro Supraphon, Panton a zahraniční nahrávací společnosti (Columbia Records, Deutsche Grammophon Gesellschaft, Ariola, CBS Masterworks, Orfeo, Nippon, Sony Classical), stejně jako početné nahrávky pro rozhlas, televizi a film. Milan Munclinger mu připsal svou rekonstrukci Bachova Koncertu g-moll.
Vyučoval na pražské konzervatoři a interpretačních kurzech v ČR, Švédsku a Francii. Spolupracoval s Českým rozhlasem (je mj. autorem cyklu Zlatý věk francouzské gamby o Jordi Savallovi a Marinu Marais). Přeložil a v koncertním cyklu Ars rediviva poprvé uvedl autobiografii G. P. Telemanna z Matthesonovy Velké školy generálbasu (Große Generalbassschule, 1731).
V knize Z Herálce do Šangrilá vzpomíná na kulturní dění 40.–90. let 20. století (divadlo Oldřicha Nového, divadlo Větrník, K. P. Sádlo, Václav Talich, Český komorní orchestr, Milan Munclinger, Ars rediviva, Pro arte antiqua, legendární instrumentalisté a zajímavé postavy České filharmonie, dirigenti – John Barbirolli, André Cluytens, Herbert von Karajan, Erich Kleiber, Otto Klemperer, Paul Kletzki, Rafael Kubelík, Lorin Maazel, Charles Mackerras, Igor Markevitch, Lovro von Matačić, Jevgenij Mravinskij, Charles Münch, Antonio Pedrotti, Gennadij Roždestvenskij, Wolfgang Sawallisch, Leopold Stokowski – a další osobnosti, mj. András Adorján, Maurice André, Pierre Fournier, Arthur Honegger, Enrico Mainardi, Yehudi Menuhin, Darius Milhaud, André Navarra, Rudolf Nurejev, David Oistrach, Otto Peter, Jean-Pierre Rampal, Svjatoslav Richter, Henryk Szeryng, Josef Sudek, Paul Tortelier).
Tato témata dokumentuje i archiv, který František Sláma věnoval svému rodišti Herálci pod Žákovou horou. Část archivu je uložena v Českém muzeu hudby.