Johann Georg Elser byl německý odpůrce nacismu, atentátník na Adolfa Hitlera z roku 1939.

Narodil se v Hermaringenu. Jeho rodiče Ludwig Elser a Maria Müller, se vzali jeden rok po Georgově narození. V letech 1910-1917 navštěvoval základní školu v Königsbronnu, zde projevil svoje nadání v kreslení a v ručních pracích. Jeho otec byl rolník a vetešník a očekával, že mu po škole Georg pomůže, avšak ten se raději dal na učení ve slévárnách. Toho však musel po dvou letech zanechat ze zdravotních důvodů. Jeho zájem přešel na tesařinu, kterou se začal vyučovat do roku 1922. Své řemeslo uplatnil v Königsbronnu, Aalenu, Heidenheimu. V letech 1925-1929 pracoval jako hlídač v továrně na hodinky, kde se naučil vyrábět časovače. Od roku 1929 do 1932 pracoval opět jako truhlář ve Švýcarsku.

Poté se navrátil Königsbronnu, kde nějaký čas pracoval s rodiči. V těchto letech se stále více setkává s nacismem.

V roce 1930 se mu narodil syn Manfred. Avšak jeho matku, Mathildu Niedermann, si za ženu nevzal. Žili odděleně a on musel platit výživné.

Přestože volil komunistickou stranu, tvrdil, že komunisté dostatečně nebojují proti rozmáhající se nacistické ideologii v Evropě. Když nastala Sudetská krize, nevěřil Hitlerovým provoláním o míru a rozhodl se, že špička nacistické moci musí být odstraněna. Rozhodl se pro umístění bomby na Hitlerově projevu na výročí Pivního puče.

Atentát na Hitlera
V listopadu roku 1938 odcestoval do Mnichova, kde se rozhodl sledovat Hitlerův projev. Zde zmapoval celou pivnici. Následně po projevu a následném průvodu odcestoval zpět. Díky poznatkům které získal, se rozhodl, že atentát provede příští rok na tentýž projevu umístěním bomby do pilíře, který se nacházel za řečnickým pultem.

Následně u svých zaměstnanců nakradl rozbušky, roznětky a zásobu střelného prachu. Počátkem srpna 1939 odcestoval a ubytoval se v Mnichově. Následně chodíval každý večer do Bürgerbräukelleru na večeři, poté se schoval v oddělení pro zaměstnance, kde setrval do doby, kdy se v pivnici nikdo nenacházel. Od té doby pracoval za svitu ruční svítilny až do doby, kdy v osm hodin ráno, nastupovali první zaměstnanci. Poté vyklouzl zadním vchodem.

Tyto práce mu zabraly více jak měsíc. Vše naplánoval tak, že časovač měl spustit bombu 8. listopadu 21:20, asi v polovině Hitlerova projevu. Avšak Hitlerův plán se změnil. Projev se měl zkrátit a skončit již kolem 21 hodiny. Bomba měla za následek tři životy a 57 zraněných, avšak v tu chvíli byl Hitler již ve vlaku.

Když bomba vybuchla, Elser byl tou dobou na hranicích se Švýcarskem. V době přípravy atentátu zde provedl průzkum, zda-li je hranice nestřežena, avšak to ještě Evropa nebyla ve válce. Až nyní, když se připravovalo tažení na východ, zde byla stráž, s čímž nepočítal.

Zde jej zastavili dva němečtí strážní, on jim tvrdil, že jen někoho hledá, avšak byl předveden k výslechu, kde byl vyzván k tomu, aby ukázal obsah svých kapes. Zde měl kleště, pohled z Bürgerbräukelleru, rozbušku a komunistický odznak. Poté co na strážnici došla zpráva o výbuchu, byl obviněn jako potenciální atentátník. Druhého dne ráno byl převezen do Mnichova.

Zapíral své plány po dobu pěti dnů. Až poté, co musel ukázat své kolena, na kterých měl po měsíční práci vkleče otlačeniny, se přiznal. Hitler, který se o tento případ osobně velice zajímal nechtěl uvěřit, že na celém atentátu pracoval sám. A tak musel podstoupit různé mučení i hypnózu, aby to bylo dokázáno. Byla mu dána možnost prokázat jeho tvrzení tím, že sestrojí stejný typ výbušniny zcela sám. To dokázal.

Následně byl převezen do Sachsenhausenu, kde byl brán jako „zvláštní vězeň“, který měl posloužit jako svědek proti poraženým Britům, avšak koncem války se stával nadbytečným. V únoru byl převezen do Dachau. Na Himmlerův rozkaz měli být všichni „zvláštní vězni“ odstraněni, a tak se stalo, že 9. dubna, byl zastřelen jedním esesákem. V tisku byla zveřejněna zpráva, která uváděla, že Georg Elser zahynul v důsledku spojeneckého bombardování.

Naši nejlepší
V roce 2003 byl v německém pořadu Naši nejlepší vyhlášen na 97. místě.