Gina se narodila 4.července 1927 ve středoitalském Subiacu i jako druhá ze čtyř dcer výrobce nábytku. Dětství trávila v italských horách. Po válce se rodina přestěhovala do Říma a Gina si tu na vzdělání vydělávala i jako modelka a účastnila se...
Životopis
Gina se narodila 4.července 1927 ve středoitalském Subiacu i jako druhá ze čtyř dcer výrobce nábytku. Dětství trávila v italských horách. Po válce se rodina přestěhovala do Říma a Gina si tu na vzdělání vydělávala i jako modelka a účastnila se různých soutěžích krásy. V roce 1947 se stala třetí nejkrásnější ženou Itálie.
Okamžitě podepsala smlouvu na roli ve filmu Komedianti. Její opravdová kariéra ale začala až filmem Pozor banditi z roku 1951. Hned poté přišel jeden z vrcholů její herecké dráhy - snímek Fanfán Tulipán (1952), ve kterém si zahrála po boku Gerarda Philipa a definitivně našla svou filmovou tvář - nezkrotná živelná kráska s duší dítěte. Následovaly filmy Krásky noci (1952) opět s Gerardem Philipem a kasovní trháky Chléb, láska a fantazie (1953) a Chléb, láska a žárlivost (1954), které z ní udělaly nejlépe placenou evropskou herečku. Nejvíce však v paměti diváků zůstala zřejmě jako krásná cikánka ve filmu Zvoník od Matky Boží (1956).
Ve druhé sérii ji později vystřídala Sophia Lorenová, která od Lollobrigidy převzala i mnohé z jejího hereckého typu. V 50. a 60. letech točila kvalitní filmy, v 70. letech šla ale její kariéra dolů a natočila filmů už jen pár. Právě v této době se stala významnou novinářkou, když například udělala exkluzivní rozhovor s Fidelem Castrem. Po skončení filmové kariéry v roce 1972 se k výtvarné tvorbě opět vrátila nejprve prostřednictvím fotografického aparátu. Hned její první kniha snímků Moje Itálie se stala bestsellerem. Další její fotografické knihy obsahují většinou žurnalistické fotografie, ale dokáže si i pohrát s fantazií. Důkazem je knížka Magická nevinnost, na které pracovala 15 let a věnovala ji dětem.Jejím dalším zájmem bylo třeba sochařství. V 90. letech natočila ještě pár filmů. Zaměřila se na politiku a v roce 1999 se neúspěšně ucházela o křeslo v Evropském parlamentu. Angažuje se v otázkách módy a v kosmetických kampaních.Úspěch sklízí i jako sochařka a malířka.
V roce 1947 se vdala za jugoslávského lékaře Milka Skofiče, který však brzy tuto profesi opustil a stal se manažerem své ženy. V roce 1957 se jim narodil syn Milko, ale manželství nevydrželo a v roce 1971 skončilo rozvodem.
Vzpomínky na těžké začátky a hlavně neradostné dětství, které prožívala za války, ji přivedly i k humanitární činnosti. Stala se mimo jiné velvyslankyní dobré vůle OSN a pomáhá trpícím a opuštěným dětem. Angažuje se i v mnoha humanitárních projektech UNICEF, UNESCO a FAO. Koncem dvacátého století neúspěšně kandidovala do Evropského parlamentu.
Okamžitě podepsala smlouvu na roli ve filmu Komedianti. Její opravdová kariéra ale začala až filmem Pozor banditi z roku 1951. Hned poté přišel jeden z vrcholů její herecké dráhy - snímek Fanfán Tulipán (1952), ve kterém si zahrála po boku Gerarda Philipa a definitivně našla svou filmovou tvář - nezkrotná živelná kráska s duší dítěte. Následovaly filmy Krásky noci (1952) opět s Gerardem Philipem a kasovní trháky Chléb, láska a fantazie (1953) a Chléb, láska a žárlivost (1954), které z ní udělaly nejlépe placenou evropskou herečku. Nejvíce však v paměti diváků zůstala zřejmě jako krásná cikánka ve filmu Zvoník od Matky Boží (1956).
Ve druhé sérii ji později vystřídala Sophia Lorenová, která od Lollobrigidy převzala i mnohé z jejího hereckého typu. V 50. a 60. letech točila kvalitní filmy, v 70. letech šla ale její kariéra dolů a natočila filmů už jen pár. Právě v této době se stala významnou novinářkou, když například udělala exkluzivní rozhovor s Fidelem Castrem. Po skončení filmové kariéry v roce 1972 se k výtvarné tvorbě opět vrátila nejprve prostřednictvím fotografického aparátu. Hned její první kniha snímků Moje Itálie se stala bestsellerem. Další její fotografické knihy obsahují většinou žurnalistické fotografie, ale dokáže si i pohrát s fantazií. Důkazem je knížka Magická nevinnost, na které pracovala 15 let a věnovala ji dětem.Jejím dalším zájmem bylo třeba sochařství. V 90. letech natočila ještě pár filmů. Zaměřila se na politiku a v roce 1999 se neúspěšně ucházela o křeslo v Evropském parlamentu. Angažuje se v otázkách módy a v kosmetických kampaních.Úspěch sklízí i jako sochařka a malířka.
V roce 1947 se vdala za jugoslávského lékaře Milka Skofiče, který však brzy tuto profesi opustil a stal se manažerem své ženy. V roce 1957 se jim narodil syn Milko, ale manželství nevydrželo a v roce 1971 skončilo rozvodem.
Vzpomínky na těžké začátky a hlavně neradostné dětství, které prožívala za války, ji přivedly i k humanitární činnosti. Stala se mimo jiné velvyslankyní dobré vůle OSN a pomáhá trpícím a opuštěným dětem. Angažuje se i v mnoha humanitárních projektech UNICEF, UNESCO a FAO. Koncem dvacátého století neúspěšně kandidovala do Evropského parlamentu.
