Giulietta Masina

herečka

Narození:
22. února 1921
Úmrtí:
23. března 1994
Pocházela z rodiny profesora literatury. Vyrůstala u své tety v Římě a už od dětství toužila po divadle. Navštěvovala církevní střední školu u Sester Uršulinek a na římské univerzitě, kterou absolvovala doktorátem z filozofie, byla členkou...

Životopis

Pocházela z rodiny profesora literatury. Vyrůstala u své tety v Římě a už od dětství toužila po divadle. Navštěvovala církevní střední školu u Sester Uršulinek a na římské univerzitě, kterou absolvovala doktorátem z filozofie, byla členkou Univerzitního divadelního klubu, na jehož jevišti hrála posléze (1948) po boku Marcella Mastroianniho v alegorické komedii Lea Ferrera Angelica.

Po ukončení studií vyučovala krátce na gymnáziu a 1942 začala pracovat v rozhlase, kde svým charakteristickým hlasem deklamovala texty v seriálovém komediálním pořadu Chico a Pallina, pro který psal scénáře tehdy ještě novinář a malíř Federico Fellini za kterého se v roce 1943 provdala a zůstali spolu po celý život.

Od pol. 40. let sbírala zkušenosti před film. kamerou a hned za druhou roli dívky Marcely v dramatu Bez milosrdenství (r. A. Lattuada) získala ocenění italské film. kritiky, Stříbrnou stuhu. Zásadní obrat v její kariéře však učinil teprve Fellini, pod jehož vedením vytvořila nezapomenutelné tragikomické portréty nepříliš hezkých drobných žen, zmítaných osudem, zraňovaných, nešťastných a zoufalých, ale věčně toužících po štěstí a lásce.

Mezinárodní popularitu a označení Chaplin v sukních jí přinesla úloha zaostalé, odstrkované a nepochopené dívky Gelsominy, kterou matka z bídy prodá surovému potulnému artistovi (Anthony Quinn), v dramatu Silnice. Obdobně působivý výkon, oceněný na MFF v Cannes 1957 a San Sebastianu 1957, podala v dramatu Cabiriiny noci, kde ztělesnila římskou pouliční prostitutku Cabirii, jejíž sen o štěstí se rozplyne poté, co je podvedena a oloupena o všechny své úspory a téměř o veškerou víru v člověka.

Naivních iluzí a vlivu tradic se zbavila po překonání manželské krize také její další felliniovská hrdinka, podváděná manželka Giulietta, za jejíž ztvárnění v psychologické studii Giulietta a duchové obdržela Donatellova Davida 1966. S dvacetiletým odstupem navázala v pol. 80. let na linii postav osamělých, neustále toužících a klamaných žen, jimiž se kdysi proslavila: stárnoucí obchodnice a někdejší varietní umělkyně Amelie Bonettiové, která se po mnoha letech opět schází se svým tanečním partnerem (Marcello Mastroianni) na jednom pódiu, v nostalgické revui s kritickým pohledem do zákulisí pokleslé TV zábavy Ginger a Fred.

Felliniho velký obdivovatel a přítel, slovenský režisér Juraj Jakubisko, ji obsadil do titulní role spravedlivé pohádkové bytosti, která ze své nebeské observatoře řídí na zemi zimní počasí a občas zasahuje i do života lidí, ve film. adaptaci pohádky bratří Grimmů Perinbaba. Během své umělecké přestávky (1969-85) se aktivně zapojila do činnosti organizace UNICEF, pomáhající zejm. dětem třetího světa.

Přes deset let měla v rozhlase vlastní literární pořad a v deníku La Stampa vedla rubriku životních rad, z nichž sestavila knihu Deník těch druhých, která získala Cenu Danta Alighieriho 1977. Byla hostem MFF v Karlových Varech 1986.