Gregor Mendel

přírodovědec, zakladatel genetiky, objevitel základních zákonů dědičnosti

Narození:
20. června 1822
Úmrtí:
6. ledna 1884, důvod: Ledvinová choroba
Upravit profil
Gregor Johann Mendel byl mnich, zakladatel genetiky a opat augustinianského kláštera na Starém Brně. Johann Mendel se narodil v rodině německy mluvících drobných zemědělců v Hynčicích (něm. Heinzendorf bei Odrau) ve Slezsku. Dnes jsou Hynčice...

Životopis

Gregor Johann Mendel byl mnich, zakladatel genetiky a opat augustinianského kláštera na Starém Brně.

Johann Mendel se narodil v rodině německy mluvících drobných zemědělců v Hynčicích (něm. Heinzendorf bei Odrau) ve Slezsku. Dnes jsou Hynčice část obce Vražné v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Pokřtěn byl o dva dny později 22. července 1822 v sousední moravské vesnici Dolní Vražné (něm. Gross-Petersdorf). Tvrdí se, že jeho předky byli také Češi a rodina byla poněmčena teprve v 18. století. Občas se objevující tvrzení o jeho české národnosti (resp. původu) se opírají o to, že dotyčný prožil většinu života na Moravě. On se nicméně hlásil k německé národnosti a jeho rodnou řečí byla němčina.

Po absolvování ZŠ v Hynčicích navštěvoval mladý Johann piaristickou školu v Lipníku nad Bečvou. Středoškolské vzdělání ukončil maturitní zkouškou na gymnáziu v Opavě. V letech 1840 až 1843 studoval na Filozofické fakultě v Olomouci. Během studia se živil převážně kondicemi. Z finančních důvodů a na přání matky vstoupil do semináře. V roce 1843 přišel do augustinianského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně a přijal řeholní jméno Gregor (řeholní jméno se používá na prvním místě).

Ve svých 28 letech se jako suplent (řečtiny, latiny, němčiny a matematiky) gymnázia ve Znojmě přihlásil k učitelským zkouškám z přírodopisu a fyziky na univerzitě ve Vídni. U zkoušek celkově neuspěl, paradoxně díky neúspěchu v přírodopisu. V letech 1851-1853 studoval Mendel matematiku, fyziku, chemii, botaniku, zoologii a paleontologii. V roce 1853 ukončil studium na univerzitě ve Vídni, aniž by se mu z důvodu náhlé těžké nemoci podařilo složit profesorské zkoušky. Krátce pak ještě učil jako suplent přírodopisu a fyziky na 1. německé reálce v Jánské ulici. Během studií se velmi zajímal o fyziku, matematiku a meteorologii. Díky důkladnému studiu těchto věd si uvědomil důležitost matematiky a statistiky pro vysvětlování přírodních dějů. Toho později využil během svých pokusů s hrachem.

Zkoumání dědičnosti
Po návratu do Brna se v letech 1856–1863 věnoval křížení hrachu a sledování potomstva. Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti. Později byla jeho experimentální data mnohokrát prověřována, protože se mnoha kritikům zdála až příliš přesná. Spíše než falšování dat ale lze Mendelovi vytýkat to, že ze svých mnoha tisícovek pokusů zveřejnil pouze ty, které nejlépe popisovaly jeho teorie. Tomuto závěru také napovídá to, že z mnoha znaků, které Mendel sledoval, nakonec popsal pouze ty, které jsou ovlivněny jediným genem a u kterých je dědičnost nejjednodušší. Dále je zřejmé, že aplikoval dnes nepřípustný postup, kdy pokusy, které nevyšly úplně přesně, nastavoval dalšími minipokusy tak dlouho, dokud nedostal přesně ten poměr, který chtěl. Faktem však je, že v tehdejší době, kdy statistika de facto neexistovala a Mendelova práce byla jedna z prvních, která aplikovala matematické metody na biologický výzkum, lze tento postup považovat za normální. Navíc se tím Mendel ani nijak zvláště netajil. Své pokusy na rostlinách Johann Gregor Mendel přednesl v roce 1865 na setkání Brněnského přírodovědeckého spolku a následně publikoval v práci „Pokusy s rostlinnými hybridy“ (1866) (německy: Versuche über Pflanzen-Hybriden).

Po smrti Cyrila Nappa byl zvolen opatem augustiniánského kláštera na Starém Brně (r. 1868). K této vysoké funkci postupně přibíral další a byl nucen svou pokusnou činnost stále více zanedbávat. V roce 1869 se mu dostalo jediné pocty za svého života v odborných přírodovědných kruzích: byl zvolen viceprezidentem Přírodovědeckého spolku v Brně. Téhož roku vyložil na půdě tohoto spolku výsledky své druhé práce v oboru křížení rostlin o jestřábnících. Jestřábníky byly ovšem nešťastnou volbou, vzhledem k jejich atypickému rozmnožování, které v té době nebylo známo. Mendel tak nabyl přesvědčení, že jím objasněné zákonitosti vlastně neplatí. Posledních deset let života spotřeboval Mendel hodně času a energie ve sporu s rakouskou vládou kvůli neoprávněně zvýšené dani z klášterního majetku. V roce 1883 Mendel vážně onemocněl a dne 6.1. 1884 zemřel v klášteře a byl pochován na Ústředním hřbitově v Brně do hrobky augustiniánů. Rekviem v kostele dirigoval později světoznámý skladatel Leoš Janáček.

Mendelův přínos pro biologii byl rozpoznán až po jeho smrti začátkem 20. století Hugo deVriesem, Carlem Corrensem a Erichem von Tschermakem a především W. Batesonem, který nechal přeložit Mendelovu práci do angličtiny. Nešlo jen o to, že položil základy oboru genetiky a definoval principy nyní známé jako Mendelovy zákony dědičnosti, ale jako jeden z prvních použil ve své práci biostatistické metody.

Mendel jako meteorolog
Od roku 1862 až do své nemoci prováděl Mendel každodenní meteorologická pozorování pro Meteorologický ústav ve Vídni. V seznamu třinácti Mendelových publikací se devět týká meteorologie. Mendelovo jméno čestně nese i první česká vědecká stanice na Antarktidě.