Hugo Haas byl významný český režisér, filmový a divadelní herec. Narodil se v rodině židovského obchodníka s obuví. Jeho starší bratr Pavel Haas byl hudební skladatel. Hugo Haas studoval zpěv na brněnské konzervatoři (mj. také fonetiku u Leoše Janáčka). Po absolvování získal angažmá v Národním divadle v Brně. Později působil též v Ostravě a Olomouci. V roce 1925 se stal členem souboru činohry Národního divadla v Praze, kde hrál např.v inscenacích K. H. Hilara, J. Frejky a K. Dostala (vynikající Sokrates v Nezvalových Milencích z kiosku).

Za první repubkliky se proslavil hlavně svými filmovými rolemi (např. Velbloud uchem jehly, Kvočna, Jedenácté přikázání, Dům na předměstí, Poslední muž, Kde se žebrá, Život je pes, Mravnost nade vše). Řadu filmů také režíroval - nejznámější je jeho vlastní adaptace Čapkovy Bílé nemoci (v roce 1937). V roce 1939 dostal výpověď z divadla z rasových důvodů a uprchl i s rodinou přes Francii, Španělsko a Portugalsko do USA. Do roku 1942 hrál divadlo v anglickém jazyce (spolupráce a Erwinem Piscatorem a Bertoltem Brechtem, např. role Galilea), vyučoval v herecké škole Actor´s Laboratory.

Hugo Haas se prosadil i v Hollywoodu nejen jako herec, ale i jako scénárista, režisér a producent. Koncem padesátých let se vrátil do Evropy. Po krátkém pobytu v Itálii se roku 1961 usadil ve Vídni, kde občas účinkoval v televizi. S výjimkou krátké návštěvy při oslavách výročí Národního divadla v roce 1963 už se do vlasti nevrátil. Zemřel ve Vídni v r. 1968 a je pochován na židovském hřbitově v Brně.