Jacopo Bassano byl italský malíř, nejznámější představitel rodiny umělců, kteří své jméno odvodili z malého města Bassano, asi 65 km od Benátek. Jeho původní jméno bylo Jacopo de Ponte.

Kromě krátkého oddobí kolem roku 1530, kdy spolupracoval s Bonifaciem Veronesem v Benátkách, Jacopo pracoval v Bassanu celý svůj život. Jeho otec, Francesco starší (1475-1539), byl venkovský malíř a Jacopo si uchoval něco z venkovského umělce i když módní vlivy, na př. z Parmigianina jsou v jeho práci patrné.

Třebaže většinu své práce vytvořil v malých nebo středně velkých městech, vždy upozorňoval na nejnovější umělecké i technické směry vývoje, což mu vyneslo jistý stupeň slávy v Benátkách samých. Byl také schopen vymýšlet nové výrazové prostředky, které znamenaly velkou sílu výrazu jeho děl. Pracoval ve studiu svého otce, ale zlomil místní a devótní tradice studiem tisků Raffaela a dal vznikout novému stylu známému jako manýrismus.

Během roku 1540 maloval experimentálně, anatomie jeho charakterů byla však vynucená a pozice nepřirozené. Tato fáze prokázala rozhodující vliv ve vývoji jeho vlastního velmi osobitého stylu, který byl schopen asimilovat nové myšlenky a přenášet jem do umění s výraznou komunikativní silou. Bassanův populární realismus byl podepřený jeho výjimečným použitím světla a charakterizovaný živoucí kvalitou lidí a detailů, zvláště pak zvířat v jeho obrázcích. V průběhu let se jeho výraz stával stále dramatičtějším a to počínaje sérií oltářních obrazů v Bassanu, Trevisu, Padově, a Bellunu, jejichž tvorba se datuje od roku 1550 až do konce jeho práce.

Jacopo Bassano měl čtyři syny, rovněž malíře, kteří pokračovali v jeho stylu. Francesco mladší (1549-1592), Gerolamo (1566-1621), Giovanni Battista (1553-1613)a Leandro (1557-1622). Francesco i Leandro získali jistou popularitu neboť pracovali v Benátkách. Uvedení čtyři synové stále více přispívali k popularitě jména Bassano, provozovali studio svého otce po jeho smrti.

Práce celé rodiny je dobře reprezentovaná v Museo Civico v Bassanu.