Jan Blažej Santini-Aichel byl významný český architekt italského původu, který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika.

Narodil se na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka Santini-Aichela a druhého dne byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichl. Narodil se s tělesnou vadou – byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře a převzít po něm kamenickou dílnu. Kamenictví se přesto vyučil (stejně jako bratr František), ale studoval také malířství, pravděpodobně u Kristiána Schrödera. Po vyučení se okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti obvyklou vandrovní cestou. Prošel Rakousko a v Itálii dorazil až do Říma, kde měl možnost se seznámit s díly tesinského Francesca Borominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za „blázna“. V Itálii také přebral do svého jména otcovo jméno Santini, stejně tak učinil i bratr František.

V roce 1700 už Santini samostatně stavěl, projektoval a měl vlastní peníze, tzn. byl členem některého ze stavitelských cechů a vlastnil stavební firmu. V činnosti navazoval na architekta J. B. Matheye, po jehož smrti některé projekty přebral a dokončil, přebral i Matheyův okruh stavebníků a částečně navázal i na jeho styl. Santinimu se dařilo a v roce 1705 koupil Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3000 zlatých v hotovosti. O dva roky později koupil i sousední dům U zlaté číše (čp. 212) a oba domy spojil.

Po Schröderově smrti si Santini roku 1707 vzal za ženu jeho dceru Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové – Jan Norbert Lukáš (* 1707), Josef Rudolf Felix Řehoř (* 1708) a František Ignác (* 1710) – zemřeli na souchotiny ještě jako děti a zbyla jen dcera Anna Veronika (* 1713).

Když v roce 1720 manželka Veronika umřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic, čímž si zajistil úzké rodinné vazby na českou nižší šlechtu. S ní měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce své smrti syna Jana Ignáce Rocha. Kmotry všech Santiniho dětí se stali Santiniho mecenáši z řad vysoké šlechty.

Dílo
- Kapitulní děkanství, Pražský hrad (1705–06)
- Kolovratský (Thunovský) palác (dnes sídlo Italského velvyslanectví), Malá Strana, Praha (projekt 1706, výstavba 1716–21)
- Kostel svatého Prokopa (Chotouň) (1708–10)
- Chrám Jména Panny Marie, Křtiny
- tzv. Svaté schody u Kostela Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově (1708–11)
- úpravy klášterního kostela a kláštera ve Žďáru nad Sázavou. (po roce 1706)
- Dolní hřbitov ve Žďáru nad Sázavou (1709)
- kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory
- kaple Jména Panny Marie, Mladotice (1708–1710)
- Kondelův dům, Nebřeziny
- dostavba sýpky, Klášter Plasy
- konvent, Klášter Plasy
- proboštství s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie zvané Mariánská Týnice
- klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie, Klášter Kladruby
- proboštství kláštera Údolí blahoslavené Panny Marie, Pohled (1714)
- poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, Žďár nad Sázavou
- zámek Karlova Koruna, Chlumec nad Cidlinou (1721–1723)
- kostel sv. Libora, Jesenec
- kaple sv. Anny, Panenské Břežany
- kostel sv. Petra a Pavla v Horní Bobrové
- kostel sv. Václava, Zvole
- poutní Chrám Jména Panny Marie, Křtiny
- přestavba kláštera v Želivi
- panská hospoda v Ostrově nad Oslavou na půdorysu ve tvaru W
- kostel Navštívení Panny Marie na půdorysu želvy v Obyčtově
- hospodářský dvůr Kalec