Jan Masaryk, také Jan Garrigue Masaryk, byl syn prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a jeden z nejvýznačnějších československých diplomatů první poloviny 20. století.
Byl mimo jiné velvyslancem v Londýně (1925–1938), ministrem...
Životopis
Jan Masaryk, také Jan Garrigue Masaryk, byl syn prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a jeden z nejvýznačnějších československých diplomatů první poloviny 20. století.
Byl mimo jiné velvyslancem v Londýně (1925–1938), ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády a nakonec taktéž ministrem zahraničí ve vládě Klementa Gottwalda. V únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry.
Život a dílo
Rakousko-Uhersko
Navštěvoval školy v Praze, Akademické gymnázium (maturoval 1906), a v USA (1907–13). V roce 1913 se vrátil do Čech. Za první světové války nastoupil vojenskou službu v rakousko-uherské armádě (1915–18 v týlu uherského pluku na polské frontě, byl povýšen na důstojníka a vyznamenán medailí za statečnost).
ČSR
Po ukončení války se stal čs. diplomatem, v letech 1919–22 chargé d'affaires ve Washingtonu. V letech 1920–25 osobní tajemník Edvarda Beneše, tehdy ministra zahraničních věcí ČSR.
Londýn, USA
V roce 1925 se stal vyslancem v Londýně. V září 1938 po okupaci Sudet z této funkce rezignoval a zůstal v Londýně. V roce 1940 se stal ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády.
Pokračoval ve veřejných vystoupeních a přednáškách, zejména v Angli a USA, o nutnosti systému kolektivní bezpečnosti, nebezpečí nacismu a mezinárodního postavení Československa za války a po ní. Jako i další prominentní exulanti spolupracoval s českým vysíláním BBC „Volá Londýn“. V roce 1942 obdržel doktorát práv LL.D. na Bates College, v Lewistonu, v americkém státě Maine.
Ve Velké Británii měl k dispozici londýnský apartement na 58 Westminster Gardens, ale často pobýval i v Buckinghamshire ve Wingrave, v rezidenci členů a zaměstnanců Benešovy vlády, nebo u Benešů v jejich rezidenci v Aston Abbotts.
Poválečná ČSR
V roce 1945, 26. června, v San Francisku za ČSR podepsal Chartu Organizace spojených národů. Podílel se aktivně i na formulaci Mezinárodního paktu o lidských právech.
V roce 1946 vedl jako ministr československou delegaci na Pařížské mírové konferenci, konané od července do října. V srpnu 1946 se stal prvním předsedou tehdy právě v Lucemburku založené Světové federace sdružení pro Spojené národy (World Federation of United Nations Associations, WFUNA).
Masaryk zůstal ministrem zahraničí i v poválečné, po volbách v roce 1946 komunisty dominované Národní frontě. Snažil se o udržení přátelství se SSSR, z této doby pochází i jeho – z dnešního hlediska servilní – oslavná řeč maršálovi Stalinovi. Ale zároveň byl pobouřen sovětskými mocenskými ambicemi – jako bylo i sovětské veto proti účasti Československa na Marshallově plánu.
Osobní život
V roce 1925 se Jan Masaryk oženil s Frances Craneovou, dcerou Charlese Cranea, významného zastánce československé samostatnosti. Bezdětné manželstvi skončilo během pěti let. Masaryk se dlouho stýkal s Američankou Marcií Davenportovou. Po odchodu do exilu se měli vzít v Londýně, kam za ní měl odcestovat.
Únor 1948 a smrt
Při únorové krizi odmítl rezignovat spolu s ostatními nekomunistickými členy Gottwaldovy vlády. Na venek vystupoval konstruktivně, pronesl i několik provládních prohlášení. V soukromí ale rezignoval a přemýšlel nad odchodem do dalšího exilu.
10. března byl nalezen mrtev pod oknem svého bytu. Jeho smrt je dodnes záhadou. Existují celkem tři teorie: podle jedné šlo o vraždu (Masaryk byl z okna prostě vyhozen), podle druhé o sebevraždu (Masaryk z okna sám vyskočil) a podle třetí verze se Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu (kde se v tu chvíli prokazatelně pohybovali vetřelci) a z této římsy spadl.
Policejní vyšetřování ukončené roku 2004 dospělo k závěru, že se jednalo o vraždu. To je v souladu s přesvědčením veřejnosti i mnohých historiků, že Jan Masaryk byl zavražděn komunisty, aby jim nepřekážel v nové vládě. Také se Moskvě v červenci 1947 jako jediný Stalinovi postavil, což už by samo o sobě postačovalo k jeho „likvidaci“.
Též jeden Rus napsal ve svých Pamětech, že jeho matka byla agentka KGB a věděla o tom, že za smrt Jana Masaryka je odpovědná KGB . Jan Masaryk byl prostě pro KGB a celý Sovětský svaz nepohodlný.
Citáty
- "Naše zahraniční politika...bude záležet na pevném, nezměnitelném a mohutném základě naší smlouvy a sousedství se Sovětským svazem. Vše, co z této naší základny vyplývá, budeme plnit stoprocentně, bez váhání a nekompromisně." (Londýn, 31. prosince 1944).
- „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek.“ (po návratu z Moskvy v červenci 1947)
Byl mimo jiné velvyslancem v Londýně (1925–1938), ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády a nakonec taktéž ministrem zahraničí ve vládě Klementa Gottwalda. V únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry.
Život a dílo
Rakousko-Uhersko
Navštěvoval školy v Praze, Akademické gymnázium (maturoval 1906), a v USA (1907–13). V roce 1913 se vrátil do Čech. Za první světové války nastoupil vojenskou službu v rakousko-uherské armádě (1915–18 v týlu uherského pluku na polské frontě, byl povýšen na důstojníka a vyznamenán medailí za statečnost).
ČSR
Po ukončení války se stal čs. diplomatem, v letech 1919–22 chargé d'affaires ve Washingtonu. V letech 1920–25 osobní tajemník Edvarda Beneše, tehdy ministra zahraničních věcí ČSR.
Londýn, USA
V roce 1925 se stal vyslancem v Londýně. V září 1938 po okupaci Sudet z této funkce rezignoval a zůstal v Londýně. V roce 1940 se stal ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády.
Pokračoval ve veřejných vystoupeních a přednáškách, zejména v Angli a USA, o nutnosti systému kolektivní bezpečnosti, nebezpečí nacismu a mezinárodního postavení Československa za války a po ní. Jako i další prominentní exulanti spolupracoval s českým vysíláním BBC „Volá Londýn“. V roce 1942 obdržel doktorát práv LL.D. na Bates College, v Lewistonu, v americkém státě Maine.
Ve Velké Británii měl k dispozici londýnský apartement na 58 Westminster Gardens, ale často pobýval i v Buckinghamshire ve Wingrave, v rezidenci členů a zaměstnanců Benešovy vlády, nebo u Benešů v jejich rezidenci v Aston Abbotts.
Poválečná ČSR
V roce 1945, 26. června, v San Francisku za ČSR podepsal Chartu Organizace spojených národů. Podílel se aktivně i na formulaci Mezinárodního paktu o lidských právech.
V roce 1946 vedl jako ministr československou delegaci na Pařížské mírové konferenci, konané od července do října. V srpnu 1946 se stal prvním předsedou tehdy právě v Lucemburku založené Světové federace sdružení pro Spojené národy (World Federation of United Nations Associations, WFUNA).
Masaryk zůstal ministrem zahraničí i v poválečné, po volbách v roce 1946 komunisty dominované Národní frontě. Snažil se o udržení přátelství se SSSR, z této doby pochází i jeho – z dnešního hlediska servilní – oslavná řeč maršálovi Stalinovi. Ale zároveň byl pobouřen sovětskými mocenskými ambicemi – jako bylo i sovětské veto proti účasti Československa na Marshallově plánu.
Osobní život
V roce 1925 se Jan Masaryk oženil s Frances Craneovou, dcerou Charlese Cranea, významného zastánce československé samostatnosti. Bezdětné manželstvi skončilo během pěti let. Masaryk se dlouho stýkal s Američankou Marcií Davenportovou. Po odchodu do exilu se měli vzít v Londýně, kam za ní měl odcestovat.
Únor 1948 a smrt
Při únorové krizi odmítl rezignovat spolu s ostatními nekomunistickými členy Gottwaldovy vlády. Na venek vystupoval konstruktivně, pronesl i několik provládních prohlášení. V soukromí ale rezignoval a přemýšlel nad odchodem do dalšího exilu.
10. března byl nalezen mrtev pod oknem svého bytu. Jeho smrt je dodnes záhadou. Existují celkem tři teorie: podle jedné šlo o vraždu (Masaryk byl z okna prostě vyhozen), podle druhé o sebevraždu (Masaryk z okna sám vyskočil) a podle třetí verze se Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu (kde se v tu chvíli prokazatelně pohybovali vetřelci) a z této římsy spadl.
Policejní vyšetřování ukončené roku 2004 dospělo k závěru, že se jednalo o vraždu. To je v souladu s přesvědčením veřejnosti i mnohých historiků, že Jan Masaryk byl zavražděn komunisty, aby jim nepřekážel v nové vládě. Také se Moskvě v červenci 1947 jako jediný Stalinovi postavil, což už by samo o sobě postačovalo k jeho „likvidaci“.
Též jeden Rus napsal ve svých Pamětech, že jeho matka byla agentka KGB a věděla o tom, že za smrt Jana Masaryka je odpovědná KGB . Jan Masaryk byl prostě pro KGB a celý Sovětský svaz nepohodlný.
Citáty
- "Naše zahraniční politika...bude záležet na pevném, nezměnitelném a mohutném základě naší smlouvy a sousedství se Sovětským svazem. Vše, co z této naší základny vyplývá, budeme plnit stoprocentně, bez váhání a nekompromisně." (Londýn, 31. prosince 1944).
- „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek.“ (po návratu z Moskvy v červenci 1947)