Jan Perner byl český vlastenec, projektant a stavitel železničních tratí.
Narodil se v rodině mlynáře. V letech 1822 – 1827 vychodil školu v Potěhách, do roku 1830 pak studoval na Týnské hlavní škole v Praze. Ve studiu pokračoval na pražském...
Životopis
Jan Perner byl český vlastenec, projektant a stavitel železničních tratí.
Narodil se v rodině mlynáře. V letech 1822 – 1827 vychodil školu v Potěhách, do roku 1830 pak studoval na Týnské hlavní škole v Praze. Ve studiu pokračoval na pražském technickém učilišti (polytechnice). Ředitelem a zakladatelem této školy byl František Josef Gerstner.
Roku 1836 začal pracovat na stavbě dráhy z Petrohradu do Carského Sela a Pavlovska (práce vedl František Antonín Gerstner, syn uvedeného ředitele polytechniky). Poté, co údajně nechal tělesně potrestat ruského dozorce, však došlo ke konfliktu s úřady a Perner musel na podzim 1836 práci i Rusko opustit.
Od 1. června 1837 nastoupil Perner na stavbu Severní dráhy císaře Ferdinanda. Do léta 1839 vedl stavbu úseku z Břeclavi do Brna. Poté byl pověřen projekčními pracemi v úseku z Ostravy do Osvětimi.
Jan Perner se zúčastnil velkých trasovacích prací pro spojení Vídně s Prahou. Uvažovalo se sedm variant, z nichž trasa přes Olomouc a dále Polabím byla nejdelší. V tuto trasu měl Perner takovou důvěru, že přiměl své příbuzné k rozsáhlým spekulacím (šlo o nákup pozemků a stavebního dříví). Riskantní sázka mu vyšla.
Koncem roku 1841 došlo k významnému kroku – stát se rozhodl převzít výstavbu páteřních železničních tratí. Zamýšlená Severní státní dráha měla vést z Olomouce do Prahy a Drážďan. 1. března 1842 se Perner stal státním úředníkem s funkcí vrchní inženýr státních drah. Dne 26. listopadu 1842 schválil císař jeho návrhy na trasu dráhy z Prahy do Drážďan. Současně řešil Perner umístění nádraží státní dráhy v Praze.
Slavnostní otevření dráhy mezi Olomoucí a Prahou bylo stanoveno na 20. srpna 1845, pro zahájení veřejné osobní dopravy 1. září a pro zahájení nákladní dopravy 1. říjen 1845.
Dne 9. září se Perner vracel z cesty na Moravu v prvním voze za lokomotivou. Po projetí choceňským tunelem sestoupil na poslední stupeň schůdku vagónu a narazil o sloup vjezdových vrat. Se zraněním hlavy a pravé paže ještě nastoupil do vlaku a pokračoval do Pardubic. Zde ještě vystoupil, ale po několika krocích se zhroutil. Byl odvezen do domu otce, kde druhý den o jedenácté hodině zemřel. Pohřeb se konal v pátek 12. září 1845 odpoledne ve 4 hodiny za účasti velkého počtu lidí.
Narodil se v rodině mlynáře. V letech 1822 – 1827 vychodil školu v Potěhách, do roku 1830 pak studoval na Týnské hlavní škole v Praze. Ve studiu pokračoval na pražském technickém učilišti (polytechnice). Ředitelem a zakladatelem této školy byl František Josef Gerstner.
Roku 1836 začal pracovat na stavbě dráhy z Petrohradu do Carského Sela a Pavlovska (práce vedl František Antonín Gerstner, syn uvedeného ředitele polytechniky). Poté, co údajně nechal tělesně potrestat ruského dozorce, však došlo ke konfliktu s úřady a Perner musel na podzim 1836 práci i Rusko opustit.
Od 1. června 1837 nastoupil Perner na stavbu Severní dráhy císaře Ferdinanda. Do léta 1839 vedl stavbu úseku z Břeclavi do Brna. Poté byl pověřen projekčními pracemi v úseku z Ostravy do Osvětimi.
Jan Perner se zúčastnil velkých trasovacích prací pro spojení Vídně s Prahou. Uvažovalo se sedm variant, z nichž trasa přes Olomouc a dále Polabím byla nejdelší. V tuto trasu měl Perner takovou důvěru, že přiměl své příbuzné k rozsáhlým spekulacím (šlo o nákup pozemků a stavebního dříví). Riskantní sázka mu vyšla.
Koncem roku 1841 došlo k významnému kroku – stát se rozhodl převzít výstavbu páteřních železničních tratí. Zamýšlená Severní státní dráha měla vést z Olomouce do Prahy a Drážďan. 1. března 1842 se Perner stal státním úředníkem s funkcí vrchní inženýr státních drah. Dne 26. listopadu 1842 schválil císař jeho návrhy na trasu dráhy z Prahy do Drážďan. Současně řešil Perner umístění nádraží státní dráhy v Praze.
Slavnostní otevření dráhy mezi Olomoucí a Prahou bylo stanoveno na 20. srpna 1845, pro zahájení veřejné osobní dopravy 1. září a pro zahájení nákladní dopravy 1. říjen 1845.
Dne 9. září se Perner vracel z cesty na Moravu v prvním voze za lokomotivou. Po projetí choceňským tunelem sestoupil na poslední stupeň schůdku vagónu a narazil o sloup vjezdových vrat. Se zraněním hlavy a pravé paže ještě nastoupil do vlaku a pokračoval do Pardubic. Zde ještě vystoupil, ale po několika krocích se zhroutil. Byl odvezen do domu otce, kde druhý den o jedenácté hodině zemřel. Pohřeb se konal v pátek 12. září 1845 odpoledne ve 4 hodiny za účasti velkého počtu lidí.