Jana Fabiánová se narodila známe zpěvačce, pětinásobné zlaté slavici Nadě Urbánkové. Aby si však mohla jít v muzice svou cestou, změnila si oficiálně jméno (původně se jmenovala Linda). Studovala germanistiku na FFUK a učitelství náboženství, etiky a filosofie na HtfUK, ale hudba jí táhla od malička. Během studií se živila jako vizážistka, tanečnice v klubech, učila německou konverzaci a tlumočila. Psala hudbu společně s bývalou kapelou Decline, snažili se prorazit na poli experimentální elektroniky. Po roce práce se z osobních důvodů rozpadli.

V roce 2003 se Jana seznámila v jednom pražském klubu s DJ Neo, který tehdy již psal hudbu Darině Rolins či Jiřímu Kornovi. Začali psát společně. Na jaře 2003 se Jana stala abslotuním vítězem soutěže Rozjezdy pro hvězdy, kde porazila i Anetu Langerovou. Poté získala Jana smlouvu na tři sólová alba u EMI. Na podzim 2003 vychází první Zamilovaná ničitelka obsahující hity Nostalgie, Přání a Fajčiari zo Švajčiarska. Nostalgie se stala na podzim 2003 nejhranější skladbou v českých rádiích. Desku označují hudební kritici za přelomovou, neboť spojuje melodický pop, poetické texty a klubovou elektroniku.

Jana Fabiánová poté získává cenu na Českém Slavíku Mattoni - Objev TV Nova 2003. Vystupuje v rámci pořadu jako hip hopová tanečnice s Tizianem Ferrem. Točí film Bolero režiséra F. A. Brabce - objevuje se v jedné z klíčových rolí - hraje koruního svědka Lucii Medkovou.

V roce 2004 se Jana věnuje vystoupením a začíná objevovat jazz. Spolupracuje s občanským sdružením Múzy dětem, cestuje s hudbou po dětských domovech. V roce 2005 se Jana Fabiánová začíná objevovat na divadelních prknech v Semaforu a vychází její druhé album u EMI: The 80s Comeback. Deska, složená z největších hitů osmdesátých let, která Jana otextovala a podala s vtipnou nadsázkou. Tou dobou se již ale Jana naplno věnuje jazzu. Vystupuje v klubech, na koncertech, firmeních akcích.

V roce 2006 na jaře Jana nahrává živou jazzovou desku, která vyjde na podzim v ČR.