Je synem zpěváka a tanečníka Dannyho Lewise a rozhlasové pianistky Rae Lewisové, v jejichž kabaretních výstupech už od dětství příležitostně účinkoval. Jako pětiletý např. zpíval píseň Brother, Can You Spare a Dime? (Brácho, nemáš zbytečný...

Životopis

Je synem zpěváka a tanečníka Dannyho Lewise a rozhlasové pianistky Rae Lewisové, v jejichž kabaretních výstupech už od dětství příležitostně účinkoval. Jako pětiletý např. zpíval píseň Brother, Can You Spare a Dime? (Brácho, nemáš zbytečný pětník?) v newyorském hotelu, kde jeho otec pracoval jako pořadatel oslav. Nedokončil střední školu v Irvingtonu a vystřídal řadu zaměstnání (např. prodával sodovku, byl úředníkem námořní dopravy a divadelním uvaděčem), než se uplatnil jako zpěvák a imitátor v nočních klubech.

Prosadil se ve spolupráci se zpěvákem Deanem Martinem (nar. 1917), s nímž poprvé vystoupil v červenci 1946 v klubu 500 v Atlantic City a naposled v červenci 1956 v newyorském nočním klubu Copacabana. Stali se úspěšnou komickou dvojicí nejen v klubech, ale i v rozhlase a v TV, např. v pořadu The Colgate Comedy Hour (1950-52). Producent Hal Wallis je angažoval pro společnost Paramount, kde 1948-56 společně hráli v šestnácti filmech, většinou vojenských komediích se schematickými příběhy, které režírovali George Marshall, Hall Walker a Norman Taurog (např. Moje přítelkyně Irma, Ve válce s armádou, Paragáni, Nosič holí, Užívat života, Umělci a modelky).

Humor tohoto dua byl založen na kontrastu odlišných typů obou protagonistů; oproti postavám sebevědomých, elegantních a distingovaných chlapíků, které ztělesňoval Martin, působili jeho hrdinové už od pohledu jako duševní a tělesní outsideři - nevzhlední, dobrosrdeční, naivní a potrhlí hlupáci a smolaři (občas dokonce v ženských šatech), jejichž dispozice nebo komplexy při střetu se skutečností vyvolávají komické situace a gagy.

Po osamostatnění J. L. získal větší kontrolu nad svou tvorbou jako producent (již 1953 založil vlastní produkční společnost York Pictures), režisér a scenárista. Jeho bláznivé komedie byly populární především v USA, ale např. i ve Francii, kde se staly předmětem mnoha seriózních kritických rozborů. Humor jeho autorských filmů není v ničem novátorský, staví na osvědčených základech a nejvíc je ovlivněn absurdní komikou kreslených seriálů (comics strip). Jakkoliv byl jeho humor ztřeštěný, nedosahoval však takové divokosti jako u Mela Brookse, nesnažil se být ani filozofující jako u Woodyho Allena.

V některých svých filmech se objevil ve dvou (Ztřeštěný profesor, Velká huba), v pěti (Tři na pohovce) a dokonce i v sedmi rolích (Rodinné šperky). Souběžně se věnoval sólovému pódiovému vystupování (Las Vegas, pařížská Olympia). Jeho kariéra nemá jen vzestupnou tendenci; 1953 skončilo fiaskem jeho hostování v londýnském Palladiu, neměl štěstí ani se svými produkčními společnostmi York Pictures, Jerry Lewis Pictures Corporation, Jerry Lewis Film Inc. a pokus o vytvoření sítě malých kin Network Cinema nedopadl také dobře.

Od konce 60. let se patrně v důsledku zmenšujícího se diváckého zájmu přes deset let neobjevil v žádném jiném než ve svém vlastním filmu. O to víc překvapil autobiografickou úlohou slavného TV moderátora Jerryho Langforda, jehož pronásleduje a nakonec unese přespříliš dotěrný obdivovatel (Robert De Niro), v satirické komedii Král komedie (r. M. Scorsese).

Do hlavní role byl obsazen v přepisu románu Kurta Vonneguta Groteska (r. S. Paul), v němž hraje jedno z dementních dvojčat, které se jako symbol úpadku Ameriky stane prezidentem USA. Postavu stárnoucícho komika George Fowlese a otce dvou nevlastních, různě talentovaných bratrů (Oliver Platt a Richard Griffiths), vytvořil v britském komediálním dramatu Smích ze záhrobí (r. P. Chelsom). Mnoho let se věnuje charitativní činnosti, pořádá peněžní sbírky na boj proti různým nemocem (od 1952 působí jako předseda Sdružení proti svalové dystrofii).

V 60. letech působil jako pedagog na film. fakultě Jihokalifornské univerzity (USC) a své přednášky publikoval pod názvem The Total Filmmaker (1971, Totální filmař). Je také autorem autobiografie Jerry Lewis in Person (1982, Jerry Lewis osobně). Za celoživotní dílo byl oceněn na MFF v Benátkách 1999. Od 1944 byl ženatý s Patty Palmerovou (bývalá zpěvačka orchestru Tommyho Dorseye), s níž má šest synů (Gary, Scott, Christopher, Anthony, Joseph, Ronnie).