V roce 1970 absolvoval filologickou fakultu na Jagelonské univerzitě v Krakově a roku 1972 ukončil hereckou fakultu na krakovské Vysoké divadelní škole (PWST). Poté nastoupil angažmá do krakovského divadla Stary Teatr (jeho členem je dodnes),...

Životopis

V roce 1970 absolvoval filologickou fakultu na Jagelonské univerzitě v Krakově a roku 1972 ukončil hereckou fakultu na krakovské Vysoké divadelní škole (PWST).

Poté nastoupil angažmá do krakovského divadla Stary Teatr (jeho členem je dodnes), kde debutoval roku 1971 pod režijním vedením Andrzeje Wajdy úlohou Verchovenského v Camusově dramatizaci Dostojevského románu Běsi.

Z dalších rolí, s nimiž zde slavil úspěch, vynikají Wysocki v historickém dramatu Stanisława Wyspiańského Listopadová noc (1974) a dánský kralevic v Shakespearově dramatu Hamlet (1981).

Popularitu mu přineslo v pol. 70. let moderování cyklu TV programů Spotkania z balladą (Setkání s baladou).

Ve druhé pol. 70. let na sebe upozornil zejména ve filmech tzv. morálního neklidu, v nichž tvůrci zkoumali etické problémy soudobé polské společnosti. Nevytvořil však stabilní typ hrdiny, naopak hrál postavy, jejichž lidské vlastnosti a hodnoty se pohybují v širokém rozpětí.

Za roli pořadatele tanečních zábav a konferenciéra Lutka Danielaka v dramatu Předtanečník (r. F. Falk) získal Zlatou plaketu na MFF v Chicagu 1979.

Bronzovými gdaňskými lvy na národním festivalu v Gdaňsku 1979 byly oceněny výkony, jaké podal ve dvou povahově rozdílných postavách: kinoamatér Filip Mosz, který se na cestě za splněním svých ideálů setkává s různými problémy a konflikty společenského charakteru, ve filozofující výpovědi Amatér (r. K. Kieślowski); mladý dobrosrdečný profesor dějepisu Zbigniew Ejmont, o jehož rozepři s bezohledným profesorem tělocviku (Krzysztof Zaleski) pojednává psychologické drama Šance (r. F. Falk).

Vedle vážných postav ztělesnil také řadu komicky laděných hrdinů, především ve filmech Juliusze Machulského: vychytralý a prostopášný Max, jeden ze dvou zhybernizovaných mužů (Olgierd Łukaszewicz), kteří se po rozmrazení ocitnou v přetechnizované podzemní ženské říši, ve sci-fi komedii Sexmise; Velký jedlík, tvrdý vládce trpasličí říše, ve fantaskní komedii King Size; americký profesionální pistolník polského původu Johnny Pollack, pověřený chicagskou mafií, aby zastřelil uprchlého zrádce (Vladimir Golovin), v retrokomedii Déjà vu.

V roce 1994 debutoval jako film. režisér erotickou komedií na motivy povídky Jerzyho Pilcha Seznam cizoložnic, k níž napsal scénář a ztělesnil v ní vysokoškolského asistenta Gustawa, který dostane za úkol provázet po Krakově švédského hosta.

Příznivě byly přijaty i jeho další autorské filmy, většinou hořké komedie ze současnosti, v nichž vytvořil také ústřední postavy (Milostné příběhy, Týden ze života muže, Velké zvíře).

Je laureátem mnoha ocenění z divadelních a film. festivalů, na film. setkáních v Łagowě 1980 získal speciální Zlatý hrozen jako hvězda roku.

Je spoluautorem dialogů k několika filmům a věnuje se rovněž pedagogické činnosti na krakovské PWST (1990-96 byl jejím rektorem) i v zahraničí.

Poč. února 1991 hostoval v Praze a byl oficiálním hostem MFF v Karlových Varech 1995, I. ročníku MFF film. klubů v Banské Bystrici 1995, MFF Praha 1996 a jako porotce se zúčastnil MFF v Karlových Varech 1998.

Jeho syn Maciej Stuhr je také hercem.