zavřít
Upravit životopis

Životopis

Jiří Steimar byl český herec. Jeho umění se vyznačovalo perfektní výslovností, technickou vyspělostí s úspornou mimikou a širokým rejstříkem charakterů, do nichž se uměl mistrovsky převtělit. Steimar spolupracoval s rozhlasem a hrál v řadě filmů. Jeho první manželkou byla herečka Anna Steimarová, dcera slavného plzeňského herce Vendelína Budila, herci byli nebo jsou i dcera Jiřina Steimarová, vnuci Jiří Kodet a Evelýna Steimarová a pravnučky Barbora Kodetová a Anna Polívková.

Jiří Steimar se narodil v tehdejší svatopetrské čtvrti v Praze naproti nynějšímu ostrovu Štvanice. Jeho tatínek byl pekařem, jehož živnost byla známá po celé Praze. Jiří měl o tři roky starší sestru Marii. Navštěvoval obecnou školu, která stála v sousedství pekárny, a poté karlínskou reálku, kde neměl žádný výjimečně dobrý prospěch.

Steimar se oženil s Annou Budilovou (1889 - 1962) a měli spolu dceru Jiřinu (1916) a syna Miloše (1922 - 1949), který se vydal také na hereckou dráhu, ale ve 27 letech zemřel na otravu oxidem uhelnatým. Steimar měl rád hospodářství, především zvířata; životní láskou byli holubi, choval i psy a slepice. Byl i vyhlášený kuchař. Za honoráře si brzy koupil velký pozemek v Černošicích u Prahy včetně půlky ostrova na Berounce a postavil si tu zprvu dřevěnou chalupu. S celou rodinou se sem přestahoval. Později tuto chalupu přestavěl v rozlehlý penzión, o který se staral jako hoteliér.

Do černošického penziónu se sjížděli významní hosté, především přátelé z Národního divadla a další umělci (Saša Rašilov, Olga Scheinpflugová, Xena Longenová, Marie Hübnerová, Jan Masaryk, Jan Kubelík, Rudolf Friml). Steimar však i v Černošicích organizoval divadlo, režíroval a hrál s místními ochotníky, do her zapojoval i své návštěvníky, personál a děti. První manželství Jiřího Steimara skončilo nakonec rozvodem, ale ani druhé manželství nebylo šťastné, manželka Žofie byla z bohaté rodiny, panovačná a rozhazovačná a měla snad zachránit do dluhů upadající penzion. Steimar její povahou a vztahem k nevlastním dětem dost trpěl.

Roku 1939 Steimarovi hotel v Černošicích prodali (penzión už za nových majitelů za války obsadil Hitlerjugend, později se z něho stal Domov důchodců). Žili krátký čas v Praze a asi od r. 1941měli vlastní vilu postavenou v horském stylu v Úvalech. Steimar zde žil do r. 1967. Jiří Steimar byl jmenován zasloužilým umělcem a v den své smrti národním umělcem. O tom se už nedozvěděl, zemřel na zhoubný nádor v nemocnici Na Františku 16. prosince 1968.

Divadelní dráha
Jiří Steimar vystudoval herectví u Karla Želenského, roku 1910 nastoupil do svého prvního angažmá ve smíchovském divadle U Libuše. Debutoval zde v postavě Apollonia ve stejnojmenné hře Jiřího Karáska ze Lvovic. Roku 1913 byl angažován v Národním divadle a záhy se stal platným členem činohry v rolích hlavně salónních milovníků a později i zralých mužů. Pro některé konflikty dvakrát Národní divadlo opustil (1924 - 1925 a 1928 - 1929 hrál v Městském divadle na Královských Vinohradech), ale láska k Národnímu divadlu ho záhy vrátila na jeho prkna. Dlouhá léta byl partnerem Anduly Sedláčkové, s níž vytvořil sourodou dvojici obdobných hereckých typů. Role ideálního milovníka hrával i po boku Jarmily Kronbauerové a Olgy Scheipflugové.

Měl dar jemného humoru, který uplatňoval v klasických hrách W. Shakespeara, G. B. Shawa a O. Wildea. V české klasice mu repertoár nabízel spíše postavy urozených mužů - králů, duchovních, velmožů a státníků, ale dobře se uplatnil i v postavách lidových hrdinů (Antonín, Alois Jirásek, Vojnarka). V době zralosti pak mu dala příležitost i ruská dramatika, např. v Ostrovského hře Ovce a vlci (Lyňajev), v Čechovově Višňovém sadu (Lopachin) a v Gorkého Jegoru Bulyčovovi (Dostigajev).

Filmová dráha
Výčet filmových rolí Jiřího Steimara je rozsáhlý, ale málokdy dostal možnost zahrát tak velkou roli, aby si ho v ní diváci pamatovali. Začínal v několika němých filmech společnosti ASUM před 1. světovou válkou. Z němých filmů vešel do historie kinematografie film Démon rodu Halkenů (1918). Ve zvukovém filmu dostával především role továrníků, advokátů a lékařů, často otců titulního hrdiny či hrdinky (Sextánka s Hanou Vítovou). Významnější je role poslance Topola ve filmu Kvočna, kde hraje zetě Růženě Naskové, nebo film Příklady táhnou, kde hraje jejího přítele. Po roce 1945 už hraje drobné role. V roce 1964 je obsazen do malé ale významné role otce Kolaloky v Limonádovém Joe, v níž si ho pamatuje i mladší generace.

Významné divadelní role
- Armand Duval (A. Dumas ml., Dáma s kaméliemi, 1916)
- Stavitel Ahlquist (Karel Čapek, R.U.R., 1921)
- Sir Robert Chiltern (Oscar Wilde, Ideální manžel, 1921, 1928)
- Antonín (Alois Jirásek, Vojnarka)
- Profesor Higgins (George Bernard Shaw, Pygmalion)
- Lyňajev (A. N. Ostrovskij, Ovce a vlci)
- Lopachin (A. P. Čechov, Višňový sad)
- Pickering (George Bernard Shaw, Pygmalion, 1946)
- Vilém Marshal (Lilian Hellmanová, Lištičky, 1948)
- Dostigajev (Maxim Gorkij, Jegor Bulyčov)
- Dr. Ridgeon (G. B. Shaw, Lékař v rozpacích)
- Korotkin (N. V. Gogol, Revizor)
- Císař Zikmund (Alois Jirásek, Jan Žižka)
- Napoleon (Victorien Sardou, Madame Sans-Géne)
- Profesor (Karel Čapek, Bílá nemoc (hra), 1968

Mohli by vás také zajímat…