Jiří Veisser se narodil v roce 1946 v Praze a už jako žák základní školy začal chodit "do houslí", tedy do LŠU. Začátky byly těžké, ale jen do té doby, než do školy nastoupil na záskok student pražské konzervatoře Vladimír Čermák, který v něm...

Životopis

Jiří Veisser se narodil v roce 1946 v Praze a už jako žák základní školy začal chodit "do houslí", tedy do LŠU. Začátky byly těžké, ale jen do té doby, než do školy nastoupil na záskok student pražské konzervatoře Vladimír Čermák, který v něm probudil skutečnou lásku k hudbě. Díky němu nemusel pouze cvičit jednotlivé opusy, etudy a stupnice, dokonce si spolu zahráli jednoduchá dueta.

V tomto duchu s ním pak pokračovala paní profesorka Jiřina Novotná.To byla skvělá houslistka, která kromě výuky na LŠU každý týden sama absolvovala několik výchovných koncertů, takže se stále udržovala ve skvělé houslové kondici. Právě ona rozhodla o jeho dalším osudu. Jiří měl totiž v osmé třídě na vybranou - mohl jít na konzervatoř nebo na průmyslovku. Paní profesorka mu sama doporučila průmyslovku s tím, že housle spolu mohou studovat na stejné úrovni i nadále a po maturitě se může znovu rozhodnout. Tak se i stalo. V roce 1964 Jiří nastoupil do prvního ročníku strojní fakulty ČVUT.

Do stejného ročníku jako Jiří nastoupil jako repetent bývalý spolužák Antonína Hájka Pavel Fáček. Ten na fakultě vyhlásil konkurz na houslistu do "westernové" kapely. Tento konkurz se konal jedné přízemní místnosti na Střeleckém ostrově, kde našli místo pro zkoušky nově vznikající kapely posluchači druhého ročníku zmíněné fakulty. Zde Jiřího přivítali Pavel Fáček (hrál na banjo), Antonín Hájek (hrál na kontrabas), Milan Dufek (v té době pouze zpíval), dále kytarista Jiří Haller a jeho manželka Lída, která zpívala sóla spolu s Milanem Dufkem. Protože další účastníci konkurzu nepřicházeli, pustila se kapela do hraní a Jiří byl požádán, aby do jejich písně zahrál nějaké sólo.

O tom, jak v této hudbě mají znít housle, tehdy Jiří neměl tušení. Pomohl mu však basista Antonín Hájek, který pravil: "Vykašli se na vibrato a hraj takový nějaký dvojhlasy jako vadá-vadá." To Jiřímu dost pomohlo - nakonec tam něco zahrál a byl do kapely přijat.

Tím pro Jiřího Veissera začalo působení v kapele s názvem Hill Billy Western, ze které později vznikla kapela Rangers. Ze začátku se prezentovali jako westernová kapela. Až později se od Ing. Miroslava Černého dozvěděli, že tomuto hudebnímu stylu se říká country. Skupina však záhy doznala personálních změn. Bratr Pavla Fáčka Petr Oli Fáček přivedl na další zkoušku Jana Vančuru a Miroslava Říhoška, kteří sice měli skupinu Říhoš-vanč-beat, ale měli zájem hrát i country. Pavel Fáček nakonec banjový patr přenechal Miroslavu Říhoškovi a z kapely odešel. Dále odešli Jiří Haller s manželkou Lídou a tak vznikli Rangers, jak jsme je znali dlouhá léta.

Jiří Veisser v létě 1966 podnikl svoje první manažerské kroky. Členové Rangers tehdy trávili léto v Jeseníkách. Jiří měl s sebou časopis Melodie, ve kterém byl článek o Rangers, a vypravil se navštívit přilehlé kulturní domy. Nabízel jim celovečerní koncert Rangers, ačkoliv ještě zatím nevěděl, jak bude zajištěn zvuk, doprava a podobně.

Je to s podivem, ale čtyři termíny se mu tehdy podařilo obsadit. Tak se jako manažer začal prosazovat i nadále, zatímco Antonín Hájek se staral o hudební stránku skupiny, Milan Dufek psal texty a všichni dohromady hráli a zpívali.
Jiří úspěšně ukončil studium na ČVUT v roce 1969 a získal titul strojního inženýra. Nějaký čas spolu s Milanem Dufkem působili jako řadoví výzkumní pracovníci na VÚSTE (Výzkumný ústav strojírenské technologie a ekonomiky). Vydrželi zde asi do roku 1971, pak se rozhodli stát se profesionálními hudebníky.

Jiří Veisser se skupinou Rangers zažil chvíle všední i chvíle, které významně ovlivnily chod kapely. Byly to například již zmíněný přechod z amatérského na profesionální hraní (v roce 1971), vystupování v koncertních sálech i na hudebních festivalech (například Porta), nahrávání gramofonových desek, vystupování v rozhlasových a televizních pořadech. Zažil s nimi nucenou změnu názvu - na základně rozhodnutí tehdejší politické moci skupina změnila název na Plavci. Zažil různé změny v obsazení skupiny, například příchod a odchod Radka Tomáška (1966 - 1973) a Jarky Hadrabové (1967 - 1969), odchod Jana Vančury (1987), bohužel však i velmi smutnou událost, kterou bylo předčasné úmrtí kapelníka Antonína Hájka (1989).

Když Jiří navštívil Antonína naposledy, byl už vážně nemocný. Slíbil mu tehdy, že kdyby bylo nejhůř, tak tu pomyslnou káru zvanou Rangers, kterou Antonín tak skvěle rozjel, on potáhne ze všech sil dál.

Plavci, kteří se v roce 1990 přejmenovali zpět na Rangers, tedy pokračovali ve své hudební činnosti pod vedením Jiřího Veissera a Milana Dufka. Tehdy začalo vznikat spousta soukromých agentur zastupujících umělce, ale představa většiny z nich o výhradním zastupování se poněkud rozcházela s představami skupiny Rangers. Chtěly například takzvanou exkluzivní smlouvu, ve které se umělec zavazuje, že s jinou agenturou nebude spolupracovat, ale nic za to nenabízely. Jiří Veisser tedy založil agenturu vlastní a pojmenoval ji podle skupiny - Agentura Rangers. Ta začala z větší části zajišťovat koncerty skupiny Rangers. Jiří ji ze začátku vedl ze svého bytu, později najal prostory v domě na Kostnickém náměstí.

Dále vznikla cestovní kancelář Rangers Travel, jejíž společníky byli Jiří Veisser, Milan Dufek a Miroslav Říhošek. Snažila se nabízet různé tematické zájezdy, ale její činnost nakonec vyšuměla do ztracena.

Kolem Agentury Rangers však začaly spory. Kdosi z kapely přišel s námitkou, že Agentura Rangers nemůže být psaná jen na Jiřího, když jich je v kapele šest. Jiří tehdy udělal první ústupek - založil společnost Rangers Trading s.r.o., on byl jednatelem, ostatní členové skupiny (Milan Dufek, Miroslav Říhošek, Jiří Kaleš, Luboš Řehák a Jan Podjukl) byli společníci. Jiří bezplatně převedl na své společníky vybavení agentury.

S agenturní činností začala Jiřímu pomáhat jeho dobrá známá Blanka Kovaříková, která předtím působila v novinách Český týdeník. Po nástupu do agentury vzala vše zgruntu a pracovala víc než na plný úvazek. Pro agenturu i kapelu zajišťovala vše potřebné, ale i některé věci nadstandartní. Jezdila i s kapelou na koncerty a veškerou administrativu, kterou do té doby musel s pořadateli zajišťovat Jiří sám, převzala na svá bedra. Časem oba pochopili, že je spojuje víc než jenom práce.
Někteří členové kapely však začali zastávat názor, že je zbytečné zaměstnávat externí sílu a všichni se mohou v agenturní práci střídat. Jiří namítl, že takhle to fungovat nemůže, protože účetnictví a agenturní činnost se takhle dělat nedá, ale byl přehlasován.

Jiří to vyřešil tak, že svou Agenturu Rangers, kterou představoval on jako fyzická osoba, převedl do bytu Blanky Kovaříkové a prostory na Kostnickém náměstí přenechal ostatním členům kapely, ať se projeví. Údajně se neprojevili nijak.
Na sklonku roku 1998 Jiří dostal fax podepsaný ostatními členy kapely, ve kterém ho vyzvali, aby z názvu své agentury odstranil slovo Rangers. Pokud tak do konce února následujícího roku neučiní, ukončí s ním ostatní členové spolupráci. Jiří na to reagoval slovy, že Rangers je zavedená značka a nehodlá na věci nic měnit. Tím bylo jeho působení ve skupině Rangers ukončeno.

Další působení Jiřího Veissera se začalo odehrávat již bez této kapely. Nějaký čas vystupoval jako host se Zelenáči Mirka Hoffmanna a s dámskou skupinou Schovanky. Obojí však nemělo dlouhého trvání. Natočil sólové album s názvem "Žiju, jak se dá". Písně na toto album mu napsali Mirek Hoffman a Jaroslav Kratěna. Studiovou kapelu mu sestavil Petr Kocman. Později začal spolupracovat se skupinou Šance z Českých Budějovic, s Petr Kocman Bandem a duem Emisound.

V současné době Jiří Veisser spolupracuje už jen se skupinou Šance. Po tragické smrti Milana Dufka a následném vzniku dvou sestav, tedy Rangers - Plavci (Jan Vančura) a Rangers band (Jiří Kaleš) svou spolupráci se Šancí v případě interpretace písní kapely Rangers "povýšil" na seskupení s názvem New Rangers. Napsal knihu vzpomínek s názvem Jak jsem (do)plaval s Rangers. Nadále vlastní Agenturu Rangers, ve které s ním i nadále působí paní Blanka Kovaříková, s jejíž prací je velice spokojen.