Komik a herec Jiří Wimmer se narodil 21. září 1943 v Praze jako druhorozený syn. Vyrůstal se starším bratrem Vladimírem, později ještě s mladší sestrou Alenou. Začínal jako třídní komik, hrál v divadelním kroužku. Vystudoval herectví na pražské...
Životopis
Komik a herec Jiří Wimmer se narodil 21. září 1943 v Praze jako druhorozený syn. Vyrůstal se starším bratrem Vladimírem, později ještě s mladší sestrou Alenou. Začínal jako třídní komik, hrál v divadelním kroužku. Vystudoval herectví na pražské DAMU, kterou absolvoval v roce 1965. Své první angažmá dostal v ostravském Divadle Petra Bezruče. V Ostravě působil také autorsky v divadélku Waterloo, které bylo za normalizace z politických důvodů zrušeno a dvě sezóny hrál i v ostravském Státním divadle. S Janem Valou tři roky uváděl pořady hudební skupiny Plavci, vystupoval v liberecké a v osmdesátých letech i v pražské Ypsilonce. V devadesátých letech účinkoval v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha a v Divadle Jiřího Grossmanna.
Nebyl to jenom výborný klaun, ale i kvalitní herec, velmi talentovaný muzikant a kreslíř, básník a sportovec. Bavil ho nohejbal, měl rád ženy, hospůdky, smích, rád vařil. Žil naplno, v pravidelných intervalech hodně pil a podléhal depresím. Prostě taková renesanční osobnost. Měl rád svobodu. Jakmile ji ztrácel, vzal do ruky láhev s alkoholem. Byl dvakrát ženatý, ale i v manželství si žil svůj život, takže obě skončila rozvodem. Pořadatelé ho zvali na představení, která často nebyl schopen odehrát do konce, na některá se nedostavil vůbec. Vybudoval si pověst problémového umělce. Třikrát se léčil z alkoholové závislosti v léčebně, ale nikdy se z ní nevymanil úplně.
Jako komik se asi nejvíc proslavil především po jeho úspěšných skečích s Karlem Černochem v pořadech MOŽNÁ PŘIJDE I KOUZELNÍK. Když ve svých komických výstupech recitoval Bezručovu báseň Ostrava a prokládal ji mohutným kuřáckým kašlem, sklízel ve všech sálech nadšení. Hrál v několika filmech, například: JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (r. Oldřich Lipský, 1974), nebo JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (r. Ladislav Smoljak, 1983). Jeho poslední film byl NEBÁT SE A NEKRÁST (r. František Filip, 1999). Namluvil večerníčky O ČLOVÍČKOVI (r. J. Lamka, 1985), objevil se v jedné epizodě seriálu HOSPODA (r. Jaroslav Dudek, 1996).
Jiří Wimmer se čtyřikrát pokusil o sebevraždu. Poprvé zvolil prášky, podruhé si podřezal žíly, potřetí si propíchl břicho nožem. Počtvrté vzal pistoli. Smrt si ho nakonec našla sama. Zemřel tragicky 24. ledna 2001. Srazil ho autobus ve chvíli, kdy jako obvykle přelézal zábradlí na pražském "Kulaťáku" v Dejvicích, které odděluje chodník od frekventované silnice. V krvi měl 2,4 promile alkoholu.
Nebyl to jenom výborný klaun, ale i kvalitní herec, velmi talentovaný muzikant a kreslíř, básník a sportovec. Bavil ho nohejbal, měl rád ženy, hospůdky, smích, rád vařil. Žil naplno, v pravidelných intervalech hodně pil a podléhal depresím. Prostě taková renesanční osobnost. Měl rád svobodu. Jakmile ji ztrácel, vzal do ruky láhev s alkoholem. Byl dvakrát ženatý, ale i v manželství si žil svůj život, takže obě skončila rozvodem. Pořadatelé ho zvali na představení, která často nebyl schopen odehrát do konce, na některá se nedostavil vůbec. Vybudoval si pověst problémového umělce. Třikrát se léčil z alkoholové závislosti v léčebně, ale nikdy se z ní nevymanil úplně.
Jako komik se asi nejvíc proslavil především po jeho úspěšných skečích s Karlem Černochem v pořadech MOŽNÁ PŘIJDE I KOUZELNÍK. Když ve svých komických výstupech recitoval Bezručovu báseň Ostrava a prokládal ji mohutným kuřáckým kašlem, sklízel ve všech sálech nadšení. Hrál v několika filmech, například: JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (r. Oldřich Lipský, 1974), nebo JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (r. Ladislav Smoljak, 1983). Jeho poslední film byl NEBÁT SE A NEKRÁST (r. František Filip, 1999). Namluvil večerníčky O ČLOVÍČKOVI (r. J. Lamka, 1985), objevil se v jedné epizodě seriálu HOSPODA (r. Jaroslav Dudek, 1996).
Jiří Wimmer se čtyřikrát pokusil o sebevraždu. Poprvé zvolil prášky, podruhé si podřezal žíly, potřetí si propíchl břicho nožem. Počtvrté vzal pistoli. Smrt si ho nakonec našla sama. Zemřel tragicky 24. ledna 2001. Srazil ho autobus ve chvíli, kdy jako obvykle přelézal zábradlí na pražském "Kulaťáku" v Dejvicích, které odděluje chodník od frekventované silnice. V krvi měl 2,4 promile alkoholu.
