Johannes Trithemius byl klášterním opatem ve Sponheimu, mnohostranný učenec a humanista. Byl známý také jako teoretik angelologie, bílé magie a čarodějnictví.
Trithemius platí za jednoho z mnohostranných a nejvýznamnějších německých osobností...
Životopis
Johannes Trithemius byl klášterním opatem ve Sponheimu, mnohostranný učenec a humanista. Byl známý také jako teoretik angelologie, bílé magie a čarodějnictví.
Trithemius platí za jednoho z mnohostranných a nejvýznamnějších německých osobností mezi učenci své doby, a to i přesto, že nikdy nenavštěvoval žádnou univerzitu. Vedle svých buditelských přednáškových činností byl žádaným učitelem a rádcem v intelektuálních a dvorních kruzích. Sami muži formátu jako Johannes Reuchlin a Conrad Celtis velebili jeho učenost. Alexander Hegius podává zprávu o své návštěvě slovy: "Viděl jsem velké zářivé světlo světa." Kurfiřt Joachim I. Brandenburgský, který pobýval jako u opata jako školák jej popisuje jako "světlo naší doby" a jako „archu veškerého vědění“.
Nepříliš uspokojivě o sobě pak napsal v jednom dopise: "Jsem ten Trithemius, kterého učenci považovali za neučeného, co věští jako Apollón."
Trithemius sepsal více než 90 knih, počínaje Teologií a řeholními reformami. Později rozšířil svou tvorbu na zobrazování zpráv o zázracích svatých, rodové a klášterní kroniky, stejně tak si všímá mnoha závažných katalogů, seznamů a příruček.
Jeho kniha Liber de ecclesiatistics scriptoribus byla poprvé vytištěna r. 1494 v Basileji. Šlo o seznam církevních spisovatelů s 962 jmény a také o úvodní slovo jeho díla, pokládané za první Bibliografii. Stejně tak psal o astrologii a magii. Dále byl mimo jiné autorem Kryptographie a Steganographie. Šlo o témata, která byla v té době velmi diskutována i čtena, a patřila do duchovní oblasti.
Roku 1494 byl Trithemius, do té doby s velmi dobrou pověstí, poprvé nařčen z vědomého překrucování historie, když ve svém díle De laudibus sanctissimae matris Annae („Ke chvále svaté Anny“) tvrdil, že její dcera Marie vzešla z neposkvrněného početí.
Jeho žáky byli Heinrich Cornelius Agrippa z Nettesheimu (1486-1535) a Paracelsus (1493-1541).
Steganographia:
Jeho nejznámější dílo je Steganographia (napsána r. 1499 a vydána veFrankfurtu r. 1606, na Index Librorum Prohibitorum umístěna r. 1609). Tato kniha má tři svazky, a řadí se do černé magie, kvůli používání ducha (lat. spirit) a duchovních mocností pro komunici na dlouhé vzdálenosti. Od té doby, kdy publikoval šifrovací klíč v prvních dvou svazcích r. 1606, vešel do známosti tím, že se začal zabývat kryptografií a steganografií. Ještě poměrně nedávno se o třetím svazku myslelo, že se jedná o magii, ale později se ukázalo, že se jedná o tzv. stegotexty s velkým kryptografickým významem. Toto dílo propůjčilo jméno moderní vědě steganografii.
Čím se tento duchovní učenec zabýval ve své době (kryptováním, šifrováním a kódováním) a co bylo považováno téměř za černou magii, tím se o pět století později začali seriózně zabývat kryptologové, vojenští a počítačoví experti.
Polygrafia:
Roku 1508 dokončuje šest svazků díla Polygraphia, vytiskl ji r. 1518. V pátém díle se nachází tabulka „Tabula recta“. Soubor věnoval císaři Maxmiliánovi. Popularita byla tak veliká, že kniha byla přepisována a vydávána ještě celá staletí po autorově smrti. Například v r. 1561 ji přeložil Gabriel de Collanges, a po něm r. 1620 ještě Dominique de Hotting.
Annales Hirsaugiensis:
Annales Hirsaugiensis plný název tohoto díla je Annales hirsaugiensis... complectens historiam Franciae et Germaniae, gesta imperatorum, regum, principium, episcoporum, abbatum, et illustrium virorum, je latinsky "Letopisy Hirsau... obsahující dějiny Francie a Německa, pozoruhodné činy vládců, králů, princů, biskupů, opatů, a vynikajících mužů".
Hirsau byl klášter blízko Württembergu, odtud zadal opat Trithemiovi zakázku roku 1495, ale práce mu trvala až do roku 1514, kdy dokončil dva svazky o 1400 stranách. Poprvé byl vydán r. 1690. Někdo považuje toto dílo za jedno z prvních německých humanistických historických děl.
Odkaz:
Soubor díla Cipher Manuscripts byl zašifrován s použitím Trithemiovy šifry, jednoduchého zaměňování znaků, které popsal ve své knize Polygraphia. Cipher Manuscripts byl použit k založení Hermetického řádu úsvitu, první tajné sdružení, které velmi ovlivnilo Viktoriány a moderní evropský esoterismus.
De septem secundeis:
Roku 1509 napsal knihu De septem secundeis, někdy se uvádí De septum secundeis (O sedmi duších, kteří řídí oběhy nebeských sfér), ve které sám podává zprávu o sedmi planetárních inteligencích, které z pověření boha vládnou světu. V knize, kterou věnoval císaři Maxmiliánovi píše: „Slavný císaři! Je názorem mnoha osobností starých časů, že tento stvořený svět je z vůle Nejvyšší Inteligence (kterou je Bůh) uspořádán a usměrňován druhotnými inteligencemi… mezi nimi sedmi duchy, kteří jsou ustanoveni vládci sedmi planet… ze kterých, od počátku nebe a země, každý vládne světu 354 let a 4 měsíce po pořádku.“ Vyskytují se pod hebrejskými jmény: Gabriel, Rafael, Anael, Michael, Samael, Zachariel a Orifiel. Jsou vládnoucími mocnostmi Měsíce, Merkura, Venuše, Slunce, Marsu, Jupitera a Saturnu. Před ním se o tuto problematiku zajímal také Abano nebo Abraham ibn Ezra. Působením planet na život na Zemi se zabýval i Klaudios Ptolemaios. Ve svých proroctvích se o sedm vyšších inteligencí opíral ve svých proroctvích i Nostradamus. Dnes pokračuje v těchto stopách nauka angelologie.
Magie:
Velmi těžkopádně vyznívaly jeho magické zájmy. Přestože stále zdůrazňoval, že se zabývá pouze bílou magií, která je v souladu s křesťanskou naukou, brzy se ocitl v podezření, že je zainteresován také v černé magii a spolupracuje ve spojení s ďáblem. V díle Antipalus maleficiorum („Odpůrce čarodějnictví“) neohroženě a štvavě vystupuje proti kouzlům a čarodějnicím, které zastiňuje dokonce i "Kladivo na čarodějnice". To bylo i přes jeho naprosto opačné ujišťování okolním světem považováno za ďábelskou magii. Něterá jeho díla se ocitla po celá staletí na indexu zakázaných knih (Index Librorum Prohibitorum), který vydávala katolická církev. Tento index byl zrušen v roce 1966 za papeže Pavla VI, po Druhém vatikánském koncilu. Církev však morálně stále nedoporučuje dávat do oběhu nebo číst tyto knihy. Až na základě jeho řečnického nadání a s pomocí vlivných přátel se vyhnul obvinění z kacířství a upálení na hranici.
Dílo:
Annales Hirsaugienses, 1509-1514
Antipalus maleficiorum, 1508
Cathalogus illustrium virorum germaniam suis ingenijs et lucubrationibus omnifariam exornantium, 1491–1495 (Digitální archiv) – příručka o německém středověkém spisovateli a spisovatelce, platná jako první německé dějiny literatury
Chronicon Hirsaugiense, 1495-1503
Chronicon Sponheimense, ca. 1495-1509 - Chronik des Klosters Sponheim, 1024-1509; Vlastní náklad Carl Velten, Bad Kreuznach 1969 (německy)
Chronicon successionis ducum Bavariae et comitum Palatinorum, ca. 1500-1506
Compendium sive breviarium primi voluminis chronicarum sive annalium de origine regum et gentis Francorum, ca. 1514
De cura pastorali, 1496
De duodecim excidiis oberservantiae regularis, 1496
De institutione vitae sacerdotalis, 1486
De laude scriptorum manualium, napsáno 1492, vydáno 1494 - Chvála písaři; Přátelé Mohanského umění a historie registrované sdružení, Würzburg 1973, (latinsky/německy)
De laudibus sanctissimae matris Annae, 1494
De origine gentis Francorum compendium, 1514 - An abridged history of the Franks / Johannes Trithemius; AQ-Verlag, Dudweiler 1987; ISBN 3-922441-52-1 (latinsky/ anglicky)
De origine, progressu et laudibus ordinis fratrum Carmelitarum, 1492
De proprietate monachorum, před 1494
De regimine claustralium, 1486
De scriptoribus ecclesiasticis, 1494 (Digitální archiv)
De septem secundeis id est intelligentiis sive spiritibus orbes post deum moventibus, ca. 1508
De triplici regione claustralium et spirituali exercitio monachorum, 1497
De vanitate et miseria humanae vitae, vor 1494
De visitatione monachorum, um 1490
De viris illustribus ordinis sancti Benedicti, 1492
Exhortationes ad monachos, 1486
In laudem et commendatione Ruperti quondam abbatis Tuitiensis, 1492
Liber octo quaestionum, 1515
Liber penthicus seu lugubris de statu et ruina ordinis monastici, 1493
Nepiachus, 1507
Polygraphiae, 1508
Steganographia, ca. 1500
Sbírky:
Freher, Marquard: Opera historica; Minerva, Frankfurt/Main, 1966
Busaeus, Johannes: Opera pia et spiritualia; 1604 a 1605
Busaeus, Johannes: Paralipomena opuscolorum; 1605 a 1624
Trithemius platí za jednoho z mnohostranných a nejvýznamnějších německých osobností mezi učenci své doby, a to i přesto, že nikdy nenavštěvoval žádnou univerzitu. Vedle svých buditelských přednáškových činností byl žádaným učitelem a rádcem v intelektuálních a dvorních kruzích. Sami muži formátu jako Johannes Reuchlin a Conrad Celtis velebili jeho učenost. Alexander Hegius podává zprávu o své návštěvě slovy: "Viděl jsem velké zářivé světlo světa." Kurfiřt Joachim I. Brandenburgský, který pobýval jako u opata jako školák jej popisuje jako "světlo naší doby" a jako „archu veškerého vědění“.
Nepříliš uspokojivě o sobě pak napsal v jednom dopise: "Jsem ten Trithemius, kterého učenci považovali za neučeného, co věští jako Apollón."
Trithemius sepsal více než 90 knih, počínaje Teologií a řeholními reformami. Později rozšířil svou tvorbu na zobrazování zpráv o zázracích svatých, rodové a klášterní kroniky, stejně tak si všímá mnoha závažných katalogů, seznamů a příruček.
Jeho kniha Liber de ecclesiatistics scriptoribus byla poprvé vytištěna r. 1494 v Basileji. Šlo o seznam církevních spisovatelů s 962 jmény a také o úvodní slovo jeho díla, pokládané za první Bibliografii. Stejně tak psal o astrologii a magii. Dále byl mimo jiné autorem Kryptographie a Steganographie. Šlo o témata, která byla v té době velmi diskutována i čtena, a patřila do duchovní oblasti.
Roku 1494 byl Trithemius, do té doby s velmi dobrou pověstí, poprvé nařčen z vědomého překrucování historie, když ve svém díle De laudibus sanctissimae matris Annae („Ke chvále svaté Anny“) tvrdil, že její dcera Marie vzešla z neposkvrněného početí.
Jeho žáky byli Heinrich Cornelius Agrippa z Nettesheimu (1486-1535) a Paracelsus (1493-1541).
Steganographia:
Jeho nejznámější dílo je Steganographia (napsána r. 1499 a vydána veFrankfurtu r. 1606, na Index Librorum Prohibitorum umístěna r. 1609). Tato kniha má tři svazky, a řadí se do černé magie, kvůli používání ducha (lat. spirit) a duchovních mocností pro komunici na dlouhé vzdálenosti. Od té doby, kdy publikoval šifrovací klíč v prvních dvou svazcích r. 1606, vešel do známosti tím, že se začal zabývat kryptografií a steganografií. Ještě poměrně nedávno se o třetím svazku myslelo, že se jedná o magii, ale později se ukázalo, že se jedná o tzv. stegotexty s velkým kryptografickým významem. Toto dílo propůjčilo jméno moderní vědě steganografii.
Čím se tento duchovní učenec zabýval ve své době (kryptováním, šifrováním a kódováním) a co bylo považováno téměř za černou magii, tím se o pět století později začali seriózně zabývat kryptologové, vojenští a počítačoví experti.
Polygrafia:
Roku 1508 dokončuje šest svazků díla Polygraphia, vytiskl ji r. 1518. V pátém díle se nachází tabulka „Tabula recta“. Soubor věnoval císaři Maxmiliánovi. Popularita byla tak veliká, že kniha byla přepisována a vydávána ještě celá staletí po autorově smrti. Například v r. 1561 ji přeložil Gabriel de Collanges, a po něm r. 1620 ještě Dominique de Hotting.
Annales Hirsaugiensis:
Annales Hirsaugiensis plný název tohoto díla je Annales hirsaugiensis... complectens historiam Franciae et Germaniae, gesta imperatorum, regum, principium, episcoporum, abbatum, et illustrium virorum, je latinsky "Letopisy Hirsau... obsahující dějiny Francie a Německa, pozoruhodné činy vládců, králů, princů, biskupů, opatů, a vynikajících mužů".
Hirsau byl klášter blízko Württembergu, odtud zadal opat Trithemiovi zakázku roku 1495, ale práce mu trvala až do roku 1514, kdy dokončil dva svazky o 1400 stranách. Poprvé byl vydán r. 1690. Někdo považuje toto dílo za jedno z prvních německých humanistických historických děl.
Odkaz:
Soubor díla Cipher Manuscripts byl zašifrován s použitím Trithemiovy šifry, jednoduchého zaměňování znaků, které popsal ve své knize Polygraphia. Cipher Manuscripts byl použit k založení Hermetického řádu úsvitu, první tajné sdružení, které velmi ovlivnilo Viktoriány a moderní evropský esoterismus.
De septem secundeis:
Roku 1509 napsal knihu De septem secundeis, někdy se uvádí De septum secundeis (O sedmi duších, kteří řídí oběhy nebeských sfér), ve které sám podává zprávu o sedmi planetárních inteligencích, které z pověření boha vládnou světu. V knize, kterou věnoval císaři Maxmiliánovi píše: „Slavný císaři! Je názorem mnoha osobností starých časů, že tento stvořený svět je z vůle Nejvyšší Inteligence (kterou je Bůh) uspořádán a usměrňován druhotnými inteligencemi… mezi nimi sedmi duchy, kteří jsou ustanoveni vládci sedmi planet… ze kterých, od počátku nebe a země, každý vládne světu 354 let a 4 měsíce po pořádku.“ Vyskytují se pod hebrejskými jmény: Gabriel, Rafael, Anael, Michael, Samael, Zachariel a Orifiel. Jsou vládnoucími mocnostmi Měsíce, Merkura, Venuše, Slunce, Marsu, Jupitera a Saturnu. Před ním se o tuto problematiku zajímal také Abano nebo Abraham ibn Ezra. Působením planet na život na Zemi se zabýval i Klaudios Ptolemaios. Ve svých proroctvích se o sedm vyšších inteligencí opíral ve svých proroctvích i Nostradamus. Dnes pokračuje v těchto stopách nauka angelologie.
Magie:
Velmi těžkopádně vyznívaly jeho magické zájmy. Přestože stále zdůrazňoval, že se zabývá pouze bílou magií, která je v souladu s křesťanskou naukou, brzy se ocitl v podezření, že je zainteresován také v černé magii a spolupracuje ve spojení s ďáblem. V díle Antipalus maleficiorum („Odpůrce čarodějnictví“) neohroženě a štvavě vystupuje proti kouzlům a čarodějnicím, které zastiňuje dokonce i "Kladivo na čarodějnice". To bylo i přes jeho naprosto opačné ujišťování okolním světem považováno za ďábelskou magii. Něterá jeho díla se ocitla po celá staletí na indexu zakázaných knih (Index Librorum Prohibitorum), který vydávala katolická církev. Tento index byl zrušen v roce 1966 za papeže Pavla VI, po Druhém vatikánském koncilu. Církev však morálně stále nedoporučuje dávat do oběhu nebo číst tyto knihy. Až na základě jeho řečnického nadání a s pomocí vlivných přátel se vyhnul obvinění z kacířství a upálení na hranici.
Dílo:
Annales Hirsaugienses, 1509-1514
Antipalus maleficiorum, 1508
Cathalogus illustrium virorum germaniam suis ingenijs et lucubrationibus omnifariam exornantium, 1491–1495 (Digitální archiv) – příručka o německém středověkém spisovateli a spisovatelce, platná jako první německé dějiny literatury
Chronicon Hirsaugiense, 1495-1503
Chronicon Sponheimense, ca. 1495-1509 - Chronik des Klosters Sponheim, 1024-1509; Vlastní náklad Carl Velten, Bad Kreuznach 1969 (německy)
Chronicon successionis ducum Bavariae et comitum Palatinorum, ca. 1500-1506
Compendium sive breviarium primi voluminis chronicarum sive annalium de origine regum et gentis Francorum, ca. 1514
De cura pastorali, 1496
De duodecim excidiis oberservantiae regularis, 1496
De institutione vitae sacerdotalis, 1486
De laude scriptorum manualium, napsáno 1492, vydáno 1494 - Chvála písaři; Přátelé Mohanského umění a historie registrované sdružení, Würzburg 1973, (latinsky/německy)
De laudibus sanctissimae matris Annae, 1494
De origine gentis Francorum compendium, 1514 - An abridged history of the Franks / Johannes Trithemius; AQ-Verlag, Dudweiler 1987; ISBN 3-922441-52-1 (latinsky/ anglicky)
De origine, progressu et laudibus ordinis fratrum Carmelitarum, 1492
De proprietate monachorum, před 1494
De regimine claustralium, 1486
De scriptoribus ecclesiasticis, 1494 (Digitální archiv)
De septem secundeis id est intelligentiis sive spiritibus orbes post deum moventibus, ca. 1508
De triplici regione claustralium et spirituali exercitio monachorum, 1497
De vanitate et miseria humanae vitae, vor 1494
De visitatione monachorum, um 1490
De viris illustribus ordinis sancti Benedicti, 1492
Exhortationes ad monachos, 1486
In laudem et commendatione Ruperti quondam abbatis Tuitiensis, 1492
Liber octo quaestionum, 1515
Liber penthicus seu lugubris de statu et ruina ordinis monastici, 1493
Nepiachus, 1507
Polygraphiae, 1508
Steganographia, ca. 1500
Sbírky:
Freher, Marquard: Opera historica; Minerva, Frankfurt/Main, 1966
Busaeus, Johannes: Opera pia et spiritualia; 1604 a 1605
Busaeus, Johannes: Paralipomena opuscolorum; 1605 a 1624