Josef Budský, slovensky také Jozef Budský byl slovenský herec, divadelní režisér, zpěvák a pedagog českého původu. Stal se jedním z Čechů, kteří se zapsali do dějin slovenského divadelnictví jako výrazné osobnosti a získaly neocenitelné zásluhy na zvyšování úrovně slovenského profesionálního divadla.

Život a dílo
V roce 1928 složil zkoušky do pražské Vinohradské zpěvohry, kde až do roku 1930 působil jako sborový zpěvák. V době studia na pražské obchodní škole si našel čas i na hraní v ochotnickém divadle. V roce 1930 nastoupil do Divadla českého severovýchodu jako činoherec. V letech 1932-1935 působil jako člen divadelní společnosti Josefa Burdy. U Burdy si osvojil přesnost a pracovitost. Od roku 1935 účinkoval v tzv. české činohře Slovenského národního divadla až do jejího rozpuštění v roce 1938. V české činohře pracoval první tři sezóny pod vedením Viktora Šulce. V době těchto tří sezón jeho herecké umění dozrálo a za tak velmi krátkou dobu vytvořil přes 30 postav. Vynikl zejména v roli doktora Galéna v inscenaci hry Karla Čapka Bílá nemoc, kterou také sám adaptoval do operního libreta pro slovenského skladatele Tibora Andrašovana, který k němu zkomponoval operu Bílá nemoc.

Pod vlivem politických událostí byla česká činohra v roce 1938 rozpuštěna a její torzo bylo začleněno do činohry Slovenského národního divadla, kde byl hercem až do roku 1945. I po nuceném odchodu Viktora Šulce mu režiséři svěřovali náročné úlohy. Hrál v Borodáčových inscenace Sofoklovho Vládce Oidipa (Oidipus), Hernaniho Victora Huga (Don Carlos), Shakespearova Snu noci svatojánské (Puk), Stodolovej satiry Keď jubilant plače (Doktor Chomút) a jiných.

Režijně začal tvořit už za válečného slovenského štátu. Opíral se hlavně o své vlastní herecké zkušenosti a inspiraci čerpal i od tehdejších režisérů Činohry Slovenského národního divadla - Jána Borodáče a Jána Jamnického. Pozornost vzbudil v roce 1943 inscenací Stodolovy hry Mravci a cvrčkovia, která vyzněla jako protest proti slovenskému fašizmu.

Po roce 1945 se začal naplno věnovat režijní tvorbě. Současně až do roku 1953 působil i jako umělecký šéf Činohry Slovenského národního divadla. Významnou oblast jeho režijní tvorby tvořily inscenace divadelních her Williama Shakespeara (Ako sa vám páči, Othello, Romeo a Júlie, Macbeth, Hamlet a Komedie omylů), Čechova (Strýček Váňa a Višňový sad) a Gorkého (Nepřátelé, Letní hosté a V predvečer). Inscenoval i hry současných slovenských dramatiků ale i hry z českého dramatického odkazu.

V letech 1950 až 1954 byl pedagogem a vedoucím Odborného divadelního kurzu ve Státní konzervatoři, zároveň s tím od roku 1950 do roku 1976 byl pedagogem Vysoké školy múzických umení v Bratislavě. V roce 1959 se stal docentem a v roce 1965 univerzitním profesorem. V roku 1977 odešel do důchodu a zemřel v Bratislavě v roku 1989. Pochovaný je na hřbitově Bratislava - Ružinov.

Ocenění
1958 - Státní cena Klementa Gottwalda
1960 - zasloužilý umělec
1961 - Řád práce
1966 - národní umělec
1975 - Cena ZSDU za divadelní tvorbu