Josef Dygrýn

letec

Narození:
6. března 1918
Úmrtí:
4. června 1942
Josef Dygrýn se narodil v Praze jako dítě svobodné matky a o jeho dětství se rozhodně nedá říci, že bylo příliš šťastné. Vychovávala ho teta Hněvkovicích u Humpolce. Vyučilse strojním zámečníkem, krátce pak pobyl u strýce ve Lhoticích u Humpolce....

Životopis

Josef Dygrýn se narodil v Praze jako dítě svobodné matky a o jeho dětství se rozhodně nedá říci, že bylo příliš šťastné. Vychovávala ho teta Hněvkovicích u Humpolce. Vyučilse strojním zámečníkem, krátce pak pobyl u strýce ve Lhoticích u Humpolce. Odtu je také odvozeno jeho pozdější válečné krycí jméno Ligotický (Lhotický
podle lhotic ). Vřelý zájem o techniku letectví jej nakonec přivedl do Školy pro odborný dorost letectva ve VLU v Prestějově. Nastoupil tam v roce 1937, ale dokončení výcviku v roce 1939 se již nedočkal, neboť došlo k okupaci. Onoho 15. března 1939 chtěli žáci učiliště na cvičných stíhačkách Avia Ba-33 uletět do sousedního Polska, ale velitel učiliště plk. Bedřich Starý jim v tom zabránil.

Dygrýn proto musel zvolit cestu pěšky a 14. června 1939 s pistolí v ruce přešel u Morávky společně s Antonínem Vendlem ze Skřivánku u Štoků hranice do Polska. Po krátkém pobytu v Krakově a v táboře v Malých Bronowicích pak 29. července 1939 odplul na lodi Castelholm do Francie. Letecký výcvik dokončoval nejprve v Avordu a Poté v Chartres. Na frontu se však v důsledku rychlého spádu událostí již nedostal. Po francouské kapitulaci připlul do Velké Británie.

Po přijetí do RAF v hodnosti sergant (četař) se přeškoloval na Hurricany Mk.I u 6 OTU v Sutton Bridge. Odtud byl 14. října 1940 přidělen nejprve k 85. peruti a potom 22. října 1940 ke zmíněné 1. peruti . Jeho pilotní schopnosti však tehdy ještě ani zdaleka nedosahovaly pozdější úrovně. V průběhu dvou týdnů (od 29.října do 13. listopadu1940) při nezdařených přistáních zcela odepsal dva Hurricany P5187 a N2433. Situace vedla k tomu, že musel být v období od 27. listopadu do 8. prosince 1940 odeslán na doškolení k CFS v Upavonu. Vrátil se odtud jako vyměněný, od té doby už neměl ani jednu havarii a jeho pilotní umění se rychle zlepšovalo.

Poprvé na sebe výrazně upozornil v dobách, kdy Luftwaffe přešla k nočním náletům proti britským městům. Během velkého nočního boje nad Londýnem v noci z 10. na 11. května 1941 šel jeho Hurricane Mk.IIA Z2687 do vzduchu celkem třikrát a sestřelil celkem tři nepřátelské letouny. Skutečně raketový start na stíhače, o jehož pilotních kvalitách před časem leckdo vážně pochyboval.

K prvnímu letu odstartoval z Red-hillu, kde sídlila jeho 1. peruť, v 00.15 hodin. Hlídkoval ve výšce 5 500 m nad Londýnem. Již v 00.35 zaútočil na jeden Heinkel He 111, letící pod ním na paralelním kursu. Z malé vzdálenosti vypálil první dávku, ta však nebyla přesná. He 111 palbu opětoval, ale rovněž bez efektu. Po dalších třech Dygrýnových sériích se Heinkel zakolébal a přešel do piké, po čtvrté dávce se roztříštil o zem v jižní části Londýna. Dygrýn přistál v 00.58 hodin.

Po doplnění munice a paliva vzlétl Dygrýn opět v 01.35 hodin. Krátce nato spatřil nad sebou osamělý He-111, letící na jih. Poblíž Gatwicku se dostal na účinný dostřel a jeho zbraně promluvily znovu. Po několika dávkách začal He 111 proudit nejprve kouř a pak vyšlehly i plameny. V 01.50 hodin zasažený Heinkel spadl do vertikální vývrtky a zmizel v hloubce. Později vyšlo najevo, že šlo o He 111 H-5 od 3./KG53, který havaroval na Gore Farm u Gillinghamu v Kentu.
Krátce nato si Sgt Josef Dygrýn na veliteli vomhl třetí start. V 03.10 hodin se jeho Hurricane Z2687 vznesl do vzduchu znovu. Severovýchodně od Biggin Hillu pilot zaregistroval průzkumný Junkers Ju 88. S největší pravděpodobností šlo o stroj od 3.(F) 122. Směřoval na jihovýchod, očividně po splnění úkolu nad Anglií. Dygrýn soupeře dostihl a zprava na něj vystřelil tři dávky. Poslední vypálil z pouhých 25 m. Ju 88 začal prudce ztrácet výšku a kouřily mu motory. Nad pobřežím za ním Dygrýn poslal poslední dávku, po níž Junkers vybuchl v plamenech. Pilot nahlásil dopad trosek do moře 13 až 16 km jižně od Hastingsu. Osádka Lt. Griese našla smrt ve vlnách. Ze třetí akce jásající Dygrýn vrátil do Redhillu v 04.00 hodin. Čvtvrtý start mu už nepovolili.

V následujících týdnech se „jednička“ účastnila řady akcí nad Kanálem a nad Francií a Sgt Josef Dygrýn potvrdil své kvality: sestřelil další tři letouny jistě a jeden poškodil. Stal se tak nejúspěšnějším československým stíhačem roku 1941.

Zbylých vítězství dosáhl při denních akcích. Již 16. května 1941 hlídkoval s 1. perutí nad pobřežím u Dungenessu. Hurricany byly odtud navedeny nad Kanál vstříc se sedmičlenné skupině Messerschmittů Bf 109. Dygrýn napadl jednoho ze soupeřů, který v piké útočil na sekci Hurricanů a ze vzdálenosti od 250 do 150 m po něm dvakrát vypálil. Po několika přesných zásazích zmizel Messerchmitt v hloubce. Dygrýnův čtvrtý sestřel potvrdila britská Y-service, odposlouchávající německou radiokorespondenci. Není vyloučeno, že jeho obětí se stal Bf 109F-2 (W. Nr. 5446 „bílá 4“). Pilot tohoto stroje, Oblt. Sprenger, Staffekapitan jednotky 1./JG 3, zahynul.dalšího vítězství, tentokrát však kvalifikovaného pouze jako poškození Bf 109E, dosáhl již 21. květen 1941.

16. června 1941se Sgt Josef Dygrýn podílel na sestřelu námořnímu hydroavionu He 59 a druhý den 17. června 1941 dobyl svůj poslední sestřel, když navečer 1. peruť spolu s několika dalšími doprovázela 23 Blenheimů, jejichž cílem byla elektrárna v Béthune. Jakmile Blenheimy po splnění úkolu otočili nazpět, vrhly se na ně Messerschmitty. Jeden z znich šel čelem proti Dygrýnovu Hurricanu. Ten vypálil, Němec se srážce vyhnul prudkým stoupáním a v tom okamžiku mu Dygrýn seděl v týle. Zbraně Hurricanu vyplivly mimořádně dlouhou salvu ze vzdálenosti do 100 metrů. „Stodevítka“ chytla plamen a v piké spadla do moře asi 5 km od Boulogne. Před ústím Dygrýnových kulometů našel s největší pravděpodobností smrt Uffz. Seufert od III./JG 2 Righthofen, který na svůj poslední let odstartoval s Bf 109E-2(W.Nr.5522)

Za úspěchy, kterých Sgt Josef Dygrýn dosáhl během roku 1941, pochopitelně následovala i vyznamenání, mezi nimiž dominovala britská Záslužná letecká mediale (DFM), na niž byl navržen 5. září 1941.

U 1. perutě setrval do 23. září 1941. V té době začali být českoslovenští stíhači stahováni od britských jednotek k československým, aby zaplnili místa padlích, raněných, nezvěstných či odvelených druzích. Josef Dygrýn byl převelen k 310. peruti do Skotska. Jednotka tam tehdy vyměňovala své staré Hurricany Mk.IIA a Mk.IIB za modernější Spitfiry verzí Mk.IIA a posléze Mk.IIB. Vyzbrojena novou technikou se pak na sklonu roku přesunula zpět do jižní Anglie.

Josef Dygrýn – níž vhodnosti Warrant Oficer (rotmistr)- jeho dávný přítel, byl jedním z vybraných. Do Tangmere k 1. peruti, používající v té době kanonové Hurricany Mk.IIC, se vrátil 20. května 1942.

O tom, jak byly akce Night Intruder nebezpečné a záludné, hovoří výmluvně i Dygrýnova smrt v noci z 3. na 4. června 1942. Oné noci panoval na tangmereském letišti čilý ruch. K noční akci nad Francií se připravovalo celkem sedm pilotů, z toho tři češi – F/Lt Karel Kuttelwascher, W/O Josef Dygrýn a P/O Otto Pavlů. Piloti v různých časových intervalech směřovali k několika základnám Lufwaffe. Dygrýn zvedl svůj Hurricane Mk.IIC Z3183 v 01.05 hodin a krátce po startu zmizel v temnotě. Od té doby ho již nikdo živého nespatřil. Měl za úkol hlídkovat nad letištěm Evreux-Fauville, ale přesná příčina jeho smrti je dosud zahalena tajemstvím. Určitým vodítkem je pouze Kuttelwascherovo hlášení, že zaregistroval mimořádně silnou palbu nepřátelského FLAKU z přístavu Le Havre. Není vyloučeno že jejím cílem byl právě Dygrýnův Hurricane.

Dne 8. září 1942 mořský příboj vynesl na anglické pobřeží u města Worthingu mrtvolu neznámého letce. Na blůze battle-dressu měl našitý pilotní odznak RAF a stužky vyznamenání Distinguished Flying Medal, Československé mediale za Za chrabrost a dvě lipové ratolesti na stužce Československého kříže, což znamenalo že mu vyznamenání bylo uděleno třikrát. Chyběl mu však idetifikační štítek. Mrtvý měl u sebe automatický revolver Astra model 1915 s mistrně gravírovanou rukojetí. Ta měla také svoji historii. V září 1941 se totiž Dygrýn oženil s dvacetiletou příslušnicí WAAF Doris Grevesovou. Po pěti měsících mu však manželka zemřela. Dygrýn, svým založením spíše samotář, pak většinu volného času trávil gravirováním své osobní zbraně, zakoupené rok předtím v hospodě od bývalého španělského interbrigadisty. Koupil od něj i stříbrem vykládaný opasek a pouzdro na revolver. Kamarádi obdivovali jeho pozoruhodnou práci, ačkoli on sám ji ze skromnosti spíše tajil. Astru si krásně vyzdobil. Na rukojeti se skvěl pilotní odznak RAF z bílého kovu, hlaveň byla vyzdobena jmény Doris, Noel, Paddy. Právě toto gravírování přispělo k to mu, že mrtví muž na pláži ve Worthingu mohl být pozitivně identifikováno jako Warrant Officer Josef Dygrýn. Pohřbili ho 14. září 1942 vedle manželky na hřbitově ve Westwellu v Kentu.

Československo i Velká Británie ocenili jeho úspěšnou operační činnost udělením Tří Československých válečných křížů, jedné Československé mediale Za chrabrost, Československé mediale Za zásluhy I. Stupně, Pamětní medialí československé zahraniční armády (F-VB), Distinguished Flyng Medal, The 1939-1945 Star with Battle of Britan Claps, Air Crew Europe Star a Defence Medal. Poslední bojovou akci absolvoval v hodnosti rotmistra československého letectva, po válce byl in memoriam nejprve povýšen na podporučíka a roku 1991 na plukovníka.