zavřít
Upravit životopis

Životopis

Jozef Jankovič je slovenský sochař, malíř a grafik.

Uměleckou školu, kterou studoval v letech 1952 - 1956, vychodil v Bratislavě. Poté nastoupil na Vysokou školu výtvarného umění, kterou ukončil roku 1962.

Stal se vůdčí osobností ve slovenském sochařství. Centrem jeho sochařské i grafické tvorby jsou syntézy podnětů pop-artu, nového sochařství a nového realizmu. Od šedesátých let slavil velké úspěchy i mezinárodním měřítku, kdy byl oceňován po celé Evropě. Avšak vnitrozemské poměry a jeho pronásledování jej donutilo odejít do emigrace. Po Sametové revoluci se mohl vrátit do vlasti. Roku 1990 začal vyučovat na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě a byl i jejím prvním rektorem po [[revoluci v roce 1989]]. Patří nesporně medzi najvětší osobnosti poválečného slovenského umění.

Milníky jeho umělecké dráhy jsou jeho rozsáhlá díla a tvorba, kterou zasáhnul téměř do všech médií výtvarného umění: od sochy a reliéfu, přes kresbu, koláž, grafiku, šperk, spolupráci s architekturou i grafický design a v neposlední míře zmíněná pedagogická činnost.

Ikonografický model jeho tvorby - deformovaná socha s charakteristickými končetinami, se staly paradigmem slovenského sochařství. Zároveň jako jeden z mála umělců dokázal při uchovaní vnitřní kontinuity a identity vlastní tvorby přijímat stále nové podněty a transformovat jejich charakter. Od sedmdesátých let se autor věnuje i pracím z papíru, kdy se pro ideologické zákazy režimu nemohl věnovat plastice a tak byl tehdy prvním umělcem, který začal tvořit počítačovou grafiku a o něco později i koláže. Tento typ tvorby přešel svými vývinovými fázemi od prevážně sochařských, k dílům s geometrickými prvkami. Geometrie jako součast řešení výtvarných problémů má v umělcově tvorbě svoje permanentní místo, ale v různých funkcích. V sérii „Transformácií“ vychází Jankovič z citačného princípu vlastního komentáře k dílu jiného umělce. Transformované dílo různých umělců si buď „přisvojuje“, nebo „polidšťuje“, což by mohlo znamenat to stejné, neboť i forma přisvojení je polidštění v duchu Jankovičova sochařského paradigmatu. Je to současně i přiznání potřeby logického pořádku v chaose lidské existence, nebo jistý druh odstupu od obou. Přitom abstraktní formy (Malevič, Buren, Lohse, Mangold a další) nevnímá jako rekapitulaci geometrie, ale v koexistencii s ní hledá nové vyjadřovací možnosti.

Jeho celoživotní dílo je monumentálním podobenstvím o člověku, jeho drametech a individuálním společenském údělu, o odcizení sebe samého a i o totalistické moci v nejrozmanitějších podobách. V současné době žije v Bratislavě.

Ocenění
Získal mnohá ocenění, z nichž si uvedeme například:
- Grand Prix na bienále Danuvius v Bratislavě (1968),
- cenu na Bienále mladých v Paříži (1969),
- Herderovu cenu (1983)
- Řád Ľudovíta Štúra II. třídy (2004)

Reprezentoval Slovensko na Bienále v Benátkach (1970, 1995), na výstave východoevropské avantgardy Europa-Europa v Bonně (1994) atď. Realizoval sochářské práce v Chorvatsku, Slovinsku, Německu, Francii (Paříž), Jížní Korei (Soul).

Významné práce
- Nafúkanci, 2002, (počítačová grafika)
- Pokrčený osud, 1998
- Reminiscencia, 1998
- Pokus o stretnutie, 1991
- Ľavica a pravica, 1989, Epoxid
- Zasaď strom, postav dom, 1994
- Konečné riešenie, 1993
- Krucifix, 1993
- Pohľad naspäť, 1993
- Inkognito, 1993
- Večný kolobeh, 1992, Epoxid
- Červená ruka, 1991, Epoxid
- Pokus o stretnutie, 1991, Epoxid
- Preklápanie, 1991, Epoxid
- Rozdelenie, 1990, Epoxid
- Memento, 1989, Epoxid
- Päť figúr, 1989, Epoxid
- Apatia, 1988
- Samota, 1988
- Rozhovor, 1987
- Stretnutie, 1986, Polyester
- E.U.R., 1988
- Ecce homo, 1987
- Kráčajúci pomník, 1987
- Červený klin, 1990
- V šľapajách otcov, 1987
- Brána, 1985, Mramor
- Miesto hore, 1987, Kameň
- Pavučina, 1969
- Súkromná manifestácia, 1968
- Odtlačok II. / Print II., 1971
- Odtlačok I. / Print I., 1971
- Sčot / Abacus, 1970
- Veľký osud / Geat Destiny, 1970
- Pohyblivé ruky, 1970
- Ruky, 1968
- Biela, modrá, červená, 1968
- Veľký pád, 1968
- Obete varujú, 1967, Bronz, Památník SNP v Banské Bystřici
- Pomník SNP v Kováčovej, 1969
- Bez názvu, 1966, Bronz
- Víťazný oblúk, Žltý tieň, Modrý tieň, 1966
- Posledná pocta bratovi, 1966
- Väzenie VII., 1965
- Bez názvu IV., 1965
- Večné svetlo, 1965
- Bez názvu, 1965
- TBC, 1963, Bronz
- Červená hlava, 1994
- Krajina X., 1984, Polyester
- Krajina V., 1980

Jozef Jankovič

79 let, malíř, grafik, sochař