Karel Kovařovic byl český hudební skladatel.
Narodil se jako třetí syn v rodině Františka Pavla Kovařovice v Praze na Malé Straně. Rodina byla tradičně hudebnická a tak se postupem času dokonce vytvořil malý orchestr z členů rodiny a...
Životopis
Karel Kovařovic byl český hudební skladatel.
Narodil se jako třetí syn v rodině Františka Pavla Kovařovice v Praze na Malé Straně. Rodina byla tradičně hudebnická a tak se postupem času dokonce vytvořil malý orchestr z členů rodiny a známých.
Je nesporné, že české hudební dějiny mají mnoho známých osobností a významných postav. Některá jména jsou natolik slavná, že není třeba dodávat žádný komentář, existuje ale i řada dnes méně známých osob, kdy při vyslovení jejich jména nám v mysli okamžitě nevyvstane jejich odkaz, ale ničím to neubírá na jejich nemalém historickém významu. Takovou osobností je i Karel Kovařovic. Ne mnoho zasvěcenců si dnes uvědomuje široký význam života a činnosti tohoto pozoruhodného člověka.
Aby bylo možné důsledně postihnout všechny oblasti, do kterých bude nutné zasáhnout, je jistě na místě připomenout si alespoň základní data o životě K. Kovařovice, neboť opravdu mnoho lidí tuto významnou postavu našich hudebních dějin zná málo nebo vůbec:
- 9. prosince 1862
- 1873–1879 - Karel studuje na konzervatoři hru na klarinet, harfu a klavír
- 1878–1882 – studuje soustavně kompozici u Zdeňka Fibicha
- 1879–1885 - 1. harfenista orchestru Prozatímního (později Národního) divadla,
- 1881 – doprovází na klavír houslistu Františka Ondříčka během jeho turné po Polsku a Rusku
- 1885 – kapelníkem Českého divadla v Brně
- 1886 – kapelníkem divadla v Plzni
- 1890 – zpět v Praze – učitel a korepetitor v Pivodově pěvecké škole
- 1895 – pověřen sestavením orchestru, repertoáru a řízením Festivalového orchestru na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze
- 1898 – 1900 – po Pivodově smrti ředitelem jeho ústavu
- 1900 – Společnost Národního divadla zvítězila v konkurzu o nové zadání divadla – Kovařovic se stává šéfem opery
- 1901 – stávka orchestru a části personálu ND – Kovařovic sestavuje nový orchestr
- 1900 – 1920 – Kovařovic šéfem opery ND (nejen jako dirigent, ale i dramaturg, režisér, mnohdy scénograf)
- 6. prosince 1920 umírá v Praze v Podolském sanatoriu
Poznámky
- Do svého nástupu do ND v roce 1900 Kovařovic velmi činný jako skladatel, později Kovařovic-dirigent zcela pohltil Kovařovice-skladatele
- Během působnosti v ND často upravoval později prováděná díla (instrumentace, dramaturgické škrty) – působil tedy jako upravovatel děl, jenž často přispěl k lepší životnosti díla
Prameny
skladatel
skladatelská činnost Kovařovicova není nijak malá – je autorem několika desítek písní a sborů, drobných instrumentálních a klavírních skladeb, melodramů. Dále psal skladby komorní i symfonické, balety, výpravné hry, scénickou hudbu k činohrám a rovněž několik oper. Prameny (tedy rukopisy) ke všem dílům skladatelským byly dlouhou dobu uchovávány v soukromém archivu Kovařovicově (s. a. K.), spravovaném synem Karla Kovařovice – JUDr. Josefem Kovařovicem. Tento archiv ve vzorném stavu byl v r. 1971 zakoupen Muzeem české hudby (MČH), který veškerou pozůstalost z s. a. K. spravuje dodnes. (Podrobněji viz dále).
dirigent
S prameny ke Kovařovicově odkazu dirigentskému je situace poněkud složitější. V úvahu připadají zaprvé partitury, ze kterých dirigoval. Vezmeme-li v úvahu počet míst, ve kterých působil, dostaneme kvantitativně velmi obtížně uchopitelné množství materiálu. V této práci bych se proto rád zaměřil pouze na Kovařovicovo působení v ND, jelikož dostupnost pramenů mimo území Prahy je zajisté poněkud problematická… Partitury a libreta s režijními poznámkami – toto vše lze považovat za relevantní materiál –jsou uloženy především v archivu ND. Druhým okruhem předmětů vypovídajících aktivně o Kovařovicovi – dirigentovi jsou nepochybně kritiky periodického tisku a další ohlasy v časopisech apod. Jejich soupis nebo jakási evidence neexistuje – na všechny tyto články lze narazit pouze prostřednictvím odkazů v dostupné literatuře (monografie nebo slovníková hesla). Na okraj lze poznamenat, že listy, ve kterých bylo nejvíce ventilováno dění v ND a hudební dění své doby byly Dalibor, Národní listy, Národní politika, Hlas národa, Právo lidu, Die Politik, Den, Nájemník a také časopisy jako Hudební revue, později Smetana atd.
upravovatel děl
Prameny týkající se této problematiky úzce souvisí s oddílem předešlým. Zde se dokonce v určitém slova smyslu kompetence překrývají, neboť partitury a scénáře, dle kterých Kovařovic studoval díla, jsou v některých případech výpovědním materiálem pro problematiku retuší a škrtů v těchto dílech. Prameny tohoto druhu jsou tedy opět uloženy v archivu ND. Kovařovic však mnoho úprav promýšlel dlouho a důsledně a s rozvahou se jimi zabýval, existuje tudíž i několik skic a náčrtků různých úprav – ty jsou uloženy, jako téměř všechny rukopisy K.K., v MČH.
korespondence
Se všemi výše zmíněnými okruhy souvisí samozřejmě
přijatá
Její velká část je opět soustředěna v MČH. Zahrnuje korespondenci jak osobní, tak i kor. s úřady, institucemi, spolky atd. Další část korespondence úřední souvisí především s postem Kovařovice jako šéfa opery - je tedy uložena v archivu Společnosti ND z let 1900 – 1920, který byl do r. 1980 umístěn v Divadelním oddělení Národního muzea, a nyní se nachází v nově budovaném (ještě však nedobudovaném) Státním ústředním archivu (SÚA).
odeslaná
Korespondence odeslaná představuje samozřejmě problém, protože je velkou neznámou, kolik K.K. za život napsal a poslal dopisů. Máme však některé výseky z tohoto nepochybně velkého množství listinného materiálu: - korespondence úředního charakteru z období Kovařovicova působení v ND. Jedná se o dopisy týkající se repertoáru, jednání se skladateli i zaměstnanci atd. Tato korespondence je dnes též uchovávána ve SÚA - kor. mezi K.K. a Leošem Janáčkem uložená v Archivu Leoše Janáčka, vydaná A. Rektorysem v r. 1950 jako Korespondence Karla Kovařovice a Leoše Janáčka a ředitelství Národního Divadla.
Podrobněji k uložení pramenů
Muzeum české hudby
MČH v současné době spravuje soukromý archiv Kovařovicův zakoupený v r. 1971 od JUDr. Josefa Kovařovice. Je to nepochybně stěžejní část pramenné základny týkající se osoby K.K. Inventář fondu této pozůstalosti, která vznikla sloučením materiálů nashromážděných sbírkotvornou činností bývalým hudebním oddělením NM v Praze a s. a. K., zpracovala v období leden 1986 – březen 1988 Anna Chadová. Výsledkem její práce je precizně zpracovaný soupis všech položek zde se nacházejících a v podstatě jediný kompletní soupis Kovařovicovy tvorby. První díl sepsaného inventáře zahrnuje korespondenci, druhý díl pak notové rukopisy, opisy skladeb KK, ilustrační materiál (fotografie) a původní kartotéku notového archivu KK. Zajímavou skutečností je, že tento fond je uložen na dvou místech: - korespondence, listinné materiály a ilustrační materiály (fotografie) jsou uloženy přímo v hudebním archivu MČH - notový materiál je uložen ve dvaceti fasciklech v trezoru České spořitelny pod inv. čísly 1 – 288.
Archiv Národního divadla
Další významná součást pramenné základny, která se týká zejména Kovařovice dirigenta a K. jako upravovatele děl. Nelze se však divit, že v tomto archivu neexistuje zvláštní soupis partitur, ze kterých Kovařovic dirigoval a které mu prošly rukama. Všechny položky archivu jsou vedeny pouze v autorském katalogu, a tak je značně obtížné dohledat díla mající přímý vztah ke Kovařovicovi dirigentovi nebo upravovateli. Pakliže se nám to přece jen strastiplnou cestou přes vyhledávání v soupisu repertoáru ND podaří, je nutné se smířit se skutečností, že během let divadelní praxe prošly partitury rukama i dalším několika dirigentům, a tak bádání v tomto směru může být součástí pouze specializovanější vědecké práce.
Archiv Společnosti ND
Toho času v SÚA, který je již delší dobu rozestavěn, avšak stále ještě nedokončen. Od toho se také odráží stav tohoto fondu, který je zde veden pouze jako součást sbírek týkajících se ND, a to v kartonech č. 16,17,18 a 31 – 121. Neexistuje zde žádný seriózní inventář, jen velmi vágní seznam kartonů s jejich nadpisem. Badatelny v SÚA rovněž nejsou dokončeny, a tak je tento fond veřejnosti široké i badatelské v podstatě nepřístupný.
Národní knihovna České republiky – Klementinum, hudební oddělení
Národní muzeum
Archiv Společnosti ND zde byl uložen do r. 1980, tzn. že ve veškerých publikacích týkajících se ND v období 1900 – 1920 vydaných do tohoto roku jsou odkazy namířeny právě sem. Ale po přesunutí celého tohoto archivu do SÚA zde nezbylo téměř nic. Jsou zde uschovány pouze dva dopisy a jedna navštívenka K. Kovařovice adresované Oskaru Nedbalovi a dopis Anny Kovařovicové (ženy K.K.) adresovaný rovněž O. Nedbalovi.
Divadelní ústav
Jsem rovněž považoval za místo možné lokace některého pramene, dnes ale Div. ústav slouží v podstatě jako knihovna, a tak zde lze nalézt pouze přibližně obdobnou vydanou literaturu vážící se k osobě K.K., jako v ostatních knihovnách.
Stav edičních aktivit
Většina Kovařovicova skladatelského díla zůstává stále v rukopisech. Vydáno bylo pouze několik písní s průvodem klavíru, drobné komorní skladby, dále klavírní výtahy některých oper a baletů, nebo pouze některé populárnější úseky oper. V současnosti zde není tendence k soustavnějšímu kritickému vydávání Kovařovicových děl a nutno říci, že vzhledem ke Kovařovicovu významu jako skladateli tu k tomu ani není podstatnějšího důvodu. Tematický katalog Kovařovicových děl rovněž neexistuje, a tak je veřejnost (když pomineme inventář fondu pozůstalosti v MČH) odkázána pouze na soupis tvorby, publikovaný v rámci níže citované knihy Jana Němečka. Nutno poznamenat, že z textu předcházejícímu tomuto soupisu je nevědomky formulován nárok na úplnost, ale v porovnání s inventářem fondu v MČH vyplývá, že ne málo skladeb není v tomto soupisu vůbec zahrnuto! (Němeček se odkazuje na s. a. K., ze kterého čerpal své poznatky). Za jediný úplný soupis Kovařovicovy tvorby lze tedy považovat inventář pozůstalosti v MČH zpracovaný Annou Chadovou v r. 1988 (viz výše – Muzeum české hudby). Dále pak stojí za úvahu, zda-li vytvoření tematického katalogu je věcí aktuální natolik, aby si zasluhovala pozornost badatelské veřejnosti. V otázce korespondence je situace poněkud odlišná, neboť jejím důsledným kritickým vydáním lze rozřešit některé otázky týkající se repertoáru ND, vztahy s autory atd. Nepochybně hodnotným počinem v této oblasti je již zmíněná publikace Korespondence K. Kovařovice a L. Janáčka a ředitelství ND (Praha 1950), která je opatřena předmluvou a průvodními komentáři Jana Racka a snaží se objasnit spor o Její pastorkyni a osobní vztahy mezi Janáčkem a Kovařovicem, což se Rackovi do značné míry podařilo. Další dopisy byly otištěny v dílech Františka Paly: Opera ND v období Otakara Ostrčila I – Od Karla Kovařovice k Otakaru Ostrčilovi 1918 – 1920 (Praha 1962) a Jana Němečka: Opera ND v období Karla Kovařovice I, II (Praha 1968 a 1969). Vydání korespondence ve zmíněném rozsahu lze vzhledem k současným badatelským tendencím považovat za dostačující. (viz dále)
Literatura
Slovníková hesla
Některé hudební slovníky hledí na Kovařovice buď pouze jako na skladatele (Riemann Musik Lexikon, 1972), nebo kladou na skladatelskou stránku Kovařovice větší důraz. Takováto hesla nelze považovat za dostačující, a proto jsou zde uvedena pouze nejzávažnější hesla ze slovníků, které hodnotí Kovařovice co možná nejobjektivněji, nejpřesněji a nejpečlivěji. The New Grove Dictionary Of Music and Musicians 10 (New York 1980, str. 222-3, autor hesla Milan Kuna) obsahuje moderní, důsledně zpracované heslo hodnotící stručně, avšak zahrnujíce všechny důležité aspekty života, tvorby a významu Kovařovice pro hudební život naší země. Nepříliš obsáhlý výčet nejdůležitějších děl s důrazem na operní tvorbu je zde doplněn velmi slušnou bibliografií. Heslo v The New Grove Dictionary Of Opera, vol II (NY 1994, str. 1034-5, autor hesla Jitka Ludvová) je svým obsahem velmi podobné výše citovanému Grovovi, i když je poněkud stručnější a klade samozřejmě důraz pouze na Kovařovicovo dílo operní – jako jediný slovník uvádí všechny jeho opery (hlavně všechny nedokončené). Význam tohoto hesla spočívá v tom, že i přes ne příliš obsáhlý výčet bibliografie zde najdeme literaturu nikde jinde dosud neuvedenou. Nejobsáhlejší a nejpodrobnější heslo lze nalézt v Československém hudebním slovníku osob a institucí (Praha 1963, str. 722-4, autor hesla Bohumír Štědroň). Obsáhlý životopis zachycuje všechny nejdůležitější události Kovařovicova života, do značných podrobností je zde zpracováno skladatelské dílo i doba působení v ND. Bibliografie obsahuje nejen knižní literaturu, ale i větší množství odkazů na čsp. studie a drobnější články týkající se i vzdáleněji osoby K.K. Souhrnem literatury, na kterou odkazují tato hesla, a jejím prostudováním (při němž narazíme na další a zdánlivě vzdálenější literaturu) dostaneme opravdu slušnou bibliografii týkající se Karla Kovařovice. Nebylo by patrně moudré se nyní věnovat obsahu každé knihy či článku zvlášť, ale opět bych zde uvedl pouze klíčovou literaturu, která by mohla čtenáři poskytnout ucelený obraz osobnosti Karla Kovařovice. (Kompletní bibliografii mnou zjištěnou uvádím na závěr této práce.)
RILM
Zde jsem nalezl důležité odkazy (i když jich bylo pouze 6) na vědecké články, přičemž některé z těchto odkazů se nikde jinde nevyskytují.
Knihy
Na začátek nutno poznamenat, že seriózní monografii o Karlu Kovařovicovi dosud postrádáme. Velmi zhruba se tomuto formátu blíží publikace Přemysla Pražáka: Osobnosti české hudby II (Bratislava 1962). Karlu Kovařovicovi je zde věnována jedna kapitola v rámci díla, které se zabývá skladateli, dirigenty ale i interprety v popředí českého hudebního života na přelomu 19. a 20. stol. a v 1. pol. 20. stol. Je zde obsaženo zajímavé informační minimum pro laickou veřejnost i odborníky, čtivě napsaný životopis, informačně velmi bohatý, je doplněn i o dobové komentáře současníků. Nejzásadnějším dílem, které pečlivě mapuje působení K. Kovařovice v ND je již zmíněná dvoudílná kniha Jana Němečka: Opera ND v období Karla Kovařovice I, II (Praha 1968, 1969). Němeček zde nejprve uvádí nepříliš obsáhlý Kovařovicův životopis a především jediný publikovaný (i když ne kompletní, viz výše - Stav edičních aktivit) soupis tvorby Karla Kovařovice. Dále důsledně a s potřebným časovým odstupem podrobně dokumentuje dění v ND v jednotlivých šestiletích, kdy byla správa ND zadána Společnosti Národního divadla. Na pravou míru též uvádí některé spekulace a nejasnosti okolo určitých afér, které ve zmiňované době pronásledovaly ředitelství Společnosti ND i samotného Karla Kovařovice. Odkazy na další literaturu i na uložení pramenů jsou zde velmi důsledně propracovány a neméně důležitý je i detailní soupis repertoáru ND pod vedením K. Kovařovice. Zajímavé je porovnání s obdobnou publikací Františka Paly: Opera ND v období Otakara Ostrčila I – Od Karla Kovařovice k Otakaru Ostrčilovi 1918 - 1920 (Praha 1962), na kterou se Němeček též odkazuje. Pala se příliš nezabývá lokací jím otištěných dopisů, snadno se uchyluje k přejímání názorů a především je evidentně pod vlivem Nejedlého negativního postoje ke Kovařovicově osobě, takže Němečkova kniha při srovnání působí objektivněji a seriózněji. Za prostudování rovněž stojí již zmíněné vydání korespondence K. Kovařovice, L. Janáčka a ředitelství ND (viz výše - Stav edičních aktivit), které spolu s Němečkovou knihou pomáhá objasnit pozadí „případu Její pastorkyně“. Kniha Vzpomínáme Karla Kovařovice (Praha 1940) je souhrnem vzpomínek přátel, známých a spolupracovníků Karla Kovařovice mozaikovitě přinášející bezprostřednější lidský obraz této osobnosti a je zdrojem neformálnějších postřehů z Kovařovicova okolí. Mezi přispěvateli jsou např. Gustav Schmorantz, Emma Destinnová, Leoš Janáček, Josef Bohuslav Foerster, Vítězslav Novák ad. Zcela nový pohled na Kovařovice a především vztah Kovařovic-Nejedlý přináší studie Stanislavy Zachařové: Nejedlý a Kovařovic (in: Zdeněk Nejedlý, doba-život-dílo, Praha 1975, str. 89-169), která Kovařovicovi přisuzuje i místo v temném mocensko-politickém boji o sféry vlivu a částečně rehabilituje Nejedlého v jeho negativním postoji ke Společnosti ND i Kovařovicovi samotnému. Dílo Nejedlého, které zůstalo, a dobový kontext, který je samozřejmě dávno pryč a který jeho postoje a konání ospravedlňuje, zde autorka znovu exponuje a dává další cenné podněty k úvahám.
Prostudováním této literatury si tedy lze podle mého soudu utvořit samostatný názor na oso-bu a život Karla Kovařovice. Další literatura představuje především dílčí specializovanější studie, různé formy vzpomínek, nebo se tematicky Kovařovice nedotýká přímo.
Vývoj bádání
1. polovina 20. století
V tomto období se objevuje jméno K. Kovařovice převážně v souvislosti s bližším dobovým dosahem jeho díla jako skladatele a dirigenta, články a příspěvky v časopisech se zabývají jeho operami, skladatelským typem a zaměřením a dále se Kovařovicova osoba vyskytuje především v knihách a různých statích týkající se ND a jeho dramaturgie. V tomto období vycházejí též dvě publikace vydané k výročí jeho úmrtí (Vzpomínáme Karla Kovařovice, uspořádal Jan Petr, Praha 1940; a Karel Kovařovic – první operní šéf Národního divadla v Praze 1900 – 1920, uspořádal Jaroslav Procházka, Praha 1946). Většinou se tedy nejedná o zásadní vědecké počiny.
2. polovina 20. století
Je již situace poněkud odlišná. Mimo větší literární útvary (Němeček) nebo knihy dotýkající se Kovařovice pouze okrajově (např. Karel Nedbal: Půl století s českou operou, Praha 1959) spadá těžiště nepříliš velkého, avšak již skutečného badatelského zájmu do menších článků a studií, které se objevují v odborných časopisech, přičemž zpracovávána jsou zde (nejen) tato témata: otázka Kovařovicových retuší a škrtů, řeší se podíl na autorství a spor o tantiémy kolem opery Její pastorkyňa, objevují se komentáře ke korespondenci a vztahu K. Kovařovice a L. Janáčka aj. Jde ale stále o ojedinělejší počiny, kdy se občas náhle objeví jakási studie, výjimečně následována dalším komentářem a poté se vzedmuté vlny zájmu opět uklidní. Zatím posledním badatelským počinem je seminární práce Cyrila Šálka v semináři moderní hudby na Ústavu hudební vědy z roku 1998 s názvem Retuše Karla Kovařovice v Janáčkově opeře Její pastorkyňa, kde se autor snaží shrnout a zhodnotit dosavadní názory týkající se tohoto problému.
V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi bych se tedy odvážil tvrdit, že osoba Karla Kovařovice není v současnosti tím nejaktuálnějším badatelským tématem.
Pohledem souhrnných pojednání
- Vladimír Lébl v Československé vlastivědě (díl IX., svazek 3 – hudba, Praha 1971) spatřuje Kovařovicův přínos české hudební kultuře především jeho dirigentským uměním a působením v čele ND, kdy „Zatímco dřívější dirigenti ND Adolf Čech a Mořic Anger byli vlastně pouze kapelníky, Karel Kovařovic byl fakticky prvním operním šéfem, vedoucí osobností, schopnou vytvářet konkrétní profil operního organismu.“ (str. 238) Avšak Kovařovicovi celkově jako osobnosti je v porovnání s jeho současníky (zde jmenovitě např. Otakar Ostrčil, Otakar Zich, Rudolf Karel ad.) věnováno několikrát méně prostoru, jeho skladatelské dílo je zmíněno pouze dvěma operami, a tak zde celkově vychází Kovařovicův význam značně omezeně.
- V Dějinách české hudební kultury I. a II. (Praha 1979, 1981) je autorem zásadních úseků souvisejících s Kovařovicem rovněž Vladimír Lébl, z čehož plyne podobné obsahové vyznění jako v předchozí publikaci - Kovařovicův největší význam je zde spatřován opět v jeho činnosti divadelně-dirigentské, ovšem zdaleka ne stejným způsobem jako u O.Ostrčila, v rovině všeobecné pak Kovařovicovi není věnována ani vlastní kapitola (na rozdíl od O.Ostrčila, O. Zicha, R. Karla).
- Hudba v českých dějinách (Praha 1983) je svým založením dosti stručná shrnující publikace, která se snaží podat celkový obraz hudby ve společnosti, a tudíž zde nelze očekávat rozsáhlé pasáže věnující se podrobně všem významnějším osobnostem v našich hudebních dějinách. Autory oddílu Nová doba (1860-1938) jsou Vladimír Lébl a Jitka Ludvová, přičemž Karel Kovařovic je zde zasazen do všeobecného kontextu v podstatě adekvátně jeho významu a možnostem publikace.
Závěr
V současnosti není Karel Kovařovic širší veřejnosti všeobecně znám ani jako skladatel, ani jako dirigent – již z pohledu výše zmíněných kompendií lze usuzovat na to, že v dnešním náhledu ho zastínili jeho současníci a nástupci jako Otakar Zich, Josef Bohuslav Foerster, Otakar Ostrčil, Václav Talich. Ze skladatelského hlediska je možná tento stav věcí oprávněný, co se však Kovařovicova dirigentského významu týká, je důležité mít stále na paměti, že byl prvním dirigentem, který dokázal pozvednout interpretační umění a operní kulturu ND na světovou úroveň a tím jako jeden z prvních propagovat české umělecké hodnoty ve světě.
Vzhledem ke všem zmíněným skutečnostem se nelze domnívat, že bylo o Karlu Kovařovicovi již vše vybádáno a že všechna práce je hotova. Nejdůležitějším úkolem je nyní pravděpodobně podrobné uspořádání a katalogizace Archivu Společnosti ND, uloženého v současné době ve SÚA, kde je práce nejméně pro celý tým badatelů. Dále stojí za úvahu otázka monografie věnovaná Karlu Kovařovicovi, osobnosti, která si svým významem pro šíření českého umění ve světě a odkazem příštím generacím určitě takovýto dík zaslouží…
Narodil se jako třetí syn v rodině Františka Pavla Kovařovice v Praze na Malé Straně. Rodina byla tradičně hudebnická a tak se postupem času dokonce vytvořil malý orchestr z členů rodiny a známých.
Je nesporné, že české hudební dějiny mají mnoho známých osobností a významných postav. Některá jména jsou natolik slavná, že není třeba dodávat žádný komentář, existuje ale i řada dnes méně známých osob, kdy při vyslovení jejich jména nám v mysli okamžitě nevyvstane jejich odkaz, ale ničím to neubírá na jejich nemalém historickém významu. Takovou osobností je i Karel Kovařovic. Ne mnoho zasvěcenců si dnes uvědomuje široký význam života a činnosti tohoto pozoruhodného člověka.
Aby bylo možné důsledně postihnout všechny oblasti, do kterých bude nutné zasáhnout, je jistě na místě připomenout si alespoň základní data o životě K. Kovařovice, neboť opravdu mnoho lidí tuto významnou postavu našich hudebních dějin zná málo nebo vůbec:
- 9. prosince 1862
- 1873–1879 - Karel studuje na konzervatoři hru na klarinet, harfu a klavír
- 1878–1882 – studuje soustavně kompozici u Zdeňka Fibicha
- 1879–1885 - 1. harfenista orchestru Prozatímního (později Národního) divadla,
- 1881 – doprovází na klavír houslistu Františka Ondříčka během jeho turné po Polsku a Rusku
- 1885 – kapelníkem Českého divadla v Brně
- 1886 – kapelníkem divadla v Plzni
- 1890 – zpět v Praze – učitel a korepetitor v Pivodově pěvecké škole
- 1895 – pověřen sestavením orchestru, repertoáru a řízením Festivalového orchestru na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze
- 1898 – 1900 – po Pivodově smrti ředitelem jeho ústavu
- 1900 – Společnost Národního divadla zvítězila v konkurzu o nové zadání divadla – Kovařovic se stává šéfem opery
- 1901 – stávka orchestru a části personálu ND – Kovařovic sestavuje nový orchestr
- 1900 – 1920 – Kovařovic šéfem opery ND (nejen jako dirigent, ale i dramaturg, režisér, mnohdy scénograf)
- 6. prosince 1920 umírá v Praze v Podolském sanatoriu
Poznámky
- Do svého nástupu do ND v roce 1900 Kovařovic velmi činný jako skladatel, později Kovařovic-dirigent zcela pohltil Kovařovice-skladatele
- Během působnosti v ND často upravoval později prováděná díla (instrumentace, dramaturgické škrty) – působil tedy jako upravovatel děl, jenž často přispěl k lepší životnosti díla
Prameny
skladatel
skladatelská činnost Kovařovicova není nijak malá – je autorem několika desítek písní a sborů, drobných instrumentálních a klavírních skladeb, melodramů. Dále psal skladby komorní i symfonické, balety, výpravné hry, scénickou hudbu k činohrám a rovněž několik oper. Prameny (tedy rukopisy) ke všem dílům skladatelským byly dlouhou dobu uchovávány v soukromém archivu Kovařovicově (s. a. K.), spravovaném synem Karla Kovařovice – JUDr. Josefem Kovařovicem. Tento archiv ve vzorném stavu byl v r. 1971 zakoupen Muzeem české hudby (MČH), který veškerou pozůstalost z s. a. K. spravuje dodnes. (Podrobněji viz dále).
dirigent
S prameny ke Kovařovicově odkazu dirigentskému je situace poněkud složitější. V úvahu připadají zaprvé partitury, ze kterých dirigoval. Vezmeme-li v úvahu počet míst, ve kterých působil, dostaneme kvantitativně velmi obtížně uchopitelné množství materiálu. V této práci bych se proto rád zaměřil pouze na Kovařovicovo působení v ND, jelikož dostupnost pramenů mimo území Prahy je zajisté poněkud problematická… Partitury a libreta s režijními poznámkami – toto vše lze považovat za relevantní materiál –jsou uloženy především v archivu ND. Druhým okruhem předmětů vypovídajících aktivně o Kovařovicovi – dirigentovi jsou nepochybně kritiky periodického tisku a další ohlasy v časopisech apod. Jejich soupis nebo jakási evidence neexistuje – na všechny tyto články lze narazit pouze prostřednictvím odkazů v dostupné literatuře (monografie nebo slovníková hesla). Na okraj lze poznamenat, že listy, ve kterých bylo nejvíce ventilováno dění v ND a hudební dění své doby byly Dalibor, Národní listy, Národní politika, Hlas národa, Právo lidu, Die Politik, Den, Nájemník a také časopisy jako Hudební revue, později Smetana atd.
upravovatel děl
Prameny týkající se této problematiky úzce souvisí s oddílem předešlým. Zde se dokonce v určitém slova smyslu kompetence překrývají, neboť partitury a scénáře, dle kterých Kovařovic studoval díla, jsou v některých případech výpovědním materiálem pro problematiku retuší a škrtů v těchto dílech. Prameny tohoto druhu jsou tedy opět uloženy v archivu ND. Kovařovic však mnoho úprav promýšlel dlouho a důsledně a s rozvahou se jimi zabýval, existuje tudíž i několik skic a náčrtků různých úprav – ty jsou uloženy, jako téměř všechny rukopisy K.K., v MČH.
korespondence
Se všemi výše zmíněnými okruhy souvisí samozřejmě
přijatá
Její velká část je opět soustředěna v MČH. Zahrnuje korespondenci jak osobní, tak i kor. s úřady, institucemi, spolky atd. Další část korespondence úřední souvisí především s postem Kovařovice jako šéfa opery - je tedy uložena v archivu Společnosti ND z let 1900 – 1920, který byl do r. 1980 umístěn v Divadelním oddělení Národního muzea, a nyní se nachází v nově budovaném (ještě však nedobudovaném) Státním ústředním archivu (SÚA).
odeslaná
Korespondence odeslaná představuje samozřejmě problém, protože je velkou neznámou, kolik K.K. za život napsal a poslal dopisů. Máme však některé výseky z tohoto nepochybně velkého množství listinného materiálu: - korespondence úředního charakteru z období Kovařovicova působení v ND. Jedná se o dopisy týkající se repertoáru, jednání se skladateli i zaměstnanci atd. Tato korespondence je dnes též uchovávána ve SÚA - kor. mezi K.K. a Leošem Janáčkem uložená v Archivu Leoše Janáčka, vydaná A. Rektorysem v r. 1950 jako Korespondence Karla Kovařovice a Leoše Janáčka a ředitelství Národního Divadla.
Podrobněji k uložení pramenů
Muzeum české hudby
MČH v současné době spravuje soukromý archiv Kovařovicův zakoupený v r. 1971 od JUDr. Josefa Kovařovice. Je to nepochybně stěžejní část pramenné základny týkající se osoby K.K. Inventář fondu této pozůstalosti, která vznikla sloučením materiálů nashromážděných sbírkotvornou činností bývalým hudebním oddělením NM v Praze a s. a. K., zpracovala v období leden 1986 – březen 1988 Anna Chadová. Výsledkem její práce je precizně zpracovaný soupis všech položek zde se nacházejících a v podstatě jediný kompletní soupis Kovařovicovy tvorby. První díl sepsaného inventáře zahrnuje korespondenci, druhý díl pak notové rukopisy, opisy skladeb KK, ilustrační materiál (fotografie) a původní kartotéku notového archivu KK. Zajímavou skutečností je, že tento fond je uložen na dvou místech: - korespondence, listinné materiály a ilustrační materiály (fotografie) jsou uloženy přímo v hudebním archivu MČH - notový materiál je uložen ve dvaceti fasciklech v trezoru České spořitelny pod inv. čísly 1 – 288.
Archiv Národního divadla
Další významná součást pramenné základny, která se týká zejména Kovařovice dirigenta a K. jako upravovatele děl. Nelze se však divit, že v tomto archivu neexistuje zvláštní soupis partitur, ze kterých Kovařovic dirigoval a které mu prošly rukama. Všechny položky archivu jsou vedeny pouze v autorském katalogu, a tak je značně obtížné dohledat díla mající přímý vztah ke Kovařovicovi dirigentovi nebo upravovateli. Pakliže se nám to přece jen strastiplnou cestou přes vyhledávání v soupisu repertoáru ND podaří, je nutné se smířit se skutečností, že během let divadelní praxe prošly partitury rukama i dalším několika dirigentům, a tak bádání v tomto směru může být součástí pouze specializovanější vědecké práce.
Archiv Společnosti ND
Toho času v SÚA, který je již delší dobu rozestavěn, avšak stále ještě nedokončen. Od toho se také odráží stav tohoto fondu, který je zde veden pouze jako součást sbírek týkajících se ND, a to v kartonech č. 16,17,18 a 31 – 121. Neexistuje zde žádný seriózní inventář, jen velmi vágní seznam kartonů s jejich nadpisem. Badatelny v SÚA rovněž nejsou dokončeny, a tak je tento fond veřejnosti široké i badatelské v podstatě nepřístupný.
Národní knihovna České republiky – Klementinum, hudební oddělení
Národní muzeum
Archiv Společnosti ND zde byl uložen do r. 1980, tzn. že ve veškerých publikacích týkajících se ND v období 1900 – 1920 vydaných do tohoto roku jsou odkazy namířeny právě sem. Ale po přesunutí celého tohoto archivu do SÚA zde nezbylo téměř nic. Jsou zde uschovány pouze dva dopisy a jedna navštívenka K. Kovařovice adresované Oskaru Nedbalovi a dopis Anny Kovařovicové (ženy K.K.) adresovaný rovněž O. Nedbalovi.
Divadelní ústav
Jsem rovněž považoval za místo možné lokace některého pramene, dnes ale Div. ústav slouží v podstatě jako knihovna, a tak zde lze nalézt pouze přibližně obdobnou vydanou literaturu vážící se k osobě K.K., jako v ostatních knihovnách.
Stav edičních aktivit
Většina Kovařovicova skladatelského díla zůstává stále v rukopisech. Vydáno bylo pouze několik písní s průvodem klavíru, drobné komorní skladby, dále klavírní výtahy některých oper a baletů, nebo pouze některé populárnější úseky oper. V současnosti zde není tendence k soustavnějšímu kritickému vydávání Kovařovicových děl a nutno říci, že vzhledem ke Kovařovicovu významu jako skladateli tu k tomu ani není podstatnějšího důvodu. Tematický katalog Kovařovicových děl rovněž neexistuje, a tak je veřejnost (když pomineme inventář fondu pozůstalosti v MČH) odkázána pouze na soupis tvorby, publikovaný v rámci níže citované knihy Jana Němečka. Nutno poznamenat, že z textu předcházejícímu tomuto soupisu je nevědomky formulován nárok na úplnost, ale v porovnání s inventářem fondu v MČH vyplývá, že ne málo skladeb není v tomto soupisu vůbec zahrnuto! (Němeček se odkazuje na s. a. K., ze kterého čerpal své poznatky). Za jediný úplný soupis Kovařovicovy tvorby lze tedy považovat inventář pozůstalosti v MČH zpracovaný Annou Chadovou v r. 1988 (viz výše – Muzeum české hudby). Dále pak stojí za úvahu, zda-li vytvoření tematického katalogu je věcí aktuální natolik, aby si zasluhovala pozornost badatelské veřejnosti. V otázce korespondence je situace poněkud odlišná, neboť jejím důsledným kritickým vydáním lze rozřešit některé otázky týkající se repertoáru ND, vztahy s autory atd. Nepochybně hodnotným počinem v této oblasti je již zmíněná publikace Korespondence K. Kovařovice a L. Janáčka a ředitelství ND (Praha 1950), která je opatřena předmluvou a průvodními komentáři Jana Racka a snaží se objasnit spor o Její pastorkyni a osobní vztahy mezi Janáčkem a Kovařovicem, což se Rackovi do značné míry podařilo. Další dopisy byly otištěny v dílech Františka Paly: Opera ND v období Otakara Ostrčila I – Od Karla Kovařovice k Otakaru Ostrčilovi 1918 – 1920 (Praha 1962) a Jana Němečka: Opera ND v období Karla Kovařovice I, II (Praha 1968 a 1969). Vydání korespondence ve zmíněném rozsahu lze vzhledem k současným badatelským tendencím považovat za dostačující. (viz dále)
Literatura
Slovníková hesla
Některé hudební slovníky hledí na Kovařovice buď pouze jako na skladatele (Riemann Musik Lexikon, 1972), nebo kladou na skladatelskou stránku Kovařovice větší důraz. Takováto hesla nelze považovat za dostačující, a proto jsou zde uvedena pouze nejzávažnější hesla ze slovníků, které hodnotí Kovařovice co možná nejobjektivněji, nejpřesněji a nejpečlivěji. The New Grove Dictionary Of Music and Musicians 10 (New York 1980, str. 222-3, autor hesla Milan Kuna) obsahuje moderní, důsledně zpracované heslo hodnotící stručně, avšak zahrnujíce všechny důležité aspekty života, tvorby a významu Kovařovice pro hudební život naší země. Nepříliš obsáhlý výčet nejdůležitějších děl s důrazem na operní tvorbu je zde doplněn velmi slušnou bibliografií. Heslo v The New Grove Dictionary Of Opera, vol II (NY 1994, str. 1034-5, autor hesla Jitka Ludvová) je svým obsahem velmi podobné výše citovanému Grovovi, i když je poněkud stručnější a klade samozřejmě důraz pouze na Kovařovicovo dílo operní – jako jediný slovník uvádí všechny jeho opery (hlavně všechny nedokončené). Význam tohoto hesla spočívá v tom, že i přes ne příliš obsáhlý výčet bibliografie zde najdeme literaturu nikde jinde dosud neuvedenou. Nejobsáhlejší a nejpodrobnější heslo lze nalézt v Československém hudebním slovníku osob a institucí (Praha 1963, str. 722-4, autor hesla Bohumír Štědroň). Obsáhlý životopis zachycuje všechny nejdůležitější události Kovařovicova života, do značných podrobností je zde zpracováno skladatelské dílo i doba působení v ND. Bibliografie obsahuje nejen knižní literaturu, ale i větší množství odkazů na čsp. studie a drobnější články týkající se i vzdáleněji osoby K.K. Souhrnem literatury, na kterou odkazují tato hesla, a jejím prostudováním (při němž narazíme na další a zdánlivě vzdálenější literaturu) dostaneme opravdu slušnou bibliografii týkající se Karla Kovařovice. Nebylo by patrně moudré se nyní věnovat obsahu každé knihy či článku zvlášť, ale opět bych zde uvedl pouze klíčovou literaturu, která by mohla čtenáři poskytnout ucelený obraz osobnosti Karla Kovařovice. (Kompletní bibliografii mnou zjištěnou uvádím na závěr této práce.)
RILM
Zde jsem nalezl důležité odkazy (i když jich bylo pouze 6) na vědecké články, přičemž některé z těchto odkazů se nikde jinde nevyskytují.
Knihy
Na začátek nutno poznamenat, že seriózní monografii o Karlu Kovařovicovi dosud postrádáme. Velmi zhruba se tomuto formátu blíží publikace Přemysla Pražáka: Osobnosti české hudby II (Bratislava 1962). Karlu Kovařovicovi je zde věnována jedna kapitola v rámci díla, které se zabývá skladateli, dirigenty ale i interprety v popředí českého hudebního života na přelomu 19. a 20. stol. a v 1. pol. 20. stol. Je zde obsaženo zajímavé informační minimum pro laickou veřejnost i odborníky, čtivě napsaný životopis, informačně velmi bohatý, je doplněn i o dobové komentáře současníků. Nejzásadnějším dílem, které pečlivě mapuje působení K. Kovařovice v ND je již zmíněná dvoudílná kniha Jana Němečka: Opera ND v období Karla Kovařovice I, II (Praha 1968, 1969). Němeček zde nejprve uvádí nepříliš obsáhlý Kovařovicův životopis a především jediný publikovaný (i když ne kompletní, viz výše - Stav edičních aktivit) soupis tvorby Karla Kovařovice. Dále důsledně a s potřebným časovým odstupem podrobně dokumentuje dění v ND v jednotlivých šestiletích, kdy byla správa ND zadána Společnosti Národního divadla. Na pravou míru též uvádí některé spekulace a nejasnosti okolo určitých afér, které ve zmiňované době pronásledovaly ředitelství Společnosti ND i samotného Karla Kovařovice. Odkazy na další literaturu i na uložení pramenů jsou zde velmi důsledně propracovány a neméně důležitý je i detailní soupis repertoáru ND pod vedením K. Kovařovice. Zajímavé je porovnání s obdobnou publikací Františka Paly: Opera ND v období Otakara Ostrčila I – Od Karla Kovařovice k Otakaru Ostrčilovi 1918 - 1920 (Praha 1962), na kterou se Němeček též odkazuje. Pala se příliš nezabývá lokací jím otištěných dopisů, snadno se uchyluje k přejímání názorů a především je evidentně pod vlivem Nejedlého negativního postoje ke Kovařovicově osobě, takže Němečkova kniha při srovnání působí objektivněji a seriózněji. Za prostudování rovněž stojí již zmíněné vydání korespondence K. Kovařovice, L. Janáčka a ředitelství ND (viz výše - Stav edičních aktivit), které spolu s Němečkovou knihou pomáhá objasnit pozadí „případu Její pastorkyně“. Kniha Vzpomínáme Karla Kovařovice (Praha 1940) je souhrnem vzpomínek přátel, známých a spolupracovníků Karla Kovařovice mozaikovitě přinášející bezprostřednější lidský obraz této osobnosti a je zdrojem neformálnějších postřehů z Kovařovicova okolí. Mezi přispěvateli jsou např. Gustav Schmorantz, Emma Destinnová, Leoš Janáček, Josef Bohuslav Foerster, Vítězslav Novák ad. Zcela nový pohled na Kovařovice a především vztah Kovařovic-Nejedlý přináší studie Stanislavy Zachařové: Nejedlý a Kovařovic (in: Zdeněk Nejedlý, doba-život-dílo, Praha 1975, str. 89-169), která Kovařovicovi přisuzuje i místo v temném mocensko-politickém boji o sféry vlivu a částečně rehabilituje Nejedlého v jeho negativním postoji ke Společnosti ND i Kovařovicovi samotnému. Dílo Nejedlého, které zůstalo, a dobový kontext, který je samozřejmě dávno pryč a který jeho postoje a konání ospravedlňuje, zde autorka znovu exponuje a dává další cenné podněty k úvahám.
Prostudováním této literatury si tedy lze podle mého soudu utvořit samostatný názor na oso-bu a život Karla Kovařovice. Další literatura představuje především dílčí specializovanější studie, různé formy vzpomínek, nebo se tematicky Kovařovice nedotýká přímo.
Vývoj bádání
1. polovina 20. století
V tomto období se objevuje jméno K. Kovařovice převážně v souvislosti s bližším dobovým dosahem jeho díla jako skladatele a dirigenta, články a příspěvky v časopisech se zabývají jeho operami, skladatelským typem a zaměřením a dále se Kovařovicova osoba vyskytuje především v knihách a různých statích týkající se ND a jeho dramaturgie. V tomto období vycházejí též dvě publikace vydané k výročí jeho úmrtí (Vzpomínáme Karla Kovařovice, uspořádal Jan Petr, Praha 1940; a Karel Kovařovic – první operní šéf Národního divadla v Praze 1900 – 1920, uspořádal Jaroslav Procházka, Praha 1946). Většinou se tedy nejedná o zásadní vědecké počiny.
2. polovina 20. století
Je již situace poněkud odlišná. Mimo větší literární útvary (Němeček) nebo knihy dotýkající se Kovařovice pouze okrajově (např. Karel Nedbal: Půl století s českou operou, Praha 1959) spadá těžiště nepříliš velkého, avšak již skutečného badatelského zájmu do menších článků a studií, které se objevují v odborných časopisech, přičemž zpracovávána jsou zde (nejen) tato témata: otázka Kovařovicových retuší a škrtů, řeší se podíl na autorství a spor o tantiémy kolem opery Její pastorkyňa, objevují se komentáře ke korespondenci a vztahu K. Kovařovice a L. Janáčka aj. Jde ale stále o ojedinělejší počiny, kdy se občas náhle objeví jakási studie, výjimečně následována dalším komentářem a poté se vzedmuté vlny zájmu opět uklidní. Zatím posledním badatelským počinem je seminární práce Cyrila Šálka v semináři moderní hudby na Ústavu hudební vědy z roku 1998 s názvem Retuše Karla Kovařovice v Janáčkově opeře Její pastorkyňa, kde se autor snaží shrnout a zhodnotit dosavadní názory týkající se tohoto problému.
V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi bych se tedy odvážil tvrdit, že osoba Karla Kovařovice není v současnosti tím nejaktuálnějším badatelským tématem.
Pohledem souhrnných pojednání
- Vladimír Lébl v Československé vlastivědě (díl IX., svazek 3 – hudba, Praha 1971) spatřuje Kovařovicův přínos české hudební kultuře především jeho dirigentským uměním a působením v čele ND, kdy „Zatímco dřívější dirigenti ND Adolf Čech a Mořic Anger byli vlastně pouze kapelníky, Karel Kovařovic byl fakticky prvním operním šéfem, vedoucí osobností, schopnou vytvářet konkrétní profil operního organismu.“ (str. 238) Avšak Kovařovicovi celkově jako osobnosti je v porovnání s jeho současníky (zde jmenovitě např. Otakar Ostrčil, Otakar Zich, Rudolf Karel ad.) věnováno několikrát méně prostoru, jeho skladatelské dílo je zmíněno pouze dvěma operami, a tak zde celkově vychází Kovařovicův význam značně omezeně.
- V Dějinách české hudební kultury I. a II. (Praha 1979, 1981) je autorem zásadních úseků souvisejících s Kovařovicem rovněž Vladimír Lébl, z čehož plyne podobné obsahové vyznění jako v předchozí publikaci - Kovařovicův největší význam je zde spatřován opět v jeho činnosti divadelně-dirigentské, ovšem zdaleka ne stejným způsobem jako u O.Ostrčila, v rovině všeobecné pak Kovařovicovi není věnována ani vlastní kapitola (na rozdíl od O.Ostrčila, O. Zicha, R. Karla).
- Hudba v českých dějinách (Praha 1983) je svým založením dosti stručná shrnující publikace, která se snaží podat celkový obraz hudby ve společnosti, a tudíž zde nelze očekávat rozsáhlé pasáže věnující se podrobně všem významnějším osobnostem v našich hudebních dějinách. Autory oddílu Nová doba (1860-1938) jsou Vladimír Lébl a Jitka Ludvová, přičemž Karel Kovařovic je zde zasazen do všeobecného kontextu v podstatě adekvátně jeho významu a možnostem publikace.
Závěr
V současnosti není Karel Kovařovic širší veřejnosti všeobecně znám ani jako skladatel, ani jako dirigent – již z pohledu výše zmíněných kompendií lze usuzovat na to, že v dnešním náhledu ho zastínili jeho současníci a nástupci jako Otakar Zich, Josef Bohuslav Foerster, Otakar Ostrčil, Václav Talich. Ze skladatelského hlediska je možná tento stav věcí oprávněný, co se však Kovařovicova dirigentského významu týká, je důležité mít stále na paměti, že byl prvním dirigentem, který dokázal pozvednout interpretační umění a operní kulturu ND na světovou úroveň a tím jako jeden z prvních propagovat české umělecké hodnoty ve světě.
Vzhledem ke všem zmíněným skutečnostem se nelze domnívat, že bylo o Karlu Kovařovicovi již vše vybádáno a že všechna práce je hotova. Nejdůležitějším úkolem je nyní pravděpodobně podrobné uspořádání a katalogizace Archivu Společnosti ND, uloženého v současné době ve SÚA, kde je práce nejméně pro celý tým badatelů. Dále stojí za úvahu otázka monografie věnovaná Karlu Kovařovicovi, osobnosti, která si svým významem pro šíření českého umění ve světě a odkazem příštím generacím určitě takovýto dík zaslouží…