Karel Lamač

herec, scénárista, režisér, zpěvák, dokumentarista

Narození:
27. ledna 1887
Úmrtí:
2. srpna 1952
Karel Lamač v mládí sice studoval farmacii, ale během studií hrával i ochotnické divadlo a zdá se, že svět umění jej přitahoval mnohem více. Během první světové války filmoval na válečné frontě pro zpravodajský žurnál. Krátce po válce byl...

Životopis

Karel Lamač v mládí sice studoval farmacii, ale během studií hrával i ochotnické divadlo a zdá se, že svět umění jej přitahoval mnohem více. Během první světové války filmoval na válečné frontě pro zpravodajský žurnál. Krátce po válce byl zaměstnán u filmové společnosti Excelsiorfilm jako technický vedoucí. Brzy začal sám účinkovat v českých a německých filmech, kde představoval především role milovníků. Svou první filmovou roli v českém filmu vytvořil v roce 1918 v Branaldově snímku Alois vyhrál los. Popularitu na mezinárodní úrovni mu přinesla hlavní role ve Fričově Páteru Vojtěchovi.

Ve společné režii s J. S. Kolárem natočil snímky Akord smrti a Otrávené světlo a jeho prvním samostatně režírovaným filmem se stal milostný dobrodružný příběh Drvoštěp, který vznikl podle amerických vzorů. První výrazný úspěch jak u diváků, tak u odborné kritiky, zaznamenal snímkem Bílý ráj, odehrávajícím se převážně v prostředí zimní Šumavy. V období němé kinematografie natočil rovněž několik životopisných snímků a filmových adaptací klasické české literatury, z nichž nejznámější byly Karel Havlíček Borovský v titulní roli s J. W. Speergrem či adaptace Jiráskovy Lucerny, Langrovy hry Velbloud uchem jehly a především první zfilmování Haškova Dobrého vojáka Švejka s Karlem Nollem v titulní roli.

Se svými spolupracovníky (scénáristou Václavem Wassermanem, kameramanem Otto Hellerem a Annou Ondrákovou) vytvořil tzv. „silnou čtyřku“ českého němého filmu.

Společně natočili řadu úspěšných veseloher. V roce 1926 založil své vlastní filmové studio Kavalírka. V následujícím roce ovšem odešel do Berlína, kde společně s Annou Ondrákovou natočil několik snímků pro společnost Homfilm. V roce 1930 pak založil vlastní filmovou společnost Ondra-Lamač-Film a sám nebo ve spolupráci s jinými producenty natočil řadu dalších filmů. Střídavě pracoval v Německu, Rakousku, Francii a Československu.

Do dějin domácí kinematografie se zapsal jako režisér prvního českého kompletně ozvučeného filmu C. a k. polní maršálek s Vlastou Burianem. S králem komiků natočil v letech 1930 - 1938 řadu dalších dodnes oblíbených a populárních komedií (To neznáte Hadimršku, Funebrák, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Ducháček to zařídí a U pokladny stál).

V roce 1939 emigroval společně s kameramanem Ottou Hellerem do Holandska, kde natočil film De Spooktrein, u nás známý pod názvem Půlnoční vlak. Postupně působil také v Belgii, ve Francii a od roku 1942 v Anglii, kde v R. A. F. natáčel dokumentární filmy o boji Československa proti nacistům. Natočil zde také tři hrané filmy, po válce u nás uváděné pod názvy Švejk bourá Německo, Setkání ve tmě a Včera neděla byla. Po druhé světové válce zůstal v zahraničí. V Paříži natočil s Viviane Romanceovou film La colere des Dieux a hudební komedii Une nuit a tabarin. V USA pracoval na technických vynálezech a zlepšení barevného filmu a televize. Krátce před svou smrtí natočil v NSR film Die Diebin von Bagdad.

Lamačův oduševnělý hlas se hodil do dokumentárních filmů, které byly připravovány na uvedení v osvobozenén Československu. Po skončení války se vrátil do vlasti, ale hned zase emigroval, ze strachu z komunistického převratu. Zpočátku působil ve Franci, později žil několik let v USA, kde pracoval na novinkách a vynálezech v oblasti filmu a televize. Po ukončení aktívní činnosti se přestěhoval do bavorského Mnichova.

V roce 1952 jel navštívit svoji životní lásku Anny Ondrákovou na její farmu nedaleko od Hamburgu. Při setkání byl však velmi rozrušený a v jejím náručí zemřel.

Karel Lamač se podílel na více než 260 filmech - okolo 100 jich sám režíroval, v 50 z nich sám hrál, k 20 z nich napsal scénář, u 7 z nich byl autorem námětu, u 4 byl střihačem, ve 4 sám zpíval, ve 2 byl i autorem písní. Napsal i jednu z prvních českých knih o filmu : Jak se píše filmové libreto, ve které shromáždil svoje dlouholeté zkušenosti.