Keiko je kostka, kterou všichni dobře znají. Narodil se v roce 1976 na Islandu. Jeho oblíbeným jíslem byly tresky.
Viditelným poznávacím znamením byla ohnutá hřbetní ploutev.
Nebyly mu ani 2 roky, když ho islandští rybáři odtrhly od mateřského...
Životopis
Keiko je kostka, kterou všichni dobře znají. Narodil se v roce 1976 na Islandu. Jeho oblíbeným jíslem byly tresky.
Viditelným poznávacím znamením byla ohnutá hřbetní ploutev.
Nebyly mu ani 2 roky, když ho islandští rybáři odtrhly od mateřského hejna. Tehdy začala jeho neuvěřitelná cesta. Tehdy přestal sám lovit. A společnost kosatek mu nahradili lidé. Čekalo ho 19 let v zajetí.
Z Islandu ho prodali do mořského akvária v kanadském Ontáriu, odtud si ho odvezli za 350 000 dolarů odvezli majitelé zábavného parku Mexiko City. Keiko byl inteligentní, mírný, kamarádský. Brzy se naučil ty nejnáročnější kousky a lákal tisíce diváků.
V roce 1993 si ho vybrali jako "herce" na film Zachraňte Williho. Naplňoval všechny jejich představy. Natočili tolik filmového materiálu,že ze zbytku vznikl 2 a 3 díl. Scény, které chyběli pro jejich dokončení, vznikly už jen počítačovou animací nebo s pomocí modelu kosatky.
Po vydání prvního filmu se začal celý svět o skutečného Williho zajímatVyšlo najevo že žije v příšerných podmínkách. Hrozilo že v mexickém zábavném parku zahyne.
Filmová společnost Warner Bros., které Keiko vydělal obroské peníze, se rozhodla mu zaplatit "honorář". Věnovala mu 4 miliony dolarů. Rozjelo se nejdražší projekt na záchranu jednoho jediného zvířete v historii.
Objevili se mnoho sponzorů, kterým se hodilo darovat velké peníze na pomoc slavné kosatce. V Oregon v přístavu Newport (v americkém státě) se mu postavil nový domov. Zcela se uzdravil a dokonce chytil i svou první živou rybu - a tak v srpnu roku 1997 oslavil pečovatelský tým obrovský úspěch.
V roce 1998 ho čekala cesta z Ameriky do svého rodného domova. Byl převezen dopravním letounem americké armády C-17 Glombaster III, jediný, který dokázal přepravit tento nezvyklý náklad.
V roce 2002 se Keiko poprvé připojil k hejnu kosatek, pak ale zmizel. Jen díky vysílače umístěné v jeho kůži mohli pečovatelé zjistit, že se sám vydal na 1 400km dlouhou plavbu k norským břehům. Proč, to ví jen on sám. Nakonec zakotvil v zátoce poblíž městečka Halsa, blízko lidí, po kterých se mu tolik stýskalo.
A nakonec v roce 2003 zemřel na zápal plic.
Viditelným poznávacím znamením byla ohnutá hřbetní ploutev.
Nebyly mu ani 2 roky, když ho islandští rybáři odtrhly od mateřského hejna. Tehdy začala jeho neuvěřitelná cesta. Tehdy přestal sám lovit. A společnost kosatek mu nahradili lidé. Čekalo ho 19 let v zajetí.
Z Islandu ho prodali do mořského akvária v kanadském Ontáriu, odtud si ho odvezli za 350 000 dolarů odvezli majitelé zábavného parku Mexiko City. Keiko byl inteligentní, mírný, kamarádský. Brzy se naučil ty nejnáročnější kousky a lákal tisíce diváků.
V roce 1993 si ho vybrali jako "herce" na film Zachraňte Williho. Naplňoval všechny jejich představy. Natočili tolik filmového materiálu,že ze zbytku vznikl 2 a 3 díl. Scény, které chyběli pro jejich dokončení, vznikly už jen počítačovou animací nebo s pomocí modelu kosatky.
Po vydání prvního filmu se začal celý svět o skutečného Williho zajímatVyšlo najevo že žije v příšerných podmínkách. Hrozilo že v mexickém zábavném parku zahyne.
Filmová společnost Warner Bros., které Keiko vydělal obroské peníze, se rozhodla mu zaplatit "honorář". Věnovala mu 4 miliony dolarů. Rozjelo se nejdražší projekt na záchranu jednoho jediného zvířete v historii.
Objevili se mnoho sponzorů, kterým se hodilo darovat velké peníze na pomoc slavné kosatce. V Oregon v přístavu Newport (v americkém státě) se mu postavil nový domov. Zcela se uzdravil a dokonce chytil i svou první živou rybu - a tak v srpnu roku 1997 oslavil pečovatelský tým obrovský úspěch.
V roce 1998 ho čekala cesta z Ameriky do svého rodného domova. Byl převezen dopravním letounem americké armády C-17 Glombaster III, jediný, který dokázal přepravit tento nezvyklý náklad.
V roce 2002 se Keiko poprvé připojil k hejnu kosatek, pak ale zmizel. Jen díky vysílače umístěné v jeho kůži mohli pečovatelé zjistit, že se sám vydal na 1 400km dlouhou plavbu k norským břehům. Proč, to ví jen on sám. Nakonec zakotvil v zátoce poblíž městečka Halsa, blízko lidí, po kterých se mu tolik stýskalo.
A nakonec v roce 2003 zemřel na zápal plic.