Ladislav Boháč se narodil profesoru gymnázia Antonínu Boháčovi a jeho ženě Karolíně 14. 4. 1907 v Uherském Brodě. V roce 1912 se narodila jeho sestra Vlasta, která však zemřela v dětském věku. Otec dostal stipendium na tříletý pobyt v Německu a ve Francii a matka, aby nezůstala s dětmi sama, odstěhovala se k svému otci do Lišic u Čáslavi. Po dvou letech se natrvalo odstěhovali do Prahy. Od 5. třídy navštěvoval gymnázium v Křemencově ulici, kde také učil jeho otec. Do této školy chodili také Voskovec a Werich. Divadelní režisér a profesor francouzštiny Milan Svoboda v něm probudil lásku k divadlu a doporučil mu studium konzervatoře.

Po gymnáziu šel studovat konzervatoř a na otcovo přání i práva. Na prázdninách ve Francii se seznámil s Vladimírem Gamzou. Po návratu nastoupil do jeho Uměleckého studia a odešel z obou škol. Gamza zanedlouho zemřel a studio se rozpadlo. Boháč odešel do Moderního studia Jiřího Frejky. Potom přešel do Národního divadla, kde si zahrál mnoho krásných rolí pod vedením režiséra Karla Dostala (Naši furianti, Mína z Barnhelmu, Úklady a láska...).

Ve 30. letech se seznámil se svou první ženou Taťánou, studentkou medicíny. Zanedlouho se rozešli. Po 2. světové válce si našel druhou ženu Hanu, s níž vydržel až do smrti.

Ve filmu se poprvé objevil v roce 1932. Bylo to v Machatého Extázi. Režiséři si ho oblíbili pro jeho mužný zjev a příjemný hlas a až do války hrál i v devíti filmech ročně (Bílá nemoc, Filosofská historie, Škola základ života, Mravnost nade vše, Karel Hynek Mácha, Druhá směna, Pantáta Bezoušek...).

Po válce rolí ubývalo a Boháč se věnoval hlavně divadlu. Z filmů, které stojí za připomenutí: Jan Roháč z Dubé, Kariéra, Siréna... Jeho posledním filmem byl roku 1976 Jakub. V roce 1949 se stal ředitelem Národního divadla. Nedostával už mnoho rolí, protože měl hodně práce s ředitelováním. Pracoval také jako režisér činohry a opery. V roce 1953 byl z funkce odvolán a ještě několik let hrál v ND. Později přešel do Divadla Za branou.

Autor : uživatel(ka) Konvice