Po maturitě na Julia Richman High School studovala na newyorské American Academy of Dramatic Arts a zároveň hrála malé role na Broadwayi. Poč. 40. let se prosadila jako modelka a svou fotografií na obálce ilustrovaného časopisu Harper's Bazaar z...
Životopis
Po maturitě na Julia Richman High School studovala na newyorské American Academy of Dramatic Arts a zároveň hrála malé role na Broadwayi. Poč. 40. let se prosadila jako modelka a svou fotografií na obálce ilustrovaného časopisu Harper's Bazaar z března 1943 zaujala režiséra Howarda Hawkse natolik, že s ní uzavřel sedmiletou film. smlouvu a změnil jí jméno na Lauren Bacall.
Jeho zásluhou se stala hvězdou hned po svém prvním filmu, přepisu románu Ernesta Hemingwaye Mít a nemít, v němž postavou zlodějky Marie Browningové, která svým sebevědomě drzým a provokativním chováním okouzlí amerického rybáře (Humphrey Bogart), zachraňujícího francouzské odbojáře, předznamenala svůj specifický typ osudové ženy. Po boku Humphreyho Bogarta, za něhož byla od 1945 až do jeho smrti 1957 provdána, vytvořila ještě další tři pozoruhodné portréty půvabných a neohrožených plavovlásek (ve filmech Hluboký spánek, Slepá ulička a Key Largo).
Největší úspěch jí přinesla úloha starší dcery generála na penzi Vivian Sternwoodové, jejíž psychicky nevyrovnaná sestra (Martha Vickersová) je odhalena soukromým detektivem Philem Marlowem (Humphrey Bogart) jako pornomodelka, narkomanka a vražedkyně, ve film. adaptaci Chandlerova kriminálního románu Hluboký spánek (r. H. Hawks). 1947 se účastnila s Bogartem a dalšími umělci protestního pochodu ve Washingtonu proti diskriminačním opatřením maccarthismu. Na sklonku 40. let odešla pro nedostatek příležitostí od společnosti Warner Brothers a své herecké schopnosti se pokusila uplatnit zejm. v komediálním žánru (mj. Jak si vzít milionáře a Módní návrhářka).
V roce 1959 si zahrála poprvé velkou divadelní roli v broadwayské inscenaci fantastické komedie Georga Axelroda Sbohem, Charlie. Během 60. let se objevovala ve filmech jen sporadicky, zato na Broadwayi slavila úspěch jako Stephanie v komedii Pierra Barilleta a Jean-Pierra Gredyho Kaktusový květ (1966-68) a jako Tess Hardingová v muzikálové verzi komedie Nejprve stvořil ženu. Za úlohu Margo Channingové v muzikálu Aplaus získala cenu Tony 1970. Účinkovala také v TV a byla třikrát nominována na cenu Emmy (Rozmarný duch, Aplaus, epizoda ze seriálu The Rockford Files).
Před film. kameru se vrátila až v pol. 70. let jako excentrická a výřečná paní Hubbardová, jedna z cestujících luxusního rychlíku, v níž detektiv Hercule Poirot (Albert Finney) odhalí během vyšetřování vraždy slavnou americkou herečku Lindu Ardenovou, jak o tom vypráví snímek podle detektivky Agathy Christie Vražda v Orient-expresu (r. S. Lumet). V poslední době se orientuje především na práci pro TV, kde zaujala mj. v komedii Dokonalý džentlmen, pojednávající o ženách, které během vazby svých manželů samotné uskuteční velkou loupež.
Vděčnou příležitostí ve filmu se pro ni stala postava elegantní matky Morganové, za jejíž ztvárnění v romantické komedii Dvě tváře lásky (r. B. Streisandová) obdržela Zlatý glóbus 1996 a byla nominována na Oscara 1996. Příležitostně se vrací k divadelní činnosti; v prosinci 1999 se představila v obnovené broadwayské inscenaci komediálního dramatu Noëla Cowarda Waiting in the Wings. Svůj soukromý život a kariéru popsala v autobiografiích Lauren Bacall by Myself (1979, Lauren Bacallová sama o sobě) a Now (1994, Nyní).
Za celoživotní dílo obdržela 1995 francouzského Césara. Byla hostem MFF v Karlových Varech 1998, kde získala Cenu za dlouholetý přínos světovému filmu. Jejím druhým manželem byl 1961-73 herec Jason Robards jr.
Jeho zásluhou se stala hvězdou hned po svém prvním filmu, přepisu románu Ernesta Hemingwaye Mít a nemít, v němž postavou zlodějky Marie Browningové, která svým sebevědomě drzým a provokativním chováním okouzlí amerického rybáře (Humphrey Bogart), zachraňujícího francouzské odbojáře, předznamenala svůj specifický typ osudové ženy. Po boku Humphreyho Bogarta, za něhož byla od 1945 až do jeho smrti 1957 provdána, vytvořila ještě další tři pozoruhodné portréty půvabných a neohrožených plavovlásek (ve filmech Hluboký spánek, Slepá ulička a Key Largo).
Největší úspěch jí přinesla úloha starší dcery generála na penzi Vivian Sternwoodové, jejíž psychicky nevyrovnaná sestra (Martha Vickersová) je odhalena soukromým detektivem Philem Marlowem (Humphrey Bogart) jako pornomodelka, narkomanka a vražedkyně, ve film. adaptaci Chandlerova kriminálního románu Hluboký spánek (r. H. Hawks). 1947 se účastnila s Bogartem a dalšími umělci protestního pochodu ve Washingtonu proti diskriminačním opatřením maccarthismu. Na sklonku 40. let odešla pro nedostatek příležitostí od společnosti Warner Brothers a své herecké schopnosti se pokusila uplatnit zejm. v komediálním žánru (mj. Jak si vzít milionáře a Módní návrhářka).
V roce 1959 si zahrála poprvé velkou divadelní roli v broadwayské inscenaci fantastické komedie Georga Axelroda Sbohem, Charlie. Během 60. let se objevovala ve filmech jen sporadicky, zato na Broadwayi slavila úspěch jako Stephanie v komedii Pierra Barilleta a Jean-Pierra Gredyho Kaktusový květ (1966-68) a jako Tess Hardingová v muzikálové verzi komedie Nejprve stvořil ženu. Za úlohu Margo Channingové v muzikálu Aplaus získala cenu Tony 1970. Účinkovala také v TV a byla třikrát nominována na cenu Emmy (Rozmarný duch, Aplaus, epizoda ze seriálu The Rockford Files).
Před film. kameru se vrátila až v pol. 70. let jako excentrická a výřečná paní Hubbardová, jedna z cestujících luxusního rychlíku, v níž detektiv Hercule Poirot (Albert Finney) odhalí během vyšetřování vraždy slavnou americkou herečku Lindu Ardenovou, jak o tom vypráví snímek podle detektivky Agathy Christie Vražda v Orient-expresu (r. S. Lumet). V poslední době se orientuje především na práci pro TV, kde zaujala mj. v komedii Dokonalý džentlmen, pojednávající o ženách, které během vazby svých manželů samotné uskuteční velkou loupež.
Vděčnou příležitostí ve filmu se pro ni stala postava elegantní matky Morganové, za jejíž ztvárnění v romantické komedii Dvě tváře lásky (r. B. Streisandová) obdržela Zlatý glóbus 1996 a byla nominována na Oscara 1996. Příležitostně se vrací k divadelní činnosti; v prosinci 1999 se představila v obnovené broadwayské inscenaci komediálního dramatu Noëla Cowarda Waiting in the Wings. Svůj soukromý život a kariéru popsala v autobiografiích Lauren Bacall by Myself (1979, Lauren Bacallová sama o sobě) a Now (1994, Nyní).
Za celoživotní dílo obdržela 1995 francouzského Césara. Byla hostem MFF v Karlových Varech 1998, kde získala Cenu za dlouholetý přínos světovému filmu. Jejím druhým manželem byl 1961-73 herec Jason Robards jr.
