Lav Diaz, filipínský režisér, proslul především extrémní délkou svých filmů, jejichž projekce mnohdy přesahuje i osm hodin. Začínal jako hudebník, scenárista pro lokální televizi a básník. Jako filmař se etabloval až na konci 90. let. Mezi jeho nejznámější filmy patří téměř osmihodinová Melancholia (2008), odměněná hlavní cenou v sekci Horizonty benátského festivalu, a devítihodinový film Kagadanan sa banwaan ning mga Engkanto (2007).

Diazovy filmy jsou tematicky i stylisticky pevně zakořeněné ve filipínské kultuře. Jedním z jejich charakteristických estetických rysů je pozvolné tempo, dlouhá stopáž, mnohaminutové záběry a absence hudby. Diaz se skrze tyto prostředky snaží vytvořit specifickou estetiku, která by byla vlastní filipínské mentalitě, nepodléhající západnímu vnímání času.