Od svých šesti let se věnovala baletu. Na manhattanské umělecké škole High School of Music and Art projevila sice také malířské vlohy, ale během studií na Professional Children's School soustředila svůj zájem zcela na divadlo, zejm. pak na muzikálové komedie. Herecké vzdělání jí poskytla Stella Adlerová a Lee Strasberg v Actors Studiu. Jako sedmnáctiletá debutovala na Broadwayi ve hře 110 ve stínu a po boku Elliotta Goulda zde slavila úspěch v muzikálu K čertu! Kočka!, což jí vyneslo cenu Theatre World Award 1966.

Do širšího diváckého povědomí se zapsala jako hrdinka TV verze muzikálové pohádky Rodgerse a Hammersteina Popelka. První zkušenosti před kamerou sbírala od pol. 60. let v hudebních filmech Studia Walta Disneyho (Nejšťastnější milionář a Jediná opravdová, originální rodinná kapela). Během 70. let působila zejm. v TV, kde účinkovala mj. v seriálu Mission: Impossible (1970-71, Mise: Nemožná) a za svůj výkon v miniseriálu 79 Park Avenue obdržela Zlatý glóbus 1978. Ve filmu na sebe výrazněji upozornila teprve rolí operetní subrety Glorie Fontaineové, milenky kasaře (Michael Caine), v kriminální retrokomedii Harry a Walter jedou do New Yorku (r. M. Rydell).

Mezi kandidáty na Oscara 1982 ji vynesla úloha blonďaté herečky Normy, přítelkyně chicagského gangstera (James Garner), v hudební komedii Viktor, Viktorie (r. B. Edwards). Své herecké kvality prokázala také v postavě citově vyprahlé, osamělé majitelky baru Eve, jedné z hrdinek komediálního dramatu Třeba já (r. A. Rudolph). Přestože těžiště jejích hereckých aktivit se pohybuje především mezi filmem a TV, čas od času se L. A. W. vrací k divadlu; představila se mj. jako Scarlett O'Harová v muzikálové produkci Jih proti Severu, zinscenované na jevišti losangeleského Dorothy Chandler Pavilionu. Byla provdána za kadeřníka a posléze producenta Jona Peterse.