Dnes již téměř zapomenutá herečka Lída Vendlová patřila v padesátých letech k nadějným osobnostem nejmladší generace ve filmu i v divadle. Bez odborné herecké průpravy, ale se zkušenostmi s ochotnickým divadlem zahájila profesionální kariéru v...
Životopis
Dnes již téměř zapomenutá herečka Lída Vendlová patřila v padesátých letech k nadějným osobnostem nejmladší generace ve filmu i v divadle. Bez odborné herecké průpravy, ale se zkušenostmi s ochotnickým divadlem zahájila profesionální kariéru v Městském oblastním divadle v Táboře (1950-1951), další čtyři roky slavila úspěchy v Městském oblastním divadle v Benešově (1951-1955), kde zaujala v představení Strýček Váňa, divadelní odborníci dodnes vyzdvihují její kreaci v Loupežníkovi po boku Josefa Zímy.
Přestože byla Vendlová spjata s mimopražským divadlem, půvabné a úspěšné divadelní herečky si brzy povšimli filmoví režiséři. Postavou pracovité zednice Mařky debutovala v budovatelské komedii ŠTIKA V RYBNÍCE (1951) režiséra Vladimíra Čecha. Menší role si pak zahrála například v lyrických titulech Václava Kršky STŘÍBRNÝ VÍTR (1954) nebo Z MÉHO ŽIVOTA (1955). Větší význam ale měla další spolupráce s Vladimírem Čechem, který Vendlové dal příležitost uplatnit se i v hlavních rolích. První takovou úlohu – učitelky Věrky – ztvárnila ve špionážním dramatu EXPRES Z NORIMBERKA (1953), jako atraktivní múza malíře Xavera (Karel Höger) pak byla titulní postavou v komedii NEZLOB, KRISTINO! (1956).
Mezitím Lída Vendlová změnila angažmá a z Benešova odešla do Divadla J. K. Tyla, kde strávila sedm sezón (1955-1962). Také tady na ni čekaly velké herecké úkoly (Radúz a Mahulena, Romeo a Julie, Svatá Jana). V této době hrála další hlavní roli v psychologickém dramatu ÚTĚK ZE STÍNU (1958), kde zpodobnila prodavačku Martu, terorizovanou svým pedantickým otcem. Naposledy se filmovým divákům připomněla nevelkou postavou matky jednoho z hlavních hrdinů v dětském filmu OBJEV NA STŘAPATÉ HŮRCE (1962).
V letech 1962-1964 hrála Vendlová v Městském oblastním divadle v Kladně, načež přijala pozvání z Německé demokratické republiky a druhou polovinu šedesátých let strávila jako divadelní režisérka v Lipsku, působila také pedagogicky. Z NDR se již nevrátila a po roce 1968 emigrovala do Švýcarska, kde nadála pracovala v různých profesích pro divadlo. Ludmila Vendlová zemřela 15. března 1990 v Basileji ve věku šedesáti let. Na svém kontě má pouhých osm filmových rolí, z toho tři hlavní. Zatímco v kvalitních nadčasových titulech hrála jen menší role, její tři hlavní postavy jsou značně poznamenány dobou svého vzniku a tyto filmy jsou dnes připomínané již jen zřídka. Fakt, že již počátkem šedesátých let z filmového plátna zmizela a nakonec emigrovala, zapříčinil, že její jméno je dnes téměř neznámé.
Přestože byla Vendlová spjata s mimopražským divadlem, půvabné a úspěšné divadelní herečky si brzy povšimli filmoví režiséři. Postavou pracovité zednice Mařky debutovala v budovatelské komedii ŠTIKA V RYBNÍCE (1951) režiséra Vladimíra Čecha. Menší role si pak zahrála například v lyrických titulech Václava Kršky STŘÍBRNÝ VÍTR (1954) nebo Z MÉHO ŽIVOTA (1955). Větší význam ale měla další spolupráce s Vladimírem Čechem, který Vendlové dal příležitost uplatnit se i v hlavních rolích. První takovou úlohu – učitelky Věrky – ztvárnila ve špionážním dramatu EXPRES Z NORIMBERKA (1953), jako atraktivní múza malíře Xavera (Karel Höger) pak byla titulní postavou v komedii NEZLOB, KRISTINO! (1956).
Mezitím Lída Vendlová změnila angažmá a z Benešova odešla do Divadla J. K. Tyla, kde strávila sedm sezón (1955-1962). Také tady na ni čekaly velké herecké úkoly (Radúz a Mahulena, Romeo a Julie, Svatá Jana). V této době hrála další hlavní roli v psychologickém dramatu ÚTĚK ZE STÍNU (1958), kde zpodobnila prodavačku Martu, terorizovanou svým pedantickým otcem. Naposledy se filmovým divákům připomněla nevelkou postavou matky jednoho z hlavních hrdinů v dětském filmu OBJEV NA STŘAPATÉ HŮRCE (1962).
V letech 1962-1964 hrála Vendlová v Městském oblastním divadle v Kladně, načež přijala pozvání z Německé demokratické republiky a druhou polovinu šedesátých let strávila jako divadelní režisérka v Lipsku, působila také pedagogicky. Z NDR se již nevrátila a po roce 1968 emigrovala do Švýcarska, kde nadála pracovala v různých profesích pro divadlo. Ludmila Vendlová zemřela 15. března 1990 v Basileji ve věku šedesáti let. Na svém kontě má pouhých osm filmových rolí, z toho tři hlavní. Zatímco v kvalitních nadčasových titulech hrála jen menší role, její tři hlavní postavy jsou značně poznamenány dobou svého vzniku a tyto filmy jsou dnes připomínané již jen zřídka. Fakt, že již počátkem šedesátých let z filmového plátna zmizela a nakonec emigrovala, zapříčinil, že její jméno je dnes téměř neznámé.
